7. kapitola Tajné skutečnosti

18. prosince 2007 v 7:05 | Inies |  Společná povídka - Vzpomínka
Kapča od Inies. Další na řadě je Istana. Mějte se a čtěte:D

Léčitel Forestin okamžitě nechal přinést uklidňující lektvar a dal ho Harrymu, ať ho vypije. Vyhnal Snapea a až lektvar zabral, doporučil Harrymu klid a odpočinek. Pak odešel sám.
Susan se probudila a otočila na Harryho, trochu ji pálily oči. "Všechno dobrý?" Harry zatřásl hlavou a snažil se v hlavě srovnat to, co mu jeho profesor řekl. Táta? To je dost blbej fór. Přemýšlel. Pravda, netvářil se zrovna, že by to měl být vtípek dne. Snape a můj otec?! A co můj táta, James Potter? On není můj táta? Moment, to jako, že jsem Harry Snape? Ani nápad! Já jsem přece syn Lily a Jamese Potterových. A tečka.
Po chvíli, kdy jaksi rozdýchal nastalou situaci, se otočil na Susan a vytřeštil oči. "Susan, ty krvácíš. Tvoje oči." Susan si sáhla na oči a pak se podívala na prsty. Harry měl pravdu. Z očí jí vytékala krev. "Sakra!" vstala z postele, došla k nádobě s vodou a namočila doň čistý kapesník. Vrátila se do postele a přitiskla si mokrou látku na oči. Harry se na ni díval dost zvláštně. "Nemám někoho zavolat?" Dívka zatřásla hlavou a odpověděla, že to není nutné. "Tobě se už tohle někdy stalo?" vyzvídal mladý Potter. "Stalo, již mnohokrát. Tím se netrap. Následky jedné…" chtěla použít výraz, který by vše dokonale vysvětlil. (Vulgarismů znalý čtenář si jistě doplní velmi sprosté slovo) "…noci, co mi zpackala život. Takže se tímhle netrap a vysyp, co se děje." Otočila se na něj a čekala na odpověď. S kapesníkem na očích vypadla dosti komicky. "Nic se neděje, mělo by snad!" Odsekl. Sám měl problémy se s tím poprat. Byla to absolutní blbost, aby Snape byl jeho otec, vždyť mu není ani trošku podobný. I když vlastně, teď už ano. Po té maličkosti s kůží musel přehodnotit svá stanoviska vůči podobě. Předtím to nechápal, ale teď mu to začínalo dávat smysl. Snape a můj otec? Kravina, kravina!
"Harry?" zašeptala. "Jsi bílý jako stěna. Radím ti, jdi se vyspat. Pomůže to." Harry zatřásl hlavou a jako by ji neslyšel. "Jakto že cítím to, co cítí druhý? Jakto, že cítím jejich bolest? Co to je, když ne empatie? A v čem se to liší?"
"Měl bys odpočívat, ne tu na mě křičet. A hlavně nezapomeň, že tu máme nového spolubydlícího, který potřebuje klid." Řekla rázně a pokračovala v odpovědích na jeho dotěrné, ale právem položené otázky. "Nejsi empatik, protože to bys cítil i jejich radost, štěstí, spokojenost. Jenže ty cítíš jen to zlé. Nevím, co to je. To se ptáš špatného člověka. Já jsem ráda, že tuhle svoji schopnost dokážu, aspoň z části, kontrolovat. Nedokážeš si představit, jaké to je, cítit vše, co cítí ostatní? Navíc to u mě způsobuje další velice nepříjemné komplikace, o kterých teď opravdu nebudu mluvit. Co je tobě, to fakt nevím."
"Jak ses z toho vlastně dostala ty? Že necítíš emoce ostatních? Nebo cítíš?" Harry chtěl o tom vědět, co nejvíce. Nechtěl nic z toho cítit, neprosil se o to a byl by schopen pro to udělat cokoliv, ať to stojí, co to stojí. "Naučila jsem se umění nitrobrany. Je to dost užitečná věc, dost to pomáhá. Možná by ses ji měl začít učit. Zbavila by těch některých tvých problémů. Mě to pomáhá skvěle, problém nastává tehdy, když se přestanu soustředit. To potom stojí za nic." Harry přikývl a řekl, že si to nechá projít hlavou. Nevěděl, kdo by ho to naučil a kde by k tomu přišel. Určitě půjde za Brumbálem, ale to se teprve uvidí. Nejdřív, ale musí vyřešit tu záležitost se Snapem. Ten proradnej grázl miloval jeho matku a teď tvrdil, že je jeho otec.. Bylo toho na něj trochu moc.
"Kdo to naučil tebe?"
"Můj poručník. Vlastně zástupce poručníka a jeho dobrý kamarád. Jsme to vlastně taková divná sebranka." Usmála se tomu.
"Aha. Vzpomínám si, že jsi něco takového už říkala." Zamyslel se chlapec a nevědomky si promnul jizvu na čele. Paže ho již tolik nebolely, ale rozhodl se, že si tento zbytečný pohyb pro příště rozmyslí. "A myslíš, že by mě to někdo z tvých příbuzných mohl naučit? Takhle ze známosti?"
Susan se rozesmála a uvelebila se více v posteli. "Tak ze známosti, jo? Až se tady někdo z nich ukáže, tak se můžu zeptat, ale nic nezaručuju. Je to na oplátku, ty ses zeptal na Bradavice, já se zeptám na nitrobranu a ostatní už nezáleží na nás."
Harry se usmál taky a také si přitáhl deku až po krk. "A proč tě to učil zástupce poručníka? Já myslel, že je poručník zástupce rodiny a že nejde mít zástupce poručníka, nebo snad jo?"
"Věř mi, že jde." usmála se smutně a zadívala se do stěny. "Můj poručník, svým způsobem i kmotr, jestli se to tak dá říct. No prostě rodinu stanovený člověk, který se o mě má postarat, kdyby se jim něco stalo. Jenže kdo mohl tušit, že dobrého rodinného přítele a nevinného člověka šoupnou do Azkabanu za to, co nespáchal. Všichni čekali, že ho osvobodí, bylo tolik důkazů, ale jako by je nikdo neviděl. Stále si píšeme. NO a tak se mě vlastně ujal jeho dobrý přítel."
"Jak dlouho tam je?"
"Asi dvanáct let."
"To tam sedí asi s tím grázlem, co mi zabil rodiče. Jak se jmenuje? Třeba to jméno znám."
Susan stačila odpovědět pouze jméno Sirius, když v tom se rozkřičel třetí pacient z pokoje 22. Vyděšeně se rozhlížel a křičel. Začal si strhávat obvazy a řvát z plných sil.
Susan rychle vyběhla na chodbu a přivolala pomoc. Další silné emoce, to už by za ten den nezvládla a Harry by z toho mohl mít také nehezký zážitek
Sestry přiběhly, léčitel hned za nimi a okamžitě podali pacientovi utišující lektvar a lektvar proti bolesti. Chvíli se radili a pak odvezli pacienta z pokoje pryč. Vrchní léčitel narychlo zdělil slečně Liebhaber a panu Potterovi, že jim spolubydlícího odvezou, protože stav pacienta se zhoršil a že nechce dále vystavovat oba dva dalšímu nebezpečí a psychické újmy, nebo stresu.
Oba dva zbylí pacienti stáli v nohou svých postelí a jen přihlíželi, jak odvážejí dalšího pacienta pryč. Doufali, že to přežije a taky, že příště neodvezou někoho z nich.
Šli spát, ponořeni do svých myšlenek a trápení. Harry stále nemohl uvěřit tomu, co dnes slyšel a také se mu to v mysli stále vracelo, i když usínal. Čekala ho noc plná vzpomínek.
Když se ráno probudil, zívl a chtěl se protáhnout, naštěstí si ale vzpomněl, že protahování zařadil do činností, které do uzdravení dělat nebude a tak z toho nápadu upustil. Spalo se mu špatně, ale nevzpomínal si, co se mu vlastně zdálo. Rozhodl se, že nebude pátrat po zapomenutých snech a bude se snažit normálně žít. Co má být normálního na tom, že můj táta není můj táta?Tak dost! Chtěl začít den s lepšími myšlenkami než na včerejší rozhovor. Co bude vlastně k snídani?
Otočil se na Susan a chtěl se jí na to zeptat, když v tom si všiml si něčeho zvláštního. Ruce jí zářily zlatavým světlem. "Jak to děláš?" Susan se tajuplně usmála, spojila ruce a udělala mírné gesto. Záře z obou rukou se spojila, vytvořila kouli energie a potom si ruce přiložila na hrudník. Hluboce se nadechla a radostně se usmála. "Cos to udělala?" vyzvídal chlapec a snídani pustil z hlavy.
"Co by? Takové malé kouzlo." řekla prostě, ale rozhodla se, že nebude bradavického studenta tahat za nos. "Sice je v mé složce a v povědomí všech zapsáno, že neumím svoji moc vůbec ovládat, ale to není tak docela pravda, víš? Říkám tomu energetická koule, tu vyčarovat umím. Chce se to jen trošku soustředit. Já taky nevyzvídám, co se ti to vlastně děje, a jaká kouzla tě ve škole učí. I když..."
Harry zatřásl hlavou. "Pak ti povím, co nás učí ve škole, ale nejdříve mi řekni k čemu ta koule je." Slečna Liebhober se kývla a vysvětlila mu, že to co ona 'vyčaruje' slouží k obnově vnitřní energie. Ona jen vynaloží trošku své energie na vytvoření koule a ta potom sama po určitý čas čerpá energii z okolí. Ze vzduchu, vody, ze země, ale nikdy ne z živých lidí a z ohně, to je totiž velmi nebezpečné. To potom odporuje všem jejím zásadám. I když samozřejmě to jde taky, ale ona se bojí to vyzkoušet, aby někomu neublížila.
"A pomáhá to i jiným lidem než tobě? Čistě teoreticky?" vyzvídal chlapec dál.
"Když to pomáhá mě, tak musí i ostatním. Tohle dělám, když mi není moc dobře a cítím se strašně slabá. Taky to léčí rány, ne hned, ale uspíší to jejich léčení, klidně i o několik dnů."
Harry se zamyslel a řekl. "Zkus to na mě. Třeba se mi ty rány rychleji vyléčí."
"Ani smykem. Nechci tě zabít. Ještě jsem to na nikom nezkoušela a navíc bych ti mohla i ublížit. Nevím, jak to aplikovat na druhé. A rozhodně to zkoušet nehodlám." Odvětila rázně.
"No tak. Přece tě nebudu přemlouvat. Jsi přece lepší než si ostatní myslí, tak to dokaž sobě a zkus mě vyléčit. Zkus to, to přece za nic nestojí."
"Tvoje zdraví, život a kůže. Nechci, aby se ten tvůj kožní problém dal zase do pohybu."
"Na moje riziko."
"To jste vy chlapi." Sykla a po jisté chvíli přikývla. Harry měl vlastně pravdu, sice ji znal pouze pár dní, ale situaci vystihl přesně. Všichni ji s ní zacházeli jako s malou holkou a ona jim mohla dokázat, že je lepší. Že se umí ovládat a že by z ní byla jednou i dobrá čarodějka, kdyby k tomu dostala samozřejmě šanci. Harry ji pozoroval a věděl, že se do toho pustí. Jen chtěl, aby se k tomu rozhoupala ona.
"Tak fajn." Promnula ruce a ihned mu nakázala: "V rámci tvého i mého bezpečí si lehni, uvolni se a pročisti hlavu. Musíš být zcela prázdný. Musíš mít takový ten pocit, jako když koukáš do blba. A při tom máš samozřejmě zavřené oči." Postavila se k jeho lůžku, nadechla se a vztáhla nad něj ruce. Udělala nepatrné gesto prsty a ruce jí zazářily zlatavým světlem. Zesílila jej, ale nevytvořila ihned energetickou kouli. Dotkla se Harryho čela, opatrně jeho paží a jeho hrudi a totéž opakovala v opačném pořadí. Na konec vytvořila energetickou kouli a velice opatrně ji nechala 'vplout' do chlapcovy hrudi. Chvíli nechala zářit své dlaně nad jeho hrudí a než stáhla ruce zpět, dotkla se jeho spánků.
"Tak Harry, lež a odpočívej a zkus chvíli nemluvit. Možná pocítíš mravenčení, možná teplo, ale i bolest. Nevím. Jdu si lehnout, potřebuju nabrat trochu sil."
Ulehla do postele a za chvilku jim přinesli snídani. To bylo blaho, které si nikdo z nich nemohl obvykle dovolit. Snídaně až do postele, úžasný. Harry se nevědomky usmál.
Cítil teplo, mravenčení, ale žádnou bolest. Dokonce ho opustily i tíživé myšlenky. Bylo mu dobře a byl plný sil. Měl velikou radost a chtěl to oznámit Susan, ale ta již spala. A jak si všiml, snědla sotva polovinu snídaně.
Během dne mu přišel dopis od Hermiony.
Drahý Harry,
Moc mě mrzí, co se ti stalo a doufám, že se to tvé zranění lepší. O tvé společnici na pokoji si určitě popovídáme, jen doufám, že není moc dotěrná a moc tě neotravuje.. A taky nám budeš muset vysvětlit, co jsi dělal vlastně v Bradavicích. Zatím se drž. Za pár dní jsme u tebe. Budeme se snažit, tě navštívit co nejdříve.
S přáním brzkého uzdravení
Hermiona
Usmál se. Oba mu chyběli, doufal, že jim bude moct představit Susan, třeba se mu ji podaří dostat do Bradavic, ale to, jak sama říkala, nezáleží ani na jednom z nich.
Harry složil dopis a uschoval jej do svého stolku, když v tom se ozvalo zaťukání na dveře. Do pokoje vstoupil Snape.
"Ahoj Harry," pozdravil nesměle. "Doufám, že ti je lépe."
"Co chcete?" křikl Harry popuzeně. Nelíbilo se mu, že mu pořád říká jménem, celé dva předcházející roky mu vykal a oslovoval ho pane Pottere, nebo jen Pottere. Tak proč by u toho nemohl zůstat.
Snape se pokusil o úsměv, ale moc se mu to nepovedlo. "Jen vědět, jak se ti daří a taky bych si rád promluvil. Včera jme…"
"Vypadněte!" křikl na něj Harry vztekle.
"Harry."
"Ven!" zařval chlapec. "A nevracejte se. Nechci vás vidět ani s vámi mluvit. Vypadněte a hned!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rikisa rikisa | Web | 18. prosince 2007 v 7:15 | Reagovat

plné emocí, skvělý děj, nějaké novinky....hm, je to super! Těším se na pokračování. Ale jsem zvědavá, jestli ta koule energie nemůže Harrymu nějak ublížit...přece jenom to Susan zkoušela poprvé, takže Harry byl něco jako pokusný králík, že? :) A hrozně moc se těším jak se bude vyvíjet vztah otce a syna:)

2 katy katy | 18. prosince 2007 v 8:49 | Reagovat

Skvěle napsaný, přečetla jsem to jedním dechem. Jsem zvědavá jak zareaguje Snape, za normálních okolností by toho kdo by s ním mluvil jako Harry asi zabil. A taky uvidíme co ta koule. Doufám, že mu pomůže.Ležet o prázdninách vnemocnici, brr..Už se těším na další

3 romalt2 romalt2 | E-mail | Web | 18. prosince 2007 v 9:56 | Reagovat

Supppper, zajímalo by mě, čí je Susan dcera když mají stejného kmotra =). A hlavně jak zareaguje Harry až zjistí další pro něj zatím nepěknou novinku, že jeho kmotr je Sirius Black - ten který 'zradil' jeho rodiče, trochu šok, moc se teším na pokráčko...

4 Vina Vina | Web | 18. prosince 2007 v 11:44 | Reagovat

Souhlasím s Riki, je  to plné emocí. Prostě supr. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat až začnu psát já.

5 Alex Alex | 18. prosince 2007 v 14:49 | Reagovat

moc hezký .... jsem zvědavá,jak budou oba dva reagovat,až zjistí,že mluví o stejné osobě a taky by mě zajímalo,kdo je ten zástupce poručníka....

6 katy.kate katy.kate | Web | 18. prosince 2007 v 16:17 | Reagovat

hezký a honem rychle další kapitolu!

7 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 18. prosince 2007 v 16:29 | Reagovat

Skvělé!! Opravdu super!! Moc se těším na další kapitolu...

8 Sirina Sirina | Web | 18. prosince 2007 v 16:47 | Reagovat

fňuk.....chudášek Severus...je mi toho zamaštěnýho hajzla líto.....to by člověk nevěřil.......jinak se to mocinky pěkné a těším se na další....

9 Erian Erian | 18. prosince 2007 v 17:57 | Reagovat

chudák Snape, ale taky si nemůže myslet, že Harry ho hned přijme - chudáci oba.Kapitola je super, dobrý nápad s tou koulí - moc díky

10 werusenka werusenka | 18. prosince 2007 v 20:00 | Reagovat

super moc se povedla

11 Inies Inies | Web | 18. prosince 2007 v 20:32 | Reagovat

Děkuji, díky, díky moc za všechny komentáře, udělaly mi radost. Ostatní je v rukou dalších autorů. Energetická koule, opatrovník i zástupce opatrovníka - to už není na mě, ale na ostatních jak se s tím poperou..

12 Istana Istana | 19. prosince 2007 v 17:34 | Reagovat

Díky Ines za skvělou možnost pokračovat po tvem dilu doufam že to nezmršim.

13 Inies Inies | Web | 19. prosince 2007 v 21:46 | Reagovat

Istana: určitě ne. Jen se s tím vyhraj a uzdrav trochu Harryho, už je v nemocnici dost dlouho... a čistě teoreticky.. kdy můžeme očekávat tvoji kapitolu? Jsem strašně zvědavá, jak se s tím popereš. Snažila jsem se myslet i na ostatní, aby měli o čem psát a nebýt sobec.

14 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 20. prosince 2007 v 14:23 | Reagovat

Pěkná kapitola! Teda, to že vyhodil Severuse se mi vůbec nelíbí, ale tak holt, asi to Harry nezvládá... Ne, ne a ne! Nedělejte s tou Susan to, co si myslím, že se hodláte udělat, prosííím, to nééé. Ach jo, jestli to uděláte, tak se budu muset smířit s tím, že se jí hned tak nezbavím...

Moc pěkná kapitola, těším se na další pokračování... =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama