close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3. kapitola Jedna rána za druhou

2. ledna 2008 v 19:40 | rikisa |  HP Život nelze naplánovat
Hojky, tak tu máte další kapitolu : )). Hezké počteníčko, snad se bude líbit. Je smutná...(alespoň pro mě ano).

"Řekni mi, že to není pravda!" vzlykala Sophy. Severus zvedl hlavu a nešťastně se podíval na svou ženu: "Sophy, je mi to líto. Náš syn tu není," řekl zadržujíc slzy. Victoria neustále plakala, jenže Severus teď objímal svou manželku a vůbec nevnímal, nemohl pochopit kdo by byl schopen unést jeho syna a navíc nechápal jak by se to někdo mohl dozvědět, skoro nikdo nevěděl, že Sophy čeká dítě.
Najednou Victoriin pláč utichl, to přišel Voldemort a vzal svou neteř z kolébky. "Sophy, co se stalo?" zeptal se a choval Victorii. "Já nevím, spala jsem...a najednou...najednou se tu objevil nějaký muž, pak....jen jsem slyšela pláč,...probudila jsem se,...ten muž držel v rukou Samuela....ale hned se přemístil," dostala ze sebe mezi vzlyky Sophy.
"A viděla jsi mu do obličeje?" zeptal se s nadějí v hlase Severus. "Ne, měl kápi," odvětila Sophy. Severus se zatvářil ještě více sklíčeněji. Sophy plakala svému manželovi v náručí. "Severusi, najdi mi ho," zašeptala a vyčerpáním omdlela. "Sophy, tohle mi nedělej," vyděsil se Severus. "Bylo toho na ní dneska moc," ozval se Voldemort. "Nechám zavolat lékouzelníka," řekl a vyšel i s malou na chodbu.
Severus opatrně položil svou ženu do měkkých přikrývek a netrpělivě očekával příchod lékouzelníka. Ten přišel vzápětí, shlédl situaci a ihned se dal do ošetřování Sophy. "Mám vám vyřídit od vašeho bratra, že na vás čeká v knihovně," řekl lékouzelník. Severus přikývnul, ale stále stál u postele své ženy. Lékouzelník se na něj otočil a uviděl, jak právě čerstvý otec vypadá zdrchaně, byl celý bílý a vyděšený. "Nebojte se, o vaši ženu se postarám, poté za vámi přijdu," slíbil lékouzelník a vrátil se k ošetřování Sophy.
Severus uznal, že teď své ženě nepomůže a vydal se za svým bratrem. Když vstoupil do knihovny, uviděl, že Tom sedí ve velkém křesle a chová Victorii. "Jak je na tom?" zeptal se Voldemort. "Nevím, lékouzelník sem potom přijde," řekl sklesle Severus, vzal si od Voldemorta svou dceru a posadil se vedle do druhého křesla. Victoria se na něj zadívala a natáhla k němu drobounké ručičky. "Tome, kdo to mohl udělat?" podíval se bezradně na svého bratra.
"Jedině naši nepřátelé," přemítal Voldemort. "Ale nikdo přece neví, že jsem otcem," namítl Severus. "Nějak se to někdo dozvědět musel, nikdo z naší strany by to neudělal, proč taky?" mínil Pán zla. "Tome, pomoz mi ho najít," poprosil Severus. "Nemusíš mě prosit, je to samozřejmost, pomůžu ti, je to přece můj synovec ("A také můj budoucí nástupce" - řekl si pouze pro sebe)," odvětil mu Voldemort. "Ihned se ho vydám se Smrtijedy hledat, ty zůstaň tady s rodinou, potřebuješ si odpočinout," řekl Voldemort a vykročil ke dveřím. "To ti nezapomenu, jestli cokoliv objevíš, dej mi prosím hned vědět." "Spolehni se," slíbil Voldemort a zmizel za dveřmi.
Severus zůstal sám se svou dcerou, která mu během rozhovoru s Tomem usnula v náručí. "Kdepak je asi tvůj bratr?" vzdychl nešťastně Severus a pohladil svou dceru po tvářičce. Victoria se jemně zavrtěla a přitulila se ještě víc k otci. Chvíli si s úsměvem prohlížel svou dceru až na něj začala jít únava. Bránil se spánku, ale po chvíli ho únava dostihla, hlava mu klesla bezvládně na stranu.
Po hodině ho vzbudil lékouzelník, který s ním jemně zatřásl. Severus otevřel oči, necítil se vůbec vyspalý, jako kdyby spal jen pár minut. Když si však všiml lékouzelníka, který ho vzbudil, okamžitě zbystřil svou pozornost. "Posaďte se," ukázal mu na volné křeslo naproti němu a sám se v křesle opatrně povytáhnul o něco výš, protože Victoria stále spala v jeho náruči. "Tak jak je na tom?" zeptal se Severus.
"Byl to pro ní velký šok. Tak brzy po porodu, byla velmi unavená, je to pro ní velký psychický otřes," vysvětlil lékouzelník. "Nastaly ale komplikace, právě následkem tohoto psychického zhroucení," sdělil vyděšenému Severusovi. "Co se s ní děje?" vyhrkl Severus. "Je velmi unavená, její stav se mi vůbec nelíbí, byl to na ní velký nápor. Nebudu vám lhát, je ohrožen její život," vypověděl lékouzelník.
Severus ještě více viditelně zbledl, to nemohla být pravda. Sophy nemůže zemřít, už zmizel jeho syn, nemůže ztratit ještě svou ženu. "Prosím vás, zachraňte jí," žádal s notnou dávkou strachu Severus. "Udělám co budu moci," slíbil lékouzelník. "Přijdu se na ní podívat za hodinu, teď spí. A vy byste se měl taky prospat, dám vám nějaký lektvar." "Ne, já zůstanu vzhůru, chci být u své ženy a dcery, navíc čekám na zprávy o mém synovi," odmítl Severus. "Dobrá," chápal ho lékouzelník, rozloučil se s ním a odešel do svých komnat, připravit nějaké lektvary.
Severus se zvedl a zamířil do pokoje své ženy, musel jí vidět. Tiše otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Opatrně se posadil i s dcerou, kterou teď nechtěl dát z ruky, vedle postele a znepokojeně pozoroval svou ženu. Po chvíli v křesle opět usnul.
.................................................................................................................................
"Severusi?" budil ho Voldemort, který s nim lehce třásl. "Tome?" trhnul sebou Severus. "Našel jsi Samuela?" optal se s nadějí v hlase. "Rozeslal jsem všechny Smrtijedy po světě a sám pátrám, zatím ale bez úspěchu," odvětil sklesle Pán zla. "Chce to čas, najdeme ho, ještě mi přece nikdo neunikl," sliboval Voldemort.
"Né!" zakřičela Sophy ze spaní. Severus se polekaně otočil zpět na svou ženu, když zjistil, že se jí jen něco zdá, tak si trochu oddychnul, ale na druhou stranu ho to bolelo, věděl, co se asi Sophy zdá. Victoria sebou při matčině výkřiku mírně zavrtěla a pomalu rozlepila očička, nebrečela, jen si se zájmem prohlížela okolí. V tom Sophy znovu zakřičela ze spaní a neklidně sebou házela. Severus k ní starostlivě přistoupil a sáhnul jí na čelo, celá hořela.
"Pohlídej mi prosím Victrorii, doběhnu pro lékouzelníka. Sophy se mi vůbec nelíbí," řekl bratrovi Severus a podal mu svou dceru.
Po chvíli se vrátil i s lékouzelníkem. "Opravdu, celá hoří, její stav se vůbec nezlepšil, dám jí nějaké lektvary a musíme počkat do večera, jestli se z toho dostane," řekl lékouzelník a připravoval si zmíněné lektvary. "A co když se její stav nezlepší?" optal se s obavami Severus. "Tak to se obávám, že už jí nebudu moci pomoct," odvětil těžce lékouzelník. "Prosím, udělejte všechno co můžete! Dám vám cokoliv budete chtít, jen když jí zachráníte! Nemůžu jí ztratit, prosím!" zahalekal nešťastně Severus.
"Nemůžu vám nic slíbit, ale udělám co budu moct," slíbil lékouzelník. "Měl by jste se také prospat, nevypadáte dobře." "Ne, v žádném případě, cítím se dobře, chci být u Sophy," protestoval ihned Severus. "Ale Severusi, kdyby jsi se viděl, tak nic nenamítáš, vypadáš hrozně," řekl Voldemort. "Vyspím se až si budu jist, že Sophy bude v pořádku," odvětil rozhodně Severus. "Přece nechceš, abych tě do té postele dovlekl násilím," zamračil se mírně Voldemort. "Já budu vzhůru, o Victorii se postarám a kdyby se něco dělo, okamžitě tě přijdu vzbudit," slíbil Pán zla, protože si všiml, že Severus chce opět něco namítnout. "Tak dobře," svolil nakonec Severus, políbil svou ženu na čelo a odešel si lehnout.
.............................................................................................................................
"Severusi? Severusi! Probuď se!" třásl s ním Voldemort, když se nechtěl probudit. "Co se stalo? Kde je Victoria?" všiml si bratrovi prázdné náruče. "Spí v kolébce v ložnici. Teď ale musíš jít se mnou, Sophy je na tom hůř," vysvětlil Voldemort. Severus vystřelil bleskovou rychlostí z postele. "Její stav se zhoršil? Ale bude v pořádku?" začal se vyptávat při cestě k Sophy. "Severusi," zastavil ho Voldemort, Sophy umírá." "Ne, to ne," zašeptal Severus a rozeběhl se k ložnici, kde spala jeho žena.
"Sophy!" vrhnul se ihned ke své ženě, která ležela na posteli a ztěžka dýchala. Chytnul jí za ruku a zašeptal: "Neopouštěj mě, Sophy." Sophy se na něj s úsměvem zadívala: "Severusi, vždycky jsem tě milovala, vím že budeš výborným otcem a věřím, že jednoho dne se se Samuelem shledáš. I já se s vámi jednou shledám, postarej se o naše děti, vím, že to zvládneš," řekla chraptivým hlasem. "Ano, Sophy, slibuji ti to. Já tě nikdy nepřestanu milovat," řekl jí a jeho hlas se silně třásl. "Severusi, ....miluji tě," vydechla naposledy a její hlava pomalu klesla na stranu. Severus bezradně složil hlavu na postel a rozplakal se nad ženiným mrtvým tělem.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mima Mima | 2. ledna 2008 v 19:41 | Reagovat

ahojky!!!! Na mojom blogu sa koná súťaž o najkrajšieho psa.... budem rada ak sa zúčastníš...... www.hafkaci.blog.cz

2 Wendy ... Wendy ... | Web | 2. ledna 2008 v 19:42 | Reagovat

Ahoooj!!!

Máš mocky hezzu blog fakt hezkej pls jukni na můj a napiš nějakej komentář a moje kámoška je zoufalá,že jí tam chodí trošku míň lidí tak se prosím taky koukni na www.girl88.blog.cz budu ti moc vděčná ... zatim pááčko ... a dík ...!

3 werusenka werusenka | 2. ledna 2008 v 19:53 | Reagovat

mocnky pěkná kapitola chudák snape

4 Istana Istana | 2. ledna 2008 v 19:53 | Reagovat

Pekny pekny pekny, :P

5 Inies Inies | Web | 2. ledna 2008 v 19:53 | Reagovat

krásná, ale smutná kapitolka. Chtělo se mi brečet. A jsi zlá. Nechat ji umřít, vzít ji možnost poznat děti, milovat manžela... až je mi Severuse líto, tolik ran v jeden den. dvojnásobné štěstí a dvojnásobný žal...

6 Vina Vina | Web | 2. ledna 2008 v 20:03 | Reagovat

Ne tohle nedělej, tak smutně to ukončit tuto kapitolku.

7 romalt2 romalt2 | E-mail | Web | 2. ledna 2008 v 20:15 | Reagovat

Béééééééééééééééééééééé, mně je ho tak líto, ale jinak je kapča super. =)

8 Salisima Salisima | E-mail | Web | 2. ledna 2008 v 21:30 | Reagovat

To je náádherně náádherný. Nedostává se mi slov! Ůplně ůžasný a pevně věřím že příští kapitoly budou stejně dobré, ba dokonce ještě lepší (i když mi něco říká že lepší už to ani být nemůže). Souhlasím s Inies, velice smutné, taky se mi chtělo plakat. Ale to se vživotě stává. Život není fér. Opravdu moc se mi to líbilo a mocky se těším na další! Pevné nervy do psaní a opožděně krásný nový rok 2008! Měj se. :)

Tvoje Sal.

9 rikisa rikisa | 2. ledna 2008 v 21:57 | Reagovat

díky moc!! :D

10 Eržika Eržika | 2. ledna 2008 v 21:57 | Reagovat

Podejte mi někdo kapesník!!!=ó(  Tak krásné a tak strašné!! (doufám, že víte jak to myslím)

Jinak je to pěkně napsané; sice tam je trocha chyb v přímé řeči, ale není to nejhorší ;o)

11 Wigy Wigy | 2. ledna 2008 v 23:50 | Reagovat

Héééj, to se nedělá!!! Nejdřív mu vezmeš Samíka a teď i Sophy? Teda, teda, zlobivá!!!=oD

Krásná kapitolka...=oD

12 Cissy Cissy | 3. ledna 2008 v 10:23 | Reagovat

Nejsem si jistá, jestli ses někdy setkala s denním dítětem. Dítě vnímá svět okolo sebe až kolem třetího až čtvrtého měsíce. Dítě po porodu nevidí, prakticky vzato nevnímá svět kolem sebe. A nemyslím si, že je vůbec schopné natahovat ručičky. Vím to, protože mám čtyřměsíčního bratrance.

Jinak se mi kapitolka líbila... už by to chtělo vědět, kde je chlapec...

13 Alex Alex | 3. ledna 2008 v 15:51 | Reagovat

Je to dobře napsaný a moc smutný ...chudák Sophy a Severus,přijít o syna i manželku

14 rikisa rikisa | 3. ledna 2008 v 17:00 | Reagovat

cissy: vím, moc dobře. Ale ber to s rezervou, prostě se mi to tam hodilo :))

15 lalpeli lalpeli | 3. ledna 2008 v 17:17 | Reagovat

A kdy počítáš s další?Je to totiž moc hezký!

16 CJosh CJosh | Web | 3. ledna 2008 v 17:30 | Reagovat

Fakt skvělá kapča,sice smutná a se špatným koncem,ale líbí se mi.

17 rikisa rikisa | 3. ledna 2008 v 22:51 | Reagovat

díky moc, další kapča nejdříve v sobotu

18 lalpeli lalpeli | 4. ledna 2008 v 17:44 | Reagovat

ááááž?

19 rikisa rikisa | 4. ledna 2008 v 18:43 | Reagovat

jj, až až, páč jdu dnes místo psaní plesat :))

20 lalpeli lalpeli | 4. ledna 2008 v 19:17 | Reagovat

tak to ti závidím:)))

21 Stesii Stesii | 7. ledna 2008 v 11:44 | Reagovat

nádherná, smutná kapitolka, chudinka Sevík :D

22 Stesii Stesii | 7. ledna 2008 v 11:44 | Reagovat

nádherná, smutná kapitolka, chudinka Sevík :D

23 Stesii Stesii | 7. ledna 2008 v 11:44 | Reagovat

nádherná, smutná kapitolka, chudinka Sevík :D

24 Stesii Stesii | 7. ledna 2008 v 11:44 | Reagovat

nádherná, smutná kapitolka, chudinka Sevík :D

25 Stesii Stesii | 7. ledna 2008 v 11:44 | Reagovat

nádherná, smutná kapitolka, chudinka Sevík :D

26 Stesii Stesii | 7. ledna 2008 v 11:45 | Reagovat

ježiš sory , nechápu, jak se mi to podařilo poslat tolikrát

27 Stesii Stesii | 7. ledna 2008 v 11:45 | Reagovat

ježiš sory , nechápu, jak se mi to podařilo poslat tolikrát

28 Lolia Lolia | 8. ledna 2008 v 20:05 | Reagovat

Toho si nevšímej, to se jenom zbláznil blog.cz... Blbne to takhle všem, já například poslala 10komentářu.... XD A měl to být jeden jako.... :) Mno nic, vipadá to že už to za chvilku bude zase v pořádku.....možná....

29 dadka dadka | E-mail | 9. března 2008 v 14:10 | Reagovat

ty si hroznáá chudák snape vzít mu samika a jeste ií sophy jinaak krasna povidka i kapitolka

30 baya.smile baya.smile | 16. srpna 2008 v 22:53 | Reagovat

bečim :o(

31 Vrabčá Vrabčá | 13. dubna 2009 v 22:40 | Reagovat

Čím díl tím větší mazec - u posledních vět jsem už řvala málem taky...Jinak moc hezky napsané:o)

32 Veja Veja | Web | 4. ledna 2010 v 18:25 | Reagovat

Boše ja som plakala :( a ešte k tomu som mala pustenu smutnú pesničku.

33 Yamiru Misagiri Yamiru Misagiri | 21. března 2010 v 10:50 | Reagovat

supr kapitolka jsem u ní i plakala ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama