9. kapitola Procitnutí

31. prosince 2007 v 19:06 | Arania Lown |  Společná povídka - Vzpomínka
Tu je další kapitolka, autorkou je Arania Lown, moc se jí to povedlo. Tak hurá do čtení:))

Harry se rychle posadil na posteli. Zrychleně dýchal, zorničky měl rozšířené v panické hrůze. Po chvíli, kdy se uklidnil se rozhlédl kolem. Na vedlejší posteli ležela Susan a tiše oddychovala.
"Byl to jen sen…"
"Byl to jen sen…" opakoval tiše dokola.
"Blbý děsivý sen, který nic neznamená," snažil si oddechnout.
Ten sen, byl děsivý, ale cítil, že je v něm něco pravdy. Zkusil zapátrat v paměti co. Vybavil si pouze to zaklínadlo. Přemýšlel jestli je to bezpečné, ale za zkoušku nic nedá.
Zavřel oči, nadechl se a pronesl: "Advénio cretio avus." Chvíli se nic nedělo, když se mu v ruce objevila dýka totožná s tou ve snu.
"Já jsem temnonoš," zašeptal v údivu.
Rychle vstal a vydal se k zrcadlu, protože si nebyl jistý ani svou podobou. Stoupl si před zrcadlo, zhluboka se nadechl a podíval se na sebe. Vlasy měl po ramena. Vlastně, vypadal přesně jako mladší kopie Snapea, až na to, že černé vlasy měl s jemný odstíny temně rudé, plnější rty a nosem se víc podobal na matku. Taky vyrostl, mohl být tak o hlavu menší než jeho otec. Takže jeho přeměna byla u konce.
Povzdechl si a vrátil se do postele.
Cítil se strašně. Všechno se hrozně rychle změnilo. Bylo mu jen třináct a on si připadal mnohem starší. Vlastně on nikdy nebyl dítětem. Dursleyovi ho měli za sluhu a otroka. Nikdy neměl rodinu. V prvním ročníku porazil Quirella, ve druhém Baziliška, teď utekl Sirius Black z vězení a nakonec se dozví, že není Potter, ale Snape. Asi si bude muset promluvit s tátou, ale jak. Neměl na něj tak vyjíždět, když tu byl.
Povzdychl si. Přál si být jinde a daleko od všech. Ani si neuvědomil jak, ale to přemýšlení ho unavilo a on usnul klidným spánkem.
Probudil se až k poledni.
"Harry," ozvalo se zaraženě Susan.
"Ano?" řekl a rozespale se díval na dívku na druhé posteli.
"Co se to s tebou stalo?" začala, "a takhle přes noc?"
"To je má skutečná podoba. Vždyť víš."
"Ale co tak najednou? Vždyť si se měl měnit postupně," dělala si o něj starosti Susan.
"To jen jeden sen," zamumlal. Nechtělo se mu o tom mluvit. Susan to pochopila a dál se neptala.
Po obědě si povídali a Harry Susan vyprávěl o Bradavicích. Docela se bavili, když jí začal popisovat profesory. Když se dostal ke svému otci, tak se zarazil a netečně zíral do zdi. Dívka si povzdechla, ale nerušila. Cítila jeho zmatek. Tedy když si to uvědomila, tak necítila žádné jeho pocity. Dívala se na mladíka, který ji přirostl k srdci za tu dobu co tu byl a tak si ani nevšimla malého vyrušení v podobě jistého profesora lektvarů.
"Slečno Liebhaber, mohl bych si s vámi promluvit?" upozornil tak na sebe Snape starší.
"Pane?" začala překvapeně. "Jistě, můžeme, ale co Harry?"
"S panem Potterem si promluvím později." Susan přikývla a ukázala rukou na židli, aby si profesor sedl.Ten lehce kývl, že rozumí a posadil se.
"Slečno Liebhaber," začal, ale byl okamžitě přerušen.
"Susan, říkejte mi Susan," řekla jemně.
"Slečno Susan, mluvil jsem s ředitelem Bradavic, profesorem Brumbálem a ten nemá nic proti vašemu přijetí, ale protože Váš opatrovník je bohužel uprchlík, budete muset jednat s profesorem Brumbálem osobně. Nebojte se, on za vás všechno zařídí. I propuštění z nemocnice." Susan se na něj překvapeně dívala. Splnil se jí sen.
"Já vám děkuji, pane profesore. Jste moc milý." Snape se při poslední větě ušklíbl. Ani jeden z nich si nevšiml, že Harry na ně zaměřil svou pozornost, potichu je sledoval a lehce se usmíval.
'Snape, ten strašlivý netopýr Snape se v tuhle chvíli ukázal jako člověk. Nebyl to hrozný člověk, jen všechno skrýval. Bál se, že mu všechno vezmou. No možná už mu vzali,' přemýšlel Harry. 'Třeba by byl dobrým otcem, ale já jsem Potter. Vždycky jsem pro něj byl Potter, tak proč by se to mělo tak na rychlo změnit.' Rozesmutnil se. 'Vždycky byl sám, tak proč by se to mělo měnit. Nechce otce. Když bude sám, bude mu líp,' pomyslel si, ale v hlouby duše věděl, že to není pravda. Natolik toužil po rodině ať už bude jakákoliv. Přál si mít někoho, kdo ho obejme, pomůže mu, když bude potřebovat a zašeptá slova útěchy, když bude na dně.
Byl tak moc zabrán do svých myšlenek, že zapomněl na přítomnost svého otce. Už s ním zase nechtěl mluvit. Byl hrozně zmatený. Přál si aby se tohle nikdy nestalo, ale bohužel čas nejde vrátit. (Čas vrátit nejde ani kdybychom chtěli. V povídce stačí, když vymažeme jednu kapitolku, zavřeme oči a řekneme to byl jen sen a můžeme pokračovat jinde, ale normálně to nejde. Přemýšlela jsem co udělat s povídkou, která nabrala spád tak divoký, který se nikomu nezdál a popravdě, nám všem vyrazil dech. Je zvláštní, jak lehce se dá vrátit do starých kolejí. Dohromady píše tuhle povídku šest lidí. Každý z nás je jiný a vnáší do povídky něco svého. Je hrozně lehké, když se nám něco nelíbí přesunout to a dělat, že se to nestalo. Ale v životě to nejde. Tahle povídka je příběh o životě Harry Pottera, vlastně Snapea. My jsme takové sudičky, které si pohrávají s jeho osudem. Buďme rozumné, dobrosrdečné, zlé a škodolibé. Jedovaté, jízlivé, ale i shovívavé a přísné. Hrajme podle pravidel, vždyť nezáleží jen na nás, ale i na čtenářích, vždyť i oni mají právo rozhodovat o osudech našich literárních přátel. A.)
"Harry," promluvil na něj potichu mistr lektvarů, protože si všiml, že chlapec je duchem mimo a nějak podezřele se mu lesknou oči.
"Ano, pane?" Otočil se na něj.
"Rád bych si s tebou promluvil o tom co se stalo. Já chápu, že je toho na tebe moc, ale byl bych rád, kdybys to věděl." Začal Snape a pokusil se lehce usmát.
"Dobře, pane. Ale je dobré promluvit si tady?"
"Ty nechceš aby to slečna Liebhaber slyšela?" zeptal se muž.
"Já nevím, pane, ale rád bych si o tom promluvil pouze s vámi."
"Neříkej mi pane," ohradil se profesor lektvarů, "jsem tvůj otec, ale chápu, říkej mi když tak Severusi."
Harry se plaše usmál. Jeho otec byl stejně nejistý jako on sám, sice to na sobě nedával zdát, ale Harry to poznal. Netušil jak, ale řekl si, že to je něco s tím, že je temnonoš. Všechno ostatní musí dozvědět od otce.
"Pokud dovolíte," ozvala se Susan, "půjdu se podívat do obchodu s občerstvení." Usmála se na ně a rychle opustila místnost.
"Tak Harry, myslím, že je na čase ti všechno vysvětlit. Chtěl bych tě požádat, aby jsi mě nepřerušoval. Na otázky budeš mít času dost." Starší muž si povzdechl a smutně se podíval na chlapce. Tak moc si mu to přál všechno vysvětlit, ale je to tak moc těžké. Přeci je to jen dítě. Jenže co teď může dělat. Nic, prostě se zhluboka nadechnout a začít vyprávět:
"S tvou maminkou Lilly, jsem začal chodit v polovině šestého ročníku v Bradavicích. Samozřejmě, že to nikdo nesměl vědět. Můj rod si zakládal na čisté krvi a dokonce kvůli jisté věci nebyl moc rád, když se někdo z rodu zapletl s mudlou. Bohužel jsem si nedal poručit a tvou matku jsem nepřestal milovat. Dokázali jsme to tajit až do konce sedmého ročníku, kdy zemřeli moji rodiče. To víš, skoro celý náš rod stál na Temné straně, až na pár výjimek. Ale to ti vysvětlím až za chvíli. Měli jsme před svatbou, když mi Lilly oznámila, že spolu čekáme dítě. Byl jsem šťastný, ale také…" Na chvíli se odmlčel a povzdechl si. "Víš, Brumbál potřeboval špeha a já jakožto z temné rodiny, z rodiny Temnonošů jsem připadal v úvahu. Samozřejmě, že jsem souhlasil. Chtěl jsem žít v klidu a beze strachu. Voldemort totiž po Lilly šel, ale z jakého důvodu to nevím ani já. Když jsem jí tedy řekl, tu úžasnou novinku, že jsem se přidal ke straně zla, se naštvala. Nechápala jak jsem to mohl přijmout a pak nechápal jsem proč to udělala, ale začarovala mou paměť. Vymazala všechny mé vzpomínky na mě a na ní. Šla za Jamesem a dala se s ním dohromady. Dál co s tebou udělala to nevím, ale vrátila se ti tvá podoba a mě se vrátila paměť. Navíc, Temný pán odhalil, že jsem jeho špeh, takže už se k němu nemohu vrátit. A teď myslím, že je na čase abych ti objasnil něco o prokletí rodu Snapeů.
V našem rodu jsou pouze samí temnonoši, nebo světlonoši," povzdechl si, ale Harry mu skočil do řeči: "Já vím, já jsem temnonoš, víš, zdál se mi o tom sen a řekl jsem kouzlo a pak se tu objevila dýka a já tak nějak," mumlal zmateně.
Severus se zarazil. Jak to, že jeho syn je temnonošem, když on sám byl světlonoš? To nedávalo smysl. Tady se muselo něco stát. Chápal, jak on mohl být světlonošem, vždyť jeho matka jím byla, ale tohle nedávalo smysl. Leda že by Lilly," zamyslel se. Nic tady nedávalo smysl. Zamračil se. To by všechno znamenalo, že klíčem ke všemu je Lilly. Vlastně Harry.
"Pane, jste v pořádku?" třásl s ním chlapec.
"Jistě Harry, jen jsem se zamyslel." Odpověděl, "myslím, nutně potřebuju mluvit s Brumbálem, máš tady ještě tu dýku?"
Harry se natáhl pod polštář a vytáhl temnonošskou dýku. Severus ji vzal opatrně do ruky. Ale nůž se snažil vytrhnout, proto ho zabalil do hábitu.
"Děkuji Harry. Ještě dneska přijde Albus, potřebuje něco tady vyřídit se slečnou Liebhaber a i s tebou. Navíc oba vás vezme z nemocnice pryč." Sklonil hlavu, rychle vstal ze židle a snažil co nejdřív dostat do Bradavic, tohle se mu vůbec nelíbilo.
V BRADAVICÍCH, O PATNÁCT MINUT POZDĚJI
"Severusi, co se děje?" zeptal se Brubál.
"Albusi, víš, byl jsem dnes za Harrym, přeměna je už kompletní, ale stalo se něco nečekaného. Zjistil, že je Temnonoš, ale to by ještě neměl vědět," dořekl a vytáhl z hábitu dýku.
Ředitel se na něj ohromeně díval. A když jeho pohled padl na dýku musel si stoupnout a začít se procházet aby to rozdýchal. Tak rozhozeného Brumbála Severus ještě nikdy neviděl.
"Albusi," oslovi ho po chvíli, "co se děje?"
Ředitel si znovu sedl a třel si rukou kořen nosu. Pak si povzdechl a spustil.
"Víš, Lilly nebyla mudla, ale o jejích rodičích nikdo nic neví, myslím, že na to budeme muset použít Harryho, ještě dneska ho i se slečnou Liebhaber vyzvednu z nemocnice svatého Munga a přenesu je do Bradavic. Budou bydlet v soukromých komnatách ve třetím patře v neobydlené části hradu." Usmál se Brumbál na Snapea přes své půlměsícové brýle.
Severus si připadal zrazený. Byl s Lilly tak dlouho a ona mu to neřekla. Zamračil se na Albuse a přemýšlel na tím co se za posledních pár týdnů stalo.
Ředitel si svého profesora lektvarů zamyšleně prohlížel. Nemohl mu říct všechno co věděl. To by ho zlomilo, ale až to zjistí sám, bude to další rána. Zamračil se. Nic mu nevycházelo. Lord Voldemort povstal, ztratil špeha a nikdo mu nevěří, dokonce ani stará parta Fénixova řádu.
"Severusi, jdu k Mungovi, mohl by jsi prosím přijít asi tak za hodinu, byl bych rád, kdybys tu byl u mého rozhovoru s tvým synem. Máš právo u toho být, ale pokud nebudeš chtít, nikdo tě nenutí." Usmál se na něj ředitel, přivolal si cestovní plášť a rychlým krokem vstoupil do krbu odkud se odletaxoval k Mungovi.
Snape si povzdychl a rychlým krokem se vydal do své pracovny, aby se uklidnil nad mícháním nějakého lektvaru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rikisa rikisa | 31. prosince 2007 v 19:09 | Reagovat

děkuju, děkuju !!! Záchranná kapitola, úžasně napsané. Jak krásně to zní:  "byl bych rád, kdybys tu byl u mého rozhovoru s tvým synem", se synem - těším se jak se jejich vztah bude rozvíjet. Dala si tam více podnětů pro pokračování, opravdu skvělé!! Dnes tě můžu jen chválit, těším se na další kapitolu. A moc pěkná vsuvka s tím časem:))

2 Denisa Denisa | 31. prosince 2007 v 19:29 | Reagovat

bezvadná kapitolka:-)

3 Salisima Salisima | E-mail | Web | 31. prosince 2007 v 19:36 | Reagovat

Co bezvadná, ůžasná jako jsou všechny kapči na téhle stránce :)) Chválím tě Arania Lown (jak se to sakra skloňuje???) jak jsi nadherně vybruslila z té minulé kapči, ale nějaké podstatné věci jsi tam nechala, tvůj nádherný proslov a další tajemství Brumlíka alias "nemohu-mu-to-říct-to-by-ho-zlomilo" XD Opravdu hezký dáreček na silvestra :) Chválím! ;)

4 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | Web | 1. ledna 2008 v 2:10 | Reagovat

Krásná kapitolka!A pro mě už na novej rok!

5 Inies Inies | Web | 1. ledna 2008 v 11:26 | Reagovat

Och, úžasné, krásné, skvělé. Příběh je krásný, zapeklitý a dokonalý.

Moc se mi líbí tvá kurzívová část, se kterou musím zcela souhlasit. Bylo by krásné ze svého života vymazat nějakou tu kapitolku, aby nám bylo líp, něco změnit, či zkusit znova a postavit se k jiným věcem jinak. Jenže kauzalita je hnusná věc a bohužel toto jde pouze v příběhu. Probudit se a říct, byl to jen sen. Jinak jsi se s tím hezky porvala :)

6 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 1. ledna 2008 v 11:46 | Reagovat

Úžasná kapitola!! Prostě.. Boží!! Moc se ti to povedlo!!

7 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 1. ledna 2008 v 14:32 | Reagovat

Ano! Děkuji... Skvělé! Sice nemám moc ráda 'snové' povídky, ale tohle jinak 'zachránit' nešlo, děkuji, že si to vrátila, je to moc pěkné!!! ;o)

Ach jo, jenom jedno to kazí a to Susan, které jsem se tím pádem nezbavila, ale co, nějak to snad přežiju, pokud z ní někdo neuděláte Harryho přítelkyni, což doufám, že ne, to bych už nerozdýchala, takový klišé...

Temnonoš, ach jo, to teda nevím no, stále se mi při slově 'temnonoš' a 'světlonoš' vybaví seriál Čarodějky, což není zas tak pozitivní...

Těším se na další kapitolu, jsem zvědavá na ten rozhovor no a prostě na vše, co tam bude... ;o)

To co jsi psala tou kurzívou bylo pěkné, pravdivé a prostě, bylo to také milé vyjádření toho, co si asi my všichni myslíme...

Jsem moc ráda, že si to šoupla zpět a doufám, že se aspoň pokusíte držet nějaký tý linie a psát o vztahu otec/syn... Takže děkuji Aranii (sakra jak se to skloňuje?), že na tuhle vlnu zase najela... ;o)

Už aby tady bylo pokračování... ;o)

8 Alex Alex | 1. ledna 2008 v 16:44 | Reagovat

nádhera

9 Vina Vina | Web | 1. ledna 2008 v 19:57 | Reagovat

Supr, tohle se povedlo, jen nevím jak budu pokračovat. Nějak se to poddá

10 Istana Istana | 1. ledna 2008 v 20:42 | Reagovat

Ary povedlo se ti odvratit ragnarok teto povidky, ke kterému jsem přispěla.  

Blahopřeji, Harry Potter/Snape je na chvíli zachráněn.  

At žíje nový rok.

11 Erian Erian | 1. ledna 2008 v 20:50 | Reagovat

paráda, pěkně se to změnilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama