close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

11. kapitola Tajná návštěva

13. ledna 2008 v 18:03 | werusenka |  Společná povídka - Vzpomínka
Kapitolka od werusenky, povedlo se jí nastínit mnoho věcí - to jsem zvědavá, jak budu pokračovat:)).

Severus stále seděl u postele svého syna, až i jeho přepadla únava a usnul. Někdo vešel
do pokoje a podíval se na chlapce, který si zažil hodně věcí. Nechtěl je budit, ale chtěl se na ně jen podívat. Potřeboval jenom vědět, jaká je situace v blízkosti Harryho Snapea. Musel to vědět. Bylo to pro něj důležité. Po několika letech měl konečně svobodu. Konečně
se mu to povedlo. Měl v hlavě zmatek, skoro na nic si nepamatoval jenom na
to, jak mu ministr řekl, že je odsouzený na doživotí do Azkabanu. Byl tu, aby se podíval na svého přítele a jeho syna, který s ním nemohl vyrůstat, protože Severus Snape byl pronásledován. Patřil ke smrtijedům, ale nakonec se přidal na správnou stranu, která snad zvítězí i v této době. Chtěl ještě vidět dívku, která zde také byla, ale ve vedlejší místnosti. Doufal, že mu pomůže a pochopí ho někdo z těch tří.
Už zkoušel Veronicu, ale ta se k němu obrátila zády, protože ji zradil. Teda alespoň si to myslela, ale on za to nemohl, že ho Petigrew tak vytočil. Chtěl se vrátit ke své ženě a
prožít s ní život. Netušil, že se mu chystala říct to, že čeká dítě. Do teď to nevěděl. Nepochopil její zášť a nenávist, která se mezi nimi objevila. Ještě naposledy pohlédnul na dvojici v místnosti a do nočního ticha zašeptal. "Už se blíží okamžik, kdy vyjde zbytek pravdy najevo. Zatím si užívejte života plnými doušky," řekl uprchlík z Azkabanu a odešel
z místnosti.
Vešel do druhé, ve které ležela a spala nejmladší dědička z rodu Liebhaber. V jejích snech, které viděl tak poznal, že to bude ona, kdo přinese naději, když ji všichni ztratí. Poznal, že to bude ona, kdo ponese vlajku dobra spolu s Harrym, ale až se to stane tak snad nikdo nebude mít pochyby o pravdě, lásce, víře a přátelstvím, větším než nenávist, zlo, lež
a zrada.
Také v jejím pokoji do ticha řekl jednu větu, kterou nikdo slyšet nemohl, snad jen zdi Bradavic, které vyprávějí příběhy už několik tisíc let. "Máš dobrou duši, ale těžký život. Vedeš boj, který není obvyklý, jenom doufám, že se s tím vším co tě čeká, vypořádáš," a odešel. Měl jednu věc, kterou musel předat. Jinak by nikdy neměl klid. Jak on tak nikdo z jeho rodiny ani přátel.
Jakmile vyšel z hradu připomínající mu nejkrásnější období života, tak se mu sevřelo u srdce. Byly tam ukryté vzpomínky, které nikdo nemusel vědět. Hlavně tajemstvím propletená budoucnost mnoha lidí. Jak přátel, tak nepřátel. Věděl, že se tu ještě někdy vrátí, ale kdy, to netušil. Vyšel z brány a naposledy se ohlédl. "Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí. Osud je opakem přírodního zákona. Přírodní zákon poznáváme a využíváme, osud ne. Ve vašem případě byl krutý," jakmile dořekl poslední slovo tak se proměnil do podoby
sokola, který se teď už vznášel majetnicky na obloze jako že mu ono místo celé patří. Jenom netušil, že jej sledují jedny zvědavé modré oči. Jenomže ani ony nepoznaly, kdo to by. Věděli jenom, že byl u Harryho, Susan a Severuse. "Toto bude ještě hodně zajímavé," řekl si Albus Brumbál.
Druhý den ráno.
Jakmile se Harry probudil, tak se podíval, kdo to sedí u jeho postele v křesle. Jakmile zjistil, že to je jeho otec tak se jej snažil probudit. Jak si jednou všimnul, tak vždy na snídani chodil s podivným toužebným výrazem. Dostal tak trochu ďábelský nápad, k tomu však potřeboval pomoc od Susan. Tak se šel prvně podívat, jestli je Susan vzhůru, nakonec zjistil,
že ano. Pomalu vstal, a hned se mu zamotala hlava. Ale nakonec došel do dívčina pokoje. Jakmile tam vešel, přivítal jej upřímný pozdrav plný radosti. "Harry, jsem ráda, že tě vidím. Copak chystáš, že se tak plížíš," zeptala se, se smíchem.
"Ano, taky tě rád vidím Sus. A chystám budíček pro taťku," řekl a ani nevěděl, jak mu přišlo oslovení pro taťku na jazyk. Zaručil si, že mu tak nebude říkat, ale co je to jeho věc.
"Tak a, co jsi vymyslel?" zeptala se zvědavě, protože to když byla v nemocnici jí nezabránilo vtípkům, které dělala strašně ráda. Jednou to bylo tak, že ji chtěli už dát pryč z nemocnice. Nechala do záchodu nasypat rozdrcenou oměj, ke které přišla, bůh ví kde. A ta tam udělala hotový poprask.
"NO jednou ve škole jsem si všiml, že," a dořekl ji celý svůj tajný plán. Ona ihned nadšeně souhlasila. Tak se oba dva převlékli, zašli si do společensky, na snídani a potom začali připravovat svůj super tajný plán. Jak to měli hotovo, tak šel Harry udělat hlavní část plánu.
"Tatínku, vstávej, uteče ti snídaně. Má totiž nožičky a tvoje laboratoř vybouchla, protože tam dělal Mundgus nějaké lektvary," řekl Harry, klidně i když těžklo, překrýval smích, hlasitě ať to přes otevřené dveře slyší i Susan ve vedlejším pokoji. Ta se mezitím smála. Ani si nevšimli, že je přišla kontrolovat trojice známých lidí. Ti se také smáli, a nejvíce když Severus vyplašeně vyskočil. A málem se přerazil o postel, ve které sice nikdo nebyl, ale byla to dost velká překážka. Poté, co se mu povedlo najít svůj obyčejný klid, tak uslyšel smějícího se syna, jak říká. "Budíček," a potom dodal, "Sus opravdu se to povedlo. Netušil jsem, že jej
probere zmínka o jídle, ale o laboratoři to jo." A hned se začal smát taky,
protože výraz jeho otce byl k nezaplacení.
To už nevydržel ani doprovod dospělých a začal se smát také. Jenom Severus to nebral jako legraci, a sešel do společensky, ve které na něj mělo čekat jídlo. Ono tam bylo, ale plulo vzduchem směrem pryč z místnosti. Cestou ještě sykl k Harrymu. "Za to tě čeká trest," ten jako na povel místo smíchu začal kašlat, později smích přešel do dušení. Jak si toho někdo všiml tak u něj stála ošetřovatelka, jeho otec a Susan, která si jej za tu dobu hrozně oblíbila.
"Co nám to zase děláš Harry," bědoval Albus Brumbál, který měl o toho
chlapce strach. Byl to pro něj tak trochu jako vnuk.
Severus se snažil Popy, co nejvíce pomoct, ale spíš jí překážel, protože měl o svého syna strach. Minerva se snažila mezitím uklidnit Susan, která se také bála. Její schopnosti málem explodovaly a udělaly veliký rozruch a další problémy. Nakonec se Popy povedlo Harrymu pomoct a mohl si oddychnout.
"Brumbále, jak to mám udělat, vždyť jsem mu chtěl dneska říct něco naší rodině a o jeho kmotrovi. Musí být zdravý, jinak se může stát znovu toto," řekl Severus hned jak nejmladšího potomka Snapeů přesunuli do jeho pokoje. "Já vím Severusi, ale máš možnost najít nějaké detaily o rodině Lily, protože já vím jenom, že byla z rodiny v Itálii, ale víc se mi nepovedlo
zatím zjistit," řekl k Severusovi Brumbál a potom se otočil na Susan, která hleděla do plamenů ohně, a ty jo uklidňovaly.
"Susan, potřeboval bych vidět jednu knihu a myslím, že ji vlastní pouze nejmladší potomek vašeho rodu. Je to Mysterium humane sententia(toto je jenom nějaká blbost pro ty, kteří chtějí vědět přesný český název je to Tajemství lidských myšlenek.) pokud ji máš."
"Profesore, mám ji, ale nevím, jestli není jedna z knih, které mi zabavily. Ty mám v kufru, který nejde otevřít," řekla se smutkem v očích, protože tuto knihu měla sama nejraději. Severus mezitím jedl snídani, kterou mu chtěl jeho syn poslat zpátky do kuchyně, ale nepovedlo se mu to.
Mezitím u nočního návštěvníka hradu.
"Jason Phelps, jaký je to osud, že jsme zase spolu," řekl svému příteli z odboje proti Voldemortovi, který nevedl nikdo jiný než Brumbál.
"Taky tě rád vidím Tichošlápku," řekl mu s radostí a objal ho.
"Jak se vede lidem v Británii?"
"Nevím, ale moc do smíchu nikomu není. Jenom, co se mi povedlo utéct tak se mozkomoři vzbouřili a přestali hlídat Azkaban, ale já tu jsem jenom na skok, musím si vyzvednout jeden dopis z trezoru. Pokud mi ten účet nezrušili," řekl mu Sirius a o pět minut později odešel, jenom mu řekl,
"Ještě se uvidíme příteli."
Jason měl v hlavě zmatek, ale nakonec to vzdal a odešel zpět, odkud přišel za svou ženou a synem.
V Bradavicích se lidé rozhodovali, jak budou postupovat v léčbě a učení dvou mladých lidí.
Susan to vyčerpalo, protože se její energie vypotřebovala, tak usnula. Přenesli ji do jejího pokoje a podívali se na Harryho. Oba spokojeně spali a netušili, co je v nejbližších dnech čeká.
"Severusi nemusíš mít o Harryho strach, je rozhodně mocný, jenom ztratil nějak moc energie, která se mu tak rychle neobnovila," řekla mu Popy Pomfreyová, která měla ta dva mladé na starost. "Jenom doufám, že máš pravdu," odpověděl jí a přemýšlel stále nad svým
synem.
PS:Tak tímto předávám štafetu další osůbce, protože mě nic nenapadá.
Pusťte se do toho. A snad se bude líbit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rikisa rikisa | 13. ledna 2008 v 18:05 | Reagovat

povedlo se ti to, nastínila si tam spoustu věcí, budu si to muset přečíst celé od začátku, už v tom mám malinko zmatek, abych mohla pokračovat další kapitolkou. Jsem na to teda hodně zvědavá, doufám, že nic nepokazím.

2 Sam.B Sam.B | 13. ledna 2008 v 18:31 | Reagovat

super....spokojeně chrochtám,protože tam byl Siri a Harry říkal Severovi tatínku.....SUPER  XD!!!!!!

3 Sherina Sherina | 13. ledna 2008 v 19:06 | Reagovat

rozhodně musím říct že to je zajímavá kapitola :)

4 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 13. ledna 2008 v 19:17 | Reagovat

No tak teď nevím, co si mám myslet. Ta první část byla hodně zmatená a taková vcelku nezáživná. Sice jsme se tam dozvěděli pár věcí, ale... Nemyslím, že by se Sirius takhle choval. Taky si nemyslím, že by ho Brumbál nechal jít, když si stále myslí, že je to trestanec.  Jason Phelps to už je další autorská posvata, jen doufám, že nás jima nezahltíte.  To s tou Susan, no nebudu se tajit tím, že mě osobně nijak moc nezaujala a nelíbí se mi, že je z ní jedna z hlavních postav. Ale tak to je na vás.

Teď už jen stačí, aby se dala dohromady s Harrym a je to typická Mary-Sue.

Kapitola byla docela i dlouhá, ale nijak moc čtivá. Věty se mi zdály umělé a místy neohrabané.

Samozřejmě se těším na další kapitolu a jsem zvědavá co pro nás další z autorů chystá. Jen bysme se už mohli trošku pohnout z místa...

5 Inies Inies | Web | 13. ledna 2008 v 19:21 | Reagovat

Moc hezká kapitolka. Opravdu. Moc se mi líbil začátek. Řekla bych, že jsi velmi nadaná, jen máš trošku moje sklony. Dokud do děje nezasahuje přímá řeč, je to dokonalé, jakmile začne... už to nemá takovou krásnou eleganci.  Jinak opravdu moc hezké.. už se těším na pokračování, co mi neřád rikisa připraví :-)

6 rikisa rikisa | 13. ledna 2008 v 19:30 | Reagovat

:-) hihi, to bude něco - mazec

7 Eržika Eržika | 13. ledna 2008 v 19:37 | Reagovat

"Tatínku, utíká ti snídaně..." =D =D =D Fakt bombastický!!! =D

Příběh se nám začíná zamotávat... Napsalas to skvěle.

8 kapi kapi | 13. ledna 2008 v 20:39 | Reagovat

fajn kapča

9 Pansy Pansy | Web | 13. ledna 2008 v 20:58 | Reagovat

tohle bylo super...sice jsem trochu z toho všeho zmatená, ale jo je to super :o) pěkně rozvíjející se...hmm mám takový pocit, že Harry má astma? jen moje doměnka, protože já mám něco podobného...není to přímo astma, ale něco mezi tím xD ale to už je osobní takže nečíst jasný!! xD

Takže kapitola byla super mn a těším se na další díl ;o)

10 Alex Alex | 14. ledna 2008 v 16:02 | Reagovat

bylo to pěkný ale jsem z toho trochu rozpačitá...no uvidíme jak se to vyvine...

11 Inies Inies | 14. ledna 2008 v 16:48 | Reagovat

Mila Manie: Az ted jsem si precetla tvuj komentar. Neboj, s Harrym se dohromady neda, to bych nikdy nedovolila. Navic vztahum ve trinacti letech vubec nefandim. Trinactilete decko stejne ani netusi, co je vlastne laska. Ja sama to pochopila az mnohem dele.

Jinak jsem velmi rada, kam az se Susan dostala a mas jinak pravdu, stala jednou z hlavnich postav a to samozrejme, kdyz jsem ji do pribehu zapojovala, nebylo v planu. Ale stalo se. Pokud k ni bude Osud privetivy tak jako doposud, mas se na co tesit. Nemohu zde nic vice rozvadet, protoze ma kapitola bude zavisla na te od rikisy, tim padem vas vsechny, nejen tebe Manie, mohu upozornit, ze se opravdu mate na co tesit. Jinak pokud jeste nekomu vadi pritomnost Susan ve vyvoji deje, prosim napiste. Toto je pribeh, kde veci mohou nabirat rychly spad. Takova kapitolka dokaze zmenit pribeh od zakladu.

OMLUVA: omlouvam se, ze pisu bez hacku a carku, ale bohuzel jsem na notebooku, kterz neni muj a ceska klavesnice zde opravdu neni.

12 Lolia Lolia | Web | 14. ledna 2008 v 17:00 | Reagovat

Riki, můžu ti tak říkat?No, tak jsem narazila na tvoje stránky (přesněji řečeno mi o nich pověděla Salisima) a moooc se mi líbí tvoje povídky! Píšeš hezky a vaše společná povídka vypadá taky celkem zajímavě...  

werusenko: kapitolka se mi opravdu moc líbí, jen jsem si všimla takové ůplně detailní maliké věcičky, které se může dopustit ůplně každý :) : když ten neznámý (Jason Phelps) .... napsala jsi tam tohle :

Také v jejím pokoji do ticha řekl jednu větu, kterou nikdo slyšet nemohl, snad jen zdi Bradavic, které vyprávějí příběhy už několik tisíc let. "Máš dobrou duši, ale těžký život. Vedeš boj, který není obvyklý, jenom doufám, že se s tím vším co tě čeká, vypořádáš," a odešel.

Ha!  A to jsou dvě věty! Neměl říkat jen jednu? Promiň že ti to sem tak strkám, ale padlo mi to do očka :). Né že by to byla nějaká oooobr chyba, ale já mám jaksi určitý "smysl pro detaily.." No, každopádně to kapitolku rozhodně nezhoršilo, ale udělalo ji to o to víc zajímavější xD

13 rikisa rikisa | 14. ledna 2008 v 18:43 | Reagovat

jak tak koukám, musím se snažit s pokračováním:) A Lolio: klidně mi tak říkej, říká mi tak více lidí, takže to neva :-), mimochodem, těším se, až se to na tvých stránkách rozjede - povídky vypadají zajímavě

14 erian erian | 14. ledna 2008 v 19:22 | Reagovat

jj moc pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama