close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2.kapitola Zdědění moci

24. ledna 2008 v 21:45 | Rikisa |  Neznámá
Další kapitolka ke společné povídce je tu, snad se bude líbit. Nezapomeňte zanechat komentíky.

Byl právě den po Harryho šestých narozeninách. James a Lily právě uklízeli dům a Harry si hrál na zahradě venku za domem.
"Dobré ráno," pozdravil něčí hlas ze dveří. "Severusi, čemu vděčíme za tvojí návštěvu takhle po ránu?" optal se mírně unavený James, včerejší oslava narozenin a dům plný dětí mu dalo zabrat. "Isabela s manželem odjeli na nákupy a nechali mi na starosti Joannu. Nevadí, že jsem jí přivedl k vám? Strašně se jí tu včera líbilo a pořád o tom mluvila, nedala by mi pokoj, kdybychom k vám nepřišli," řekl omluvně Snape.
"Ale to víš, že to nevadí. Jsme rádi, že jste přišli," usmála se Lily. "A kde vůbec je?" chtěla vědět, když si všimla, že Joanna s ním není. "Slyšela kluky ze zahrady, tak za nima hned běžela," vysvětlil Severus a posadil se na pohovku v obýváku.
"Harry!" zakřičela radostně Joanna, když doběhla na zahradu. Harry si hrál na zahradě spolu s Ronem, Nevillem a Patrikem. Neville Longbottom bydlel asi čtyři domy od Potterů a tak k nim často chodil. Ron tu byl na prázdninách, protože Harry také trávil hodně času u Weasleyů. Často se navštěvovali a jejich rodiny se dobře znali. A Patrik tu přespal od včerejší oslavy, protože jeho otec tu spal taky. Joanna byla moc ráda, že se s nimi seznámila, tam kde bydleli moc jejich vrstevníků nebydlelo, nebylo divu, když skákala nadšením vždy, když trávila volné chvilky u svého strýčka, který jí brával k Potterům.
Harry se otočil a viděl, že k nim běží Joanna. Radostně na ní zamával a upozornil kluky, že k nim jde. Joanna byla na svůj věk velice krásná, měla dlouhé blonďaté vlasy, modré oči a chodila s řízenou elegancí. Harry měl svou partu moc rád, všichni se znali už od mala. Akorát jeden člověk, jim ještě chyběl a to Hermiona Grangerová, která musela hned po oslavě odjet navštívit své prarodiče.
Sice parta nebyla kompletní, ale i tak se velmi dobře bavili. Hráli famfrpál, Harryho neoblíbenější sport. Zdědil nadání po otci a tak aby byly síly vyrovnané, hrál s Patrikem proti Nevillovi, Ronovi a Joanně. Hru si upravili, protože bylo málo hráčů a tak si jen stříleli góly. Pomalu vyhrával Harry s Patrikem, protože spolu byli sehraní a létali spolu jakmile se naučili chodit. James se Siriusem se totiž domluvili a koupili svým synům jejich první košťata, když jim byl něco přes rok. Očarovali je, takže kluci mohli létat jen pár centimetrů nad zemí a nehrozilo tak, že se zraní.
Harrymu začalo být neuvěřitelné horko, potil se, ale když pohlédl na ostatní, ti vypadali v pohodě. Se zděšením se kouknul na své ruce. Ze dlaní mu plály malé plamínky ohně. Začal křičet a spustil se dolů.
"Tak už jsi vstal, Siriusi?" zazubil se na něj James, když se k nim Harryho kmotr připojil. Měl rozcuchané vlasy a neustále zíval. "Šel jsem pozdě spát," vymluvil se Sirius a přisedl si vedle Severuse na pohovku. "Jé, Severusi, co ty tady?" všiml si ho Sirius.
"Taková malá návštěva," odvětil Severus a usrkl ze svého šálku kávy. "Aha, kde je Patrik?" zeptal se Sirius. "Venku s dětmi, Severus přivedl i Joannu," vysvětlila mu Lily a nalévala mu také kávu. Když však uslyšela z venku výkřiky svého syna, konvice s třísknutím spadla na zem. Vrhla jeden zděšený pohled na Jamese, který jí ho opětoval. Co když je to on? Voldemort se vrátil. Byla jejich první myšlenka.
Všichni čtyři vytáhli hůlky a běželi na zahradu, zjistit co se děje. V tu ránu zkameněli údivem. Harry stál na trávníku, z rukou mu šlehaly malé plameny, byl hrozně vyděšený a strnule pozoroval své dlaně. Harry znovu začal křičet a tím probudil všechny ostatní, kteří nebyli schopní pohybu. Přiběhli k němu blíž, ale nevěděli co dělat. Okolo Harryho se teď tvořil ohnivý kruh a omotával jeho tělo kolem dokola.
Všechno ho pálilo, chtěl ten oheň ovládnout, ale nešlo to. Měl pocit, že vychází přímo z něj, ale netušil proč a také jak ho zastavit. "Dělejte něco!" vzlykala Lily, která se strachovala o své jediné dítě. Joanna se Lily chytla za ruku a se slzami v očích pozorovala svého kamaráda. Ostatní na tom byli podobně, vůbec nevěděli co dělat, ale museli od Harryho ustoupit dál, protože vyzařoval čím dál tím víc tepla a v jeho okolí byl veliký žár. Tráva okolo něj byla spálená, ale Harrymu zatím očividně nic nebylo.
"Aquamenti!" zkusil to James a zamířil svou hůlkou na svého syna. Nic se však nestalo. James, Sirius i Severus zkusili několik zaklínadel, ale nic nezabíralo. Harrymu už docházely síly, ztěžka dýchal a dopadl na kolena do spálené země. Bylo mu hrozné horko, ale nebyl vůbec popálený. Měl v sobě nadmíru energie a neznámé síly, která chtěla ven. Oheň pomalu slábnul a Harry cítil, že pomalu ztrácí vědomí.
"Harry!" křičela Lily a snažila se k němu dostat. James jí zadržel, jinak by se popálila. "Musíme něco udělat, vždyť už je strašně slabý," vzlykala Lily do Jamesova hábitu. Najednou jí ale něco napadlo, měla to zkusit už dřív, ale příliš se bála o svého syna, že na to dočista zapomněla. Její moc jí taky připomínala to, proč před lety byla unesena Voldemortem, který si jí násilně vzal a také strašlivou smrt její malé dcerušky.
Vysmekla se Jamesovi a probudila v sobě svou sílu. Její tělo se začínalo zahalovat vodou až měla vodou chráněné celé tělo. Rozešla se do ohňového středu zachránit Harryho. Když prošla ohnivým kruhem přímo k Harrymu, oheň jako zázrakem přestal a Harry se svezl k zemi v bezvědomí.
Lily zrušila své kouzlo a urychleně přiklekla k Harrymu. Ostatní ihned běželi k nim. James vzal Harryho do náruče a spěchal s ním dovnitř domu.
"Ještě, že je Lily lékouzelnice a Severus odborník na lektvary," povzdechl si James. Lily a Severus byli uvnitř v Harryho pokoji a on s ostatními čekali netrpělivě venku.
"Bude v pořádku," vyšel zevnitř Severus a došel k Joanně. "My raději půjdeme, teď musí odpočívat. Vyřiď mu, že ho zdravíme. Kdyby jste cokoliv potřebovali, víte kde mě najít," rozloučil se Severus a vyšel se svou neteří z domu, kde se následně přemístili. V tu samou chvíli se v krbu nečekaně objevlily zelené plameny. Právě se k nim někdo odletaxoval, byl to jejich starý dobrý přítel Remus. Zdravím!" křikl šťastně na ostatní, když si ale všiml jak se všichni tváří, úsměv mu ztuhl a zatvářil se starostlivě. "Co se stalo?"
James jen ztrápeně zakroutil hlavou a odešel do Harryho pokoje, kde u něj seděla Lily.
Remus přešel k Siriusovi a znovu se zeptal co se stalo. Sirius mu vylíčil příhodu, která se před chvílí odehrála na zahradě. Remus se zatvářil ještě více starostlivě a naznačil ostatním, jestli nepůjdou dovnitř k Harrymu. Všichni souhlasi a tak potichu vešli do Harryho pokoje.
"Jak je mu?" zeptal se šeptem Remus. "Snad už dobře, musí se vyspat, vydal velké množství energie, mohlo ho to zabít," odvětila stále se slzami Lily. "Pojď, teď mu nepomůžeš," řekl tiše James a vzal Lily za ruku a odvedl jí ven. Ostatní je následovali.
Sirius se svým synem už odjeli, Patrik se musel vrátit zpět ke své matce, protože Sirius ho měl u sebe už dlouho a Karin by svého syna taky ráda viděla. Neville odešel domů a Ron s ním, protože dnes měli spát všichni u Longbottomových, ovšem za této situace bez Harryho. Remus odešel ještě večer a tak Lily s Jamesem zůstali sami v domě se svým synem.
"Mám o něj strach, Jamesi," vzdychla Lily a podívala se na milovaného muže s obavami v očích. "Já vím, já taky," pokýval sklíčeně hlavou James. "Myslíš, že je to moc, kterou zdědil?" zeptal se James. "Asi ano," odvětila nešťastně Lily. "Budeme mu muset s tím pomoct, možná to nebude jen jedna jeho schopnost. Po mě nejspíš také něco zdědí a obávám se, že nejvíc po tom...tom," zvýšila hlas Lily a nechala větu nedokončenou.
James věděl o kom mluví, chápal jak se musí cítit. On měl Harryho rád jako svého syna, upřímně si nikdy nepřipustil tu pravdu, že jeho není. Prostě slíbil Lily, že o tom nebudou mluvit a že ho vychovají jako jejich syna. Jenže, když se Harry narodil, prostě si ho zamiloval, byl to jeho syn. On byl jeho otcem, nikdo jiný.
Harry prospal celý druhý den, po lektvarech co mu dala Lily ten večer, ani nemohl jinak. Ale když se vzbudil, byl odpočatý a cítil se krásně. Jak si všiml, bylo ještě velmi brzo ráno, protože venku bylo šero. Domyslel si, že rodiče ještě budou spát, ale on už usnout nemohl, byl vyspaný dost. Rozhodl se vstát a rodiče překvapit.
Došel do ložnice, ale v té nikdo nebyl. "Copak nespí?" podivil se nahlas. "Spí, ale v obýváku," ozval se za ním pobavený hlas. "Tati!" polekal se Harry, když na něj takhle zezadu potichu promluvil. "Vy spíte v obýváku?" zeptal se Harry udiveně. "Povídali jsme si a tvá matka i já jsme tam usnuli, probudil jsem se až teď, když jsem slyšel kroky," vysvětlil James. "Jsem rád, že jsi v pořádku. Maminka bude šťastná, že už je ti dobře," usmál se James a zavedl svého syna do kuchyně. "Udělám ti horkou čokoládu, ano? Popovídáme si," navrhnul James a otevřel lednici, kde hledal mléko. "Výborně, můžeš mi povídat o Bradavicích," rozzářil se Harry, posadil se za stůl a čekal až James udělá čokoládu.
"Harry! Už jsi se probral," hrnula se k němu Lily a objala ho. "Ty nespíš?" zeptal se James. "Nemohla jsem pořádně spát a navíc jsem slyšela smích z kuchyně," zadívala se na ně pobaveně Lily. "Jé, promiň, mami. Nechtěli jsme tě vzbudit. Taťka mi vyprávěl, co prováděli se Siriusem, když chodili do školy," zazubil se Harry. "To jsi celý ty," zakroutila hlavou Lily a posadila se k nim. Seděli tam a povídali si, protože ani jeden z nich nemohl spát. Když do okna zasvítili první paprsky slunce, udělali si snídani a Harry pak šel navštívit Nevilla s Ronem, který u nich měl být.
.................................................................................................................................
"Pozor, nebo tě kousnu!" Uslyšel najednou Harry, bylo mu 11 a netrpělivě čekal na svůj dopis z Bradavic. "Kdo je to?" rozhlížel se Harry po zahradě. Seděl na stromě a četl si knihu o Obraně proti černé magii, kterou mu daroval Remus k jeho 11.narozeninám. "To já. Tak ty mě slyšíš?" ozval se znovu hlas a Harry nadskočil, až málem spadnul z větve dolů. Vedle něj se plazil malý hádek zelené barvy. "To asi není normální," řekl Harry a zadíval se na hada. "Ne všichni kouzelníci umí mluvit s hady," potvrdil had a plazil se blíž k němu. Harry si s ním chtěl ještě povídat, ale vyrušil ho táta, který přicházel na zahradu.
"Harry, kde jsi?" volal James. "Tady!" zahulákal Harry a seskočil ze stromu přímo před svého otce. "Takhle mě už neděs," vylekal se James. "Slyšel jsem nějaké syčení, co to bylo?" zadíval se na něj zkoumavě jeho otec. "No, mluvil jsem s jedním hadem," řekl jako by nic Harry. James vykulil oči, ale neříkal nic. "Teď není ta pravá chvíle to řešit. Něco ti přišlo," usmál se na něj. Harry na nic nečekal a rozeběhl se do domu. Na parapetu seděla sova pálená a měla u sebe úřední dopis, který čekal na svého příjemce.
Harry si dopis převzal a ihned obálku roztrhl. James doběhl do kuchyně a chytal se za bok. "Uf, tebe dohnat," stěžoval si a s úsměvem kouknul svému synovi přes rameno. Z druhé strany stála Lily a také četla Harryho dopis.
"Jupí! To je z Bradavic! Dopis z Bradavic!" křičel Harry a začal radostně skákat. James chlapce začal uklidňovat, jinak by zbořil celý barák. Všichni tři si sedli a naplánovali cestu na Příčnou ulici, kde nakoupí všechny potřebné věci do školy.
"Jsem na tebe pyšný," obejmul ho kolem ramen James. Lily se na ně podívala a začala plakat. "Mami, co se děje?" měl strach Harry. "Budeš pryč tak dlouho, vrátíš se domů akorát na prázdniny," vzlykla. "Ale Lily, neboj se, Harrymu se nic nestane, vždyť je po mě," zazubil se James a Harry se šťastně usmál. "No právě," odvětila Lily, ale už se usmívala.
Druhý den ráno vstali poměrně brzy. Nasnídali se a vydali se před dům, aby se mohli přemístit na Příčnou ulici.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vina Vina | Web | 24. ledna 2008 v 21:52 | Reagovat

