19. ledna 2008 v 18:17 | Vina
|
Druhá část dílečka, příjemné a napínavé čtení :-)
"Nepokoušej se ke mně přiblížit, jinak uvidíš." Poslala na něho proud vody Lily. Voldemort jen mávl rukou a voda se vypařila než došla k cíli. Chytil její ruce a přitlačil je u hlavy k peřině, pak ji začal hrubě líbat. Snažila se bránit, ale byl daleko silnější než ona. Prosila ho, v očích měla slzy. Voldemort ovšem na nic nehleděl a vzal si ji násilím. Potom vedle ní usínal a držel ji kolem pasu. Lily celou dobu plakala.
Když si myslela, že už usnul, tak se snažila vytratit do koupelny. Voldemort si ji ovšem pevněji přitáhl k sobě a pošeptal do vlasů.
"Ale miláčku, kdybys se nebránila tak bych to nemusel udělat. Spi, jistě si unavená." Lily mu nic neodpověděla a dál potichu nechala stékat slzy po tvářích. Nějak se jí podařilo i usnout.
Když se ráno probudila byla tam sama. Hned se vydala do koupelny a tam se snažila smít to, co se stalo v noci. Zabalila se do županu, který se tam opět objevil a choulila se do křesla před krbem. Plakala, bylo jí na nic. Jak to vysvětlí Jamesovi, byla její jediná myšlenka. Moc se bála, že jestli se někdy odtud dostane tak ji James nechá. Bála se toho, moc se toho bála.
Někdo se jí zlehka dotkl ramene.
"Paní jste v pořádku?" byla to ta stará žena, která ji tu dělala společnost. Spřátelili se, ženě bylo Lily líto, ale sama moc toho nezmohla. Byla moták, který se bála svého pána, jako všichni ostatní, kdo tu sloužil. Lily se jí vrhla do náručí.
Tohle se opakovalo každou noc. Něco se ale přesto změnilo, trávívá s ní víc času, dost často s ní obědval i večeřel. Snaží se s ní mluvit, ale Lily byla odmítavá. Bála se, aby náhodou něco nevyzradila.
Je tam už pět týdnů, poslední dobou se necítí dobře. Občas se jí motá hlava. Přikládá to tomu, že už dlouho je zavřená tady a nesmí jít ven na čerstvý vzduch. Občas sice Voldemort s ní jí na terase, co patří k jejímu pokoji, ale samotná se tam nedostane. Voldemort opět přichází, bude s ní obědvat.
"Jak je ti Lily, jsi nějaká bledá?" snaží se ji pohladit, ale Lily mu ucukne hlavou.
"Nic mi není." Štěkla na něho. Tak se chová k němu vždy.
"Copak nechápeš, že mám o tebe strach? Miluji tě, prostě doufám, že časem to pochopíš a staneš mou ženou." Usmál se na ni a přistoupil k ní blíž.
"Nikdy rozumíš, já jsem ženou Jamese Pottera." Teď se ovšem s ní něco stalo. Zamotala se jí hlava a Voldemort si toho velmi dobře všiml. Než ovšem stačila udělat cokoli jiného omdlela. Voldemort ji zachytil, aby nespadla na zem. Pak ji opatrně položil na postel a vydal se zavolat svého lékouzelníka.
Lékouzelník došel během pár minut a hned se jal ošetřování. Před tím tedy ještě slušně vyhodil Voldemorta. Lily se po chvíli sama probudila a když viděla u sebe neznámého chlapa, vyděsila se.
"Kdo jste?" zeptala se a mírně se od něj odtáhla.
"Moris, lékouzelník temného pána. Paní víte o tom, že jste těhotná?" zeptala se jako by nic.
"Ne to ne, to je jenom zlý sen." Vhrkly jí slzy do očí.
"Ale no tak paní, to bude v pořádku." Snažil se jí uklidnit. Lily ovšem na nic nečekala a svou mocí, mocí země mu vymazala myšlenku o tom, že je těhotná. Bála se co by se pak mohlo stát.
"Ehm." Zpamatoval se lékouzelník.
"Bude to jen menší únava." Podal ji lektvar a odešel.
"Tak jak je na tom Morisi?" Zeptal se nepříjemně Pán zla, který čekal na chodbě, až sebou lékouzelník vyděšeně trhl.
"Je to jen menší slabost, bude v pořádku, jen si musí chvíli odpočinout." Podíval se na svého pána.
"Opravdu?" probodl ho nevěřícným pohledem.
"Ano pane." Poklonil se a odešel.
Voldemort šel zpátky za Lily a smutně se na ni díval.
"Ani se ke mně nepřibližuj ty netvore!" Vřískla na něj.
"Ale no tak Lily, víš jak jsi mě vyděsila. Teď si pěkně odpočineš a pak spolu poobědváme ano?" Potom ji pohladil po vlasech a odešel. Lily bylo velice jasné, že si teď musí odpočinout, třeba ty děti jsou Jamese, přece je to jenom možnost.
Snažila se uklidnit, ale moc jí to nešlo, ještě že díky své moci, Voldemort nemůže číst její myšlenky.
Po chvíli usnula.
Vzbudila se až v podvečer, no spíše ji zbudil menším polibkem Voldemort. Prvně se ho hrozně lekla.
"Vstávat květinko, máme tu nachystanou večeři." Usmál se na ni. Lily byla mírně vyvedená z míry, ale vstala a šla ke stolu, kde byla večeře.
Týden jí trvalo, než se jí podařilo zrušit přemisťující bariéru. Nakonec musela použít společnou moc země a vody.
Přemístila se na kraj Prasinek. Kde po té také omdlela.
Vzbudila se a někdo ji držel za ruku, už se lekla, že je zpátky u Voldemorta. Otočila hlavu a podívala se na osobu, která ji držela za ruku.
"Jamesi." Zašeptala a vhrkly jí slzy do očí.
"Klid Lily, všechno bude v pořádku. Už jsi v bezpečí." Rychle ji objal, protože se mu tam rozplakala.
"Jamesi, já …" nedokázala to vyslovit.
"Šššš to je v pořádku. Ať se stalo cokoli." Lily se ovšem rozplakala ještě víc.
"Musela jsem." Vypravila ze sebe mezi vzlyky Lily.
"No tak přece to nebude nic tak hrozného. Klid Lily musíš odpočívat, jsi příliš zesláblá." Držel ji v náručí a hladil po vlasech.
"Těhotná." Zašeptala, James se zarazil, proto byla tak rozrušená.
"Šššš spolu to zvládneme, všechno bude dobré." Držel ji v náručí jako panenku z porcelánu. Bál se o ni. Měl nějaké podezření, ale nechtěl na ni tlačit. Miloval ji, tolik ji miloval a když tam byla ten měsíc a půl málem se zbláznil strachy o ni.
Po pár dnech co Lily ležela na ošetřovně v Bradavicích se odhodlala Jamesovi říct co se tam stalo.
"Jamesi, on … on … mě znásilnil." James se chvíli zarazil a pak se na ni podíval.
"A to dítě je moje nebo jeho?" zeptal se ze srdcem v kalhotách.
"Já nevím!" vykřikla a rozplakala se, otočila se na druhý bok, nedokázala se dívat do těch hnědých očí. Poslední dobou co byla na ošetřovně, tak jenom plakala.
"Klid Lily, i kdyby bylo jeho tak ho vychováme jako naše, ty přece za to nemůžeš. Za to může Voldemort, ten hadí zmetek." Zatnul zuby. Lily se na něho překvapeně přes slzy podívala.
"Ty … ty mě neopustíš?" vydechla úlevně Lily.
"Myslíš, že bych to dokázal? A teď spát lumpíku, musíš nabrat sílu." Políbil ji vroucně a dokud neusnula tak ji držel za ruku.
Druhý den se Lily odvážila zeptat madam Pomfreyové v kterém týdnu je, když jí oznámila že je ve čtvrtém, dívala se na ní se soucitem. Lily omdlela, tohle byla pro ni ta nejhorší zpráva.
Madam Pomfreyová ji pustila za týden domů. V práci nahlásila, že je těhotná, proto dostávala jenom ty nejlehčí případy a nesměla se dostat do styku s infikovaným pacientem.
Postupně měsíce ubíhaly, když byla ve čtvrtém měsíci měla břicho jako v šestém. Bylo jí to divné. Její ošetřující lékař ji ovšem uklidnil, že je v naprostém pořádku a že čeká dvojčata. Teprve teď se to druhé ukázalo.
Lily věděla co to znamená, byla ráda. Jamese milovala a byla moc ráda, že on k tomu tak přistupuje.
Postupně se blížil den porodu. Venku bylo krásně teplo, bylo už skoro konec července a Lily měla už o týden překročný termín porodu. Byla ovšem doma, kde ji denně kontrolovala bradavická ošetřovatelka madam Pomfreyová.
Poslední den v měsíci se ovšem něco stalo hned po ránu. Lily jako každé ráno vstala a šla připravit snídani. Tomu, že občas ji píchne v zádech nepřikládala tolik pozornosti. Byli uprostřed snídaně, když Lily se chytla za břicho a vykřikla jako poraněná laň.
"Co je?" zděsil se James.
"Odešla mi voda." Podívala se něho ještě v záchvatu doznívající bolesti. James seděl zkoprněle vedle ní a nebyl schopný pohybu.
"Musíš dojít pro Poppy nebo někoho podobného." Naléhala na něj. James se zpamatoval a vzal svou ženu do náručí a odnesl do ložnice až pak se vydal do Bradavic pro Pomfreyovou. Byly zpátky během pár minut, James musel ovšem zůstat za dveřmi.
Lily neměla vůbec krátký a lehký porod. Trval celý den a madam Pomfreyová už chtěla přistoupit k císaři. Nakonec se jako první narodil chlapec, měl 51 cm, byl silný a dával to najevo i svými hlasivkami. Pomfreyová ho zabalila do pleny a podala Lily. Trvalo to už čtvrt hodiny a další kontrakce se nedostavovali.
"Lily, opravdu nic necítíš?" zeptala se už s dosti velikými obavami Poppy.
"Ne, to není dobré, že ano?" Poppy jen zakroutila hlavou. Vzala od ní chlapce a zanesla ho na chodbu Jamesovi, kde už byl i Sírius a Rémus. James chtěl za ní, ale nepustila ho tam. Rychle se vrátila do pokoje a opět zamknula.
"Lily, budu muset udělat císaře, hrozí že by dítě mohlo umřít a ty taky. Ano?" Lily se slzami na krajíčku souhlasila.
Pomfreyová ji rychle uspala. Provedla císaře, holčička měla omotanou pupeční šňůru kolem krku a kdyby šla normálně, jistě by to nepřežila. Byla ale hodně malá, měřila sotva 34 cm, také byla drobounká. Neplakala, její dech skoro nebyl znatelný. V rychlosti zašila Lily a pak se začala věnovat malé. Měla malou sraženinu krve v krku, která si znemožňovala dýchat. Po jednoduchém kouzle se holčička rozkřičela, měla ovšem slabší hlas. Omyla ji a zabalila do pleny jako jejího bratra. Pak ji položila vedle Lily a její matku probrala.
"Klid Lily, máš ještě krásnou holčičku, prozatím je v pořádku, ale je příliš malá a asi ani nebude bez problému. Odeberu jí vzorky a pak se uvidí, ty ale teď nesmíš několik dnů z postele. Denně sem ještě budu chodit, abych se ujistila, že jste v pořádku, teď sem pustím Jamese." Zakončila svůj monolog Poppy. Lily jen kývla, byla unavená a všechno ji bolelo, jako by po ní přejel parní válec.
Poppy vykoukla na chodbu a našla tam Jamese jak chová svého syna. Sírius ho utěšoval, no nebo se spíše o to snažil.
"Jamesi pojď za Lily, musím ti ještě něco říct, narodila se ti ještě dcera."
"Jsou v pořádku?" zeptal se se strachem, když už to trvalo tak strašně dlouho.
"V rámci možností." Odpověděla vyhýbavě, ale to mu moc na klidu nepřidalo. Ale vešel i s malým do ložnice a tam uviděl svou dceru, kterou právě Lily kojila. Bylo na ní vidět, že je příliš unavená.
"Lily jak je ti?" Zeptal se James a přisedl si k ní na postel. Díval se na svou dceru, která byla sotva 2/3 svého bratra. Lily se jenom na něho usmála
"Jamesi, teď půjdu udělat testy obou dětí, jen pro jistotu, Lily se nesmí hýbat, kdyby nastali jakékoli problémy tak mi dej hned vědět. Zítra se stavím na všechny podívat." James jen kývnul že rozumí a Pomfreyová je tam nechala. Sírius a Rémus se hned nahrnuli do ložnice.
"Teda kamaráde." Hvízdnul Sírius, když uviděl i dceru.
"Je ale nějaká malá ne?" James a Remus se na něj zamračili. Sírius pochopil. "Promiň." Omluvil se hned Sírius.
Druhý den Pomfreyová došla hned ráno, ale moc vesele se netvářila.
"Dobrý den madam Pofreyová jak tedy jsou na tom?" vrhl hned na ni s otázkami.
"Klid Jamesi, Lily už je vzhůru?" zeptala se a po přikývnutí se vydala s Jamesem nahoru.
Lily právě krmila Harryho jak ho pojmenovali a malá Safia ležela vedle ní a spala.
"Dobrý den Poppy." Pozdravila Lily jakmile si všimla kdo přišel.
"Dobrý Lily, musím vám oznámit špatnou zprávu." Posmutněla a Lily zbledla o několik odstínů jako James.
"Harry je v naprostém pořádku, ale jedná se o Safiu, má vrozenou inzulínovou cukrovku, taky asi bude mít růstové problémy. To se, ale ukáže časem. Tady ti nechám všechno potřebné a teď vás všechny prohlédnu. Jamesi počkej venku!" vyhodila ho, nestačil se ani ohradit.
Poppy po hodině co všechny ošetřila konstatovala že jsou v pořádku, jen malá bude muset dostávat inzulín.
Denně je chodila kontrolovat a prohlížet. Lily a Harry si vedli době, v rámci možností i Safia. Byly to už 4 dny od porodu, kdy konečně Pomfreyová Lily dovolila vstát z postele. Jen co se rozloučili, Lily se vydala dolů, že připraví oběd. Děti nechala v ložnici spát.
Ještě nebyla ani v polovině přípravy oběda, když se z venku ozval výbuch. James si vzal dovolenou, tak seděl u stolu a četl noviny. Oba se na sebe vystrašeně podívali a vrhli se po hůlkách.
Venku už bojovali smrtijedi a jejich sousedi, kteří byli taky kouzelníci.
"Lily schovej se!" Křikl James po své ženě. Po chvíli, co dva páry už skoro prohrávaly, se tam objevili ministerští a Fénixův řád. Nikdo si ovšem nevšiml jednoho smrtijeda, který se vkradl potají do domu Potterových. Vyšel až do patra a narazil na ložnici, kde spaly dvě malé děti, sotva narozené. Vzal malou holčičku a ukryl ji pod pláštěm. Vykradl se zpátky do boje, mírně kývl na svého pána, ale když se chtěl přemístit, zasáhla ho kletba.
Jakmile se smrtijed přemístil, tak Voldemort poručil k odstupu. Lily se honem vydala za dětmi, když ovšem uviděla jednu postýlku prázdnou. Zakřičela a vyběhla ven.
"Jamesi, Safia je pryč." Začala panikařit Lily.
"Neboj najdeme ji." Lily byla v šoku, ale pořád si uvědomovala, že se musí postarat o Harryho.
James byl z toho taky v šoku.
James pomáhal hledat svou dceru, jako polovina bystrozorů. Když jim oznámil, že může umřít, tak se do toho pustil i velitel. Jamese a Lily měl rád a byl Potterových dlouholetý přítel.
Byl to už dva týdny, James chodil domů se jen vyspat a podívat se vždy na Lily a Harryho. Zrovna seděli u večeře, když z jejich krbu vypadl velitel bystrozorů.
"Jamesi, máme zprávu, musíš se mnou. Dobrý večer Lily." Oba na velitele bystrozorů hleděli s otevřenou pusou.
James políbil Lily a rychle oba muži vyběhli z domu, aby se mohli přemístit. Přemístili se do jednoho lesíku, kde stáli už dva bystrozoři. Velitel k nim přistoupil a něco jim pošeptal a pak se obrátil na Jamese.
"Jamesi, prosím, možná to bude pro tebe šok, ale našli jsme tvoji dceru i toho smrtijeda. Ten je mrtvý a tvá dcera…" odstoupil a Jamesovi se naskytl pohled na malé tělíčko, které bylo znetvořené, díky zvířatům a tomu jak dlouho tam už to její tělíčko leželo.
"Nééééééééééé!" Zakřičel James, klekl si do mokré půdy lesíka a plakal jako malé dítě. Pěstmi bušil do země. Tolik doufal, že ji najdou živou.
"Jamesi, ten smrtijed ji tu nechal a pak se odplazil kousek dál, kde umřel. Asi ji měl dopravit Voldemortovi, ale když zjistil že umírá tak ji tu nechal, doufal asi že ji tu někdo najde, ale její nemoc smrt uspíšila. Je mi to velice líto. Asi by jsi měl jít za Lily a říct jí to. Od tebe to vezme líp než od někoho jiného." James se postavil, naposledy se podíval na znetvořené tělíčko své dcery a přemístil se domů.
Lily celá netrpělivá přecházela v náručí s Harrym kolem okna a čekala Jamese.
James se přemístil kousek od domu a pomalým krokem se vydal do domu, slzy mu tekly proudem, když ho Lily uviděla rychle se posadila. Zbledla, bylo jí jasné že se něco stalo. James se posadil naproti ní.
"Lily bude lepší, když uložíš Harryho." Promluvil sotva slyšitelně. Lily odešla uložit Harryho do postýlky vedle v obýváku. Rychle se vrátila a sedla si naproti svému muži.
"Lily, našli naši dceru." Promluvil ztěžka, ale na Lily se nepodíval.
"Tak co, jak to že jsi nepřinesl sebou!!" zakřičela na něj.
"Ona je mrtvá." Sotva slyšitelně to ze sebe dostal. Lily hleděla před sebe a první jí nedocházelo, co její muž řekl.
Z ničeho nic, sebou sekla o zem. James ji rychle přenesl do obýváku na gauč, kde ji probral. Vrhla se mu kolem krku a plakala i James plakal. Harry ležel v postýlce a mlčel, jako by věděl, jak je vážná situace. Díval se na své rodiče.
"Lily musíme se vzchopit, Harry nás potřebuje." Hladil ji po vlasech a držel v pevném obětí.
Za několik dní byl pohřeb, Lily a James si ho přáli jen v úzkém kruhu rodiny. Byl to velice smutné. Lily se opírala o Jamese, který držel i Harryho. Lily drželo při životě jenom James a Harry. Po pohřbu se odebrali domů. Pokoj, který byl připravený pro dvojčata James změnil, aby vypadal, jako by tu nikdy další dítě nebylo. Stěny vymaloval modře a vše sladil do modro bílé.
Nádhera......moc pěkné, hrozně se těším na další kapitolu, doufám, že bude brzo.....