30. ledna 2008 v 17:51 | rikisa
|
Hezké počteníčko :-). Děkuju všem, kdo jste mi okomentoval předchozí kapitolu, nějak totiž komentářů ubylo, tak doufám, že se to zlepší. Mějte se pohodově.
Byla sobota, půl 11 a Nicolas teprve vylezl z postele. Ale jak se rozhlédl po pokoji, zjistil, že není jediný kdo si přispal. Ostatní jeho spolubydlící ještě spali. Ani není divu, po včerejším večírku, kdy na ně kupodivu nepřišel žádný z profesorů.
I když, tak divné to nebylo, protože Nicolas začaroval společenskou místnost speciálním kouzlem proti vyrušení, takže si mohli pustit velmi nahlas muziku a nerušeně se bavit.
Nicolasovi zakručelo v žaludku a s povzdychem si uvědomil, že už je dávno po snídani. Za hodinu se už bude podávat oběd. Pomalu se oblékl, ale ostatní pořád ještě spali. Nicolase napadl škodolibý nápad jak vzbudit svoje spolubydlící, asi to nezůstane bez odplaty, ale rozhodl se trochu pobavit.
Ani se nenamáhal vytáhnout hůlku, postavil se blízko ke dveřím, aby mohl rychle utéct pryč a pouze jednou mávnul rukou a to stačilo na to, aby z jeho kamarádů slítly peřiny. Rychle mávnul rukou podruhé a na všechny spáče se snesla pořádná sprška vody. Tím se už všichni probudili a hledali viníka, kterého našli stát u dveří. "Nicolasi!" zakřičel Draco a rychle zvednul svou hůlku z nočního stolku. Nicolas na nic nečekal a urychleně opustil ložnici.
Nejdřív chtěl na své kamarády počkat ve společenské místnosti, ale když slyšel jejich rozčilené hlasy, rozhodl se raději odklidit co nejdál. Zamířil proto k portrétu, který chránil vstup do Zmijozelu. Uslyšel za sebou dusot třech párů nohou, otočil se na své kamarády, zazubil se a utíkal dolů do Velké síně.
"Jen počkej!" slyšel za sebou kluky toužící po pomstě. "To sotva," řekl potichu Nicolas a běžel dál. "Co jste tak mokrý?" otočil se na ně v běhu a smál se. Jenže úsměv mu brzy zvadnul, když se jak dlouhý tak široký natáhl v chodbě vedoucí do Velké síně. V běhu totiž málem vrazil do Severuse, kterého si na poslední chvíli všimnul a jak se mu snažil vyhnout, zakopl a skončil na zemi.
Severus se na něj tázavě podíval, poté mu pohled sklouzl na kluky, kteří dorazili dolů. Byli od hlavy k patě zmáčení a všichni tři mířili hůlkami na Nicolase.
"Můžete mi laskavě vysvětlit co to má znamenat?" zeptal se mírně zmatený Severus. "To nic," tvrdil Nicolas a zvedl se ze země. "Že nic? Hm...Strhávám Zmijozelu za každého 5 bodů," oznámil jim Snape. "To nemyslíš vážně, vždyť strháváš body vlastní koleji, tohle si nedělal ani v Bradavicích," zamračil se na něj Nicolas. "Časy se mění," odvětil Snape.
"A za co vůbec?" žádal vysvětlení jeho kmotřenec. "Co tahle za to, že jste včera večer pořádali ve společenské místnosti večírek, běháte jako zběsilí po chodbách a ještě při tom málem srazíte učitele," odvětil Snape, kterému mírně cukaly koutky. Nicolas jen nadzvyhl obočí a nevěřícně zíral na svého kmotra.
"Předpokládám, že vás Nicolas nějak šetrně vzbudil, jak tak koukám," prohlédl si tři chlapce u schodiště, z kterých stále odkapávala voda. "No jo, vždyť už dělám," řekl Nicolas na káravý pohled Severuse, líně mávnul rukou a kluci byli úplně suší. "Páni," hvízdnul Florian. "Já žasnu," přidal se Samuel.
Severus se otočil a zamířil do velké síně na oběd, když ho chlapci nemohli vidět, tak se musel potichu zasmát.
"Půjdeme na oběd?" navrhl Nicolas. "Jasně," souhlasil Draco. "Ale musím ti ještě něco říct," dodal. "Tak sem s tím," odvětil Nicolas a čekal co mu Draco chce. "Aguamenti!" namířil na něj hůlkou Draco. Teď to byl Nicolas, z kterého kapala voda. "Tos nečekal co?" smáli se ostatní. "Popravdě, ne hned," přitakal Nicolas a začal se smát taky.
Severus seděl u učitelského stolu a pozoroval ty čtyři, kteří stále stáli ve vstupní hale. Ten to ale schytal, pomyslel si, když spatřil Nicolase, kterému se kluci pomstili. Nabral si na talíř pečené brambory a musel se usmát.
Nicolas se kouzlem osušil a všichni čtyři zamířili na oběd. Seděli u zmijozelského stolu a Nicolas konečně mohl utišit svůj kručící žaludek.
"Hele, kdo je tohle, není tu nová?" zeptal se Nicolas Samuela, když si všimnul přicházející dívky. Byla to drobná dívka s velice jemnými rysy. Byla moc hezká, dlouhé černé vlasy jí sahaly až do pasu, měla v nich zapletenou bledě modrou čelenku. Jelikož nebyla škola a o víkendu si mohli nosit co chtěli, dívka měla na sobě bílé kalhoty a modré tričko na ramínka, které jí ladilo s jejíma pomněnkovýma očima. Když si všimla, že po ní Nicolas pokukuje, usmála se na něj. To Nicolase málem dostalo do kolen.
Samuel se zasmál, když viděl Nicolasův výraz. "To je Claire de Ailean, je ve stejném ročníku jako my, ale chodí do Nebelvíru," poukázal Samuel ke stolu kam si dívka sedla ke svým kamarádkám.
"Já myslel, že chodíš s Ginny," podivil se Florian, který jejich rozhovor zaslechl. "To ano, jenže, nevím jak to říct, ale už k ní necítím to co dřív, prostě jsme od sebe moc daleko, pořád jí mám rád, ale když..." odmlčel se Nicolas a zadíval se zasněně k Nebelvírskému stolu.
Kluci se mu začali posmívat a tak se Nicolas raději vrátil pohledem do svého talíře před sebou. "Musím do Bradavic," vyhrkl po chvíli přemýšlení Nicolas a stále se vrtal v jídle, na to že měl před chvílí velký hlad, ho už přešla chuť. Jeho kamarádi si vyměnili překvapené pohledy. "Když na to přijde tvůj otec, tak tě zabije, kamaráde," řekl mu Draco. Nicolas zvedl oči od talíře a zabloudil pohledem k učitelskému stolu, Severus ho pozoroval. "Já vím, musíte nějak zabavit Severuse, kdyby se po mě ptal a nenašel mě nikde na hradě, byl by průser," odvětil na to Nicolas.
K učitelskému stolu přisedl i Sirius a ihned se začal bavit se Severusem. "Co se děje?" zeptal se Sirius, když si všiml zamyšleného profesora lektvarů. "Nicolas s jeho partičkou zase něco chystá," odpověděl Severus. "Myslíš?" podíval se k zmijozelském stolu, kde seděl Nicolas se svojí partou a šeptem spolu něco domlouvali. "Vypadá to tak, zase nějaká jejich lumpárna, z toho si nedělej těžkou hlavu, zase to bude nějaký jejich povedený žertík na účet někoho jiného," usmál se Sirius a nabral si plný talíř jídla.
"Jen aby," odvětil Severus, ale neustále pozoroval svůj kolejní stůl.
Celá zmijozelská parta se zvedla a zamířila do své společenské místnosti, když tam zůstanou, nebude je nikdo z ničeho podezřívat. Nicolas se tak v klidu může přemístit do Bradavic a kdyby ho sháněl někdo z profesorů, zvláště Severus, dá mu Samuel znamení svým patronem, protože jediný kromě Nicolase, kdo umí vyčarovat patrona je Samuel.
"Za pár minut jsem zpět," slíbil Nicolas a během sekundy zmizel. Když se přemístil na pozemky Bradavické školy, raději se zneviditelnil, aby nezpůsobil zbytečný rozruch a vydal se po paměti do Nebelvírské věže.
V půli cesty uviděl Ginny, jak jde směrem k němu, srdce mu poskočilo radostí. Rozhodl se zpátky zviditelnit, ale v půlce pohybu si to rozmyslel, protože spatřil druhou přicházející osobu, byl to jeho bývalý spolužák Dean Thomas. "Tak tady jsi," usmál se na Ginny a přitáhl si jí k sobě. Ginny se zasmála a přitulila se k Deanovi, pak se začali vášnivě líbat. "To snad ne!" vykřikl Nicolas a zrušil svou neviditelnost.
"Nicolasi," vydechla Ginny. "Je mi to moc líto, ale,..."
"Dost! Nechci nic slyšet, je mi to jasné," zarazil jí Nicolas. "Ať jsi s ním šťastná," vyhrkl a přemístil se pryč, dřív než stačili Ginny nebo Dean něco říct.
Objevil se znovu v hradu a zapomněl na všechnu opatrnost, nepřemýšlel kde se objeví, byl tak rozhozený, že se přemístil přímo do Vstupní síně, kde právě procházel Severus s Williamem. Nicolas si jich vůbec nevšiml, povzdychl si a vyrazil směrem ke sklepení, zpět do Zmijozelu.
William přijel do školy něco zařídit pro svého otce a chtěl navštívit i bratra. Cestou z ředitelny potkal Severuse a tak se s ním dal do řeči. Procházeli právě Vstupní síní, když se nedaleko od nich objevil Nicolas. Ten si jich však nevšiml a pokračoval ve své cestě.
"Nicolasi, počkej!" zavolal na něj William. Nicolas prudce zastavil a překvapeně se otočil. "Brácho, co ty tady děláš?" podivil se a popošel blíž k němu. "Co ty děláš tady?" odpověděl mu otázkou Will.
"Já tady studuju, jestli ti to ušlo," ušklíbl se Nicolas. "To teda vidím, odkud jsi se přemístil?" zeptal se. "Cože? Odnikud," snažil se to zamaskovat Nicolas a rychle odvedl řeč jinam. "Jak se mají rodiče?" zeptal se bratra.
"Hele, nezamlouvej to," odvětil mu William. "Tak kde jsi byl?" přidal se do rozhovoru Severus. "Jen jsem se nudil, tak jsem se přemístil z knihovny sem, abych to neměl daleko," zalhal Nicolas. "To určitě," přimhouřil oči Severus, tak, že se mu na čele udělala hluboká vráska.
"No tak dobře, byl jsem v Bradavicích, co je na tom?! Proč mě už nenecháte žít!?!" rozkřičel se Nicolas, kvapně se otočil a vyběhl na školní pozemky.
Už měl toho dost, jak se o něj všichni starají, jako kdyby ho měl na každém kroku někdo ohrozit, jako by byl jediný na světě komu hrozí nebezpečí. Nasupeně si sedl do trávy a zadíval se na majestátný hrad, obklopený horami.
Jak mi to mohla Ginny udělat? Vždyť se měli rádi, slíbili si, že jejich vztah bude fungovat dál. Ale mám jí to vůbec za zlé? Nicolas měl v hlavě pořádný zmatek, k Ginny stále něco cítil, ale od dnešního poledne, kdy spatřil Claire, pocítil znovu ten nádherný pocit zamilovanosti a na jednu stranu byl rád, že si Ginny našla někoho jiného, snad je šťastná.
Za zády uslyšel přicházející kroky, které ho vytrhly z přemýšlení, otočil se a viděl, že k němu rychlým krokem míří jeho bratr. "Nicolasi, co tě trápí?" zeptal se ho a posadil se k němu do trávy.
"To nic není," nechtěl přiznat pravdu Nicolas. "Tak nic hm? Vidím to na tobě, něco tě trápí. Vždyť víš, že se mi můžeš kdykoliv a s čímkoliv svěřit," pobídl ho William. "Ginny má někoho jiného, jenže já nevím, jestli mi to vadí, poznal jsem jinou dívku, Claire," vysvětlil Nicolas.
William se široce usmál, ulevilo se mu, že to není nic vážnějšího. "Nejsi na to ještě moc mladý?" zeptal se stále s úsměvem. Nicolas ho zpražil pohledem a vypadal na to, že na něj znovu začne křičet. Proto se William raději zatvářil vážně. "Tak dobře, souhlasím, že jsi na to starý dost," řekl Will.
"A co mám teda dělat?" zeptal se nešťastně Nicolas. "Jestli se ti Claire opravdu líbí, no tak za ní zajdi a pozvi jí na rande. A na Ginny nemysli, stejně by váš vztah nevydržel takhle na dálku dlouho," poradil mu Will a důkladně sledoval bratrův obličej, kde se rozlil nepatrný úsměv. "Myslíš? No tak jo, chtěl jsem to udělat, ale stále jsem chodil s Ginny, no ale teď, risknu to," zazubil se Nicolas.
"Poslyš a co Victoria?" změnil téma Nicolas a díval se jak William rudne v obličeji. "To jsem ti vlastně přišel říct," odvětil William. "Včera jsem jí požádal o ruku," usmál se šťastně Raddle. "Už? No páni. A kdy bude svatba?" zajímal se Nicolas. "Všechno popořádku, nejdřív uděláme takovou menší zásnubní oslavu a pak uvidíme," vysvětlil William.
"A jak se vlastně jmenuje ta tvoje nová láska?" zajímal se William a šibalsky na svého mladšího bratra pomrkával. "Chodí do Nebelvíru. Jmenuje se Claire de Ailean," odpověděl zasněně Nicolas.
"De Ailean? Ale ne!" zhrozil se William. "Co se děje?" nechápal jeho reakci Nicolas. "Musím ti něco říct," řekl William, zadíval se bratrovi do očí a začal vyprávět.
Nééééé...co je to zase za konec
??....todle není fér, mělo by to být trestný...chjo až na ten konec to bylo alemocinky hezký.....umřu zvědavostí, jestli sem rychle nedáš pokráčko