Juhů mám první koment. Moc se ti to povedlo, popis jeho dětství a mírné nastínění, je fakt supr, hlavně popis jeho moc jak ho získal. Stejně i tak jeho parta a nadšení pro famfrfál. Hold budu mít co dělat, abych taky něco takového napsala.

2 kapi kapi | 24. ledna 2008 v 22:04 | Reagovat

skvelá kapča

3 Sirina Sirina | Web | 24. ledna 2008 v 22:21 | Reagovat

Nádhera.....konečně se mi už netřepou ruky.....ale doufám, že brzo přibude další, ať nemám zase absťák......bylo to už k nevydržení....krása, fakt moc pěkné......

4 Stesii Stesii | 24. ledna 2008 v 22:55 | Reagovat

krááása , nvm co říct je to fakt moc pevedený...nic co bych vytkla mě nenapadá :D už se těšim na další , fakt že jo :D

5 werusenka werusenka | 25. ledna 2008 v 5:40 | Reagovat

suprový moc se ti povedla. je tam popsaný život přátelé to se mi líbí

6 Istana Istana | 25. ledna 2008 v 6:27 | Reagovat

supere tešim se na dalši

7 Janinka Janinka | 25. ledna 2008 v 9:06 | Reagovat

Bezva!!!:))))Super kapča, prostě úžasná:)))))))))))Už se nemůžu dočkat další:))))))))))))))))))))))))))))))))))))

8 Mozkomor Mozkomor | 25. ledna 2008 v 9:18 | Reagovat

Pěkná kapitolka. To by mě zajímalo, jak tohle dopadne a hlavně, jak Harry naloží s "taťkou".

9 Arania Lown Arania Lown | Web | 25. ledna 2008 v 12:04 | Reagovat

Pěkné, jen mám malou připomínku. Chápu, jak se znají děti z kouzelnických rodin, vždyť rodiče spolu chodili do školy, ale Hermioniny rodiče jsou mudlové, takže by ji teoreticky neměli vůbec znát.

Jinak se Vám to moc povedlo... :-)

A těším se na další kapitolku.

10 Cissy Cissy | 25. ledna 2008 v 12:48 | Reagovat

No... napsané je to hezky, ale jedna věc ti tady chybí... Popis toho, jak kdo vypadá. I-když možná víme, jak vypadali v prvním díle HP, nevíme přesto, jak vypadají teď v době téhle povídky (třeba u Harryho je to docela dobrá otázka, ne? :D) Myslím tím (tou dobou) třeba když Harrymu bylo šest... :D Ještě jedna taková moje bota - když jsem tuhle kapitolu začala číst, tak jsem četla - v den po Harryho 16. narozeninách... a pak mě zarazilo pojmenování "děti" a "hráli si na zahradě". To mě opravdu zarazilo. Opravdu jsem si to přečetla špatně :D a pak jsem se divila...

11 rikisa rikisa | 25. ledna 2008 v 12:55 | Reagovat

ahojky, díky za komentíky. Aranio: Co se týče Hermiony, v této povídce je z kouzelnické rodiny, ale to ještě bude zmíněné.

Cissy: jejda, to by fakt bylo pitomý, kdyby to bylo s těma šestnáctinama. Jinak popis jsem nějak nedetailizovala, protože se chystáme k popisu až půjdou do školy. Viď Vino? :-)

Tak snad všechno, mějte se.

12 Sam.B Sam.B | 25. ledna 2008 v 14:01 | Reagovat

jj dobrý...pořád mi ale vrtá hlavou ta jeho malá ségra..bylo by hezký,kdyby žila....ale moc přitažený za vlasy

13 Inies Inies | Web | 25. ledna 2008 v 14:25 | Reagovat

já bych chtěla taky na Příčnou, mít svůj kotlík, hábit a hůlku. To by bylo přímo úžas :) Ale ani ťuk.. Moc se mi to líbilo, jen jsem už zapomněla na to, že Lily ovládá vodu.. takové malé osvěžení mysli :)

14 nency nency | 25. ledna 2008 v 17:49 | Reagovat

užasné těším se na pokračování

15 erian erian | 25. ledna 2008 v 18:12 | Reagovat

jůů, kapitola- paráda, moc díky

16 Alex Alex | 25. ledna 2008 v 18:23 | Reagovat

nádherný ...

17 Teerkaa Teerkaa | E-mail | Web | 26. ledna 2008 v 18:10 | Reagovat

Hezkýýý :)

18 Eržika Eržika | 27. ledna 2008 v 17:16 | Reagovat

Je to moc pěkně napsané. Jen mi příjde, že jsou tam moc velké skoky v čase a spousta nevysvětlených věcí - třeba Liliina moc, Harryho moc kterou získal, a nebo velmi dobré přátelství mezi Jamesem, Siriem a Severusem. Ráda bych se o tom dozvěděla trochu víc. =o)

19 AnnaRakouska AnnaRakouska | E-mail | 31. ledna 2008 v 15:45 | Reagovat

Super. A co dál?

20 AnnaRakouska AnnaRakouska | E-mail | 31. ledna 2008 v 15:45 | Reagovat

Vlastně ještě něco. Jak to že má Severus neteř?

21 bazilda bazilda | 5. února 2008 v 21:21 | Reagovat

nádherná kapitola vážně povedená povídka jen tak dál holky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama