6. kapitola Komplikace

14. prosince 2007 v 21:51 | rikisa |  Společná povídka - Vzpomínka
Původně jsem jí sem chtěla dát až zítra, protože jsem sem dnes dala už kapču ke Strůjci osudu, ale nedalo mi to. Nemůžu vás přece tak napínat, že? Tak nezapomeňte nechat komentík, ať vím jak se vám to líbí. Jinak předávám slovo Inies. Další chce psát kdo?

"Jak víš, že bych chtěla chodit do Bradavic?" zeptala se udiveně Susan. "Já nevím, tak nějak jsem to vycítil," odpověděl po pravdě Harry. Nevěděl, co se to s ním děje. Po té, co mu začala odpadávat kůže a zase narůstat, cítil se neustále divně. Každou chvíli cítil emoce nějakého člověka, který se na jejich pokoji objevil. Jenže vždycky jen záblesk jejich pocitů, protože ho potom zaplavila hrozná vlna bolesti. Doufal, že se vše vyřeší a pustí ho brzy domů.
"Ty jsi empatička, viď?" zeptal se stále ležící Harry. Susan k němu došla a sedla si k němu na okraj postele. "Jak si to zjistil?" podivila se. "Trochu to z tebe cítím. A navíc, když si měla ten záchvat - jak si cítila mou bolest, to není jen tak. Domyslel jsem si to," vysvětlil Harry. "Jak bys to mohl cítit?" nechápala Susan. "To víš snad stejně jako to, že chci do Bradavic, ne? Jsi snad vševědoucí nebo co?!" vyjela na něj Susan.
"Hele, nemusíš bejt hnedka tak protivná, jen se ptám," obořil se na ní Harry. "Můžu se ještě na něco zeptat?" zeptal se opatrně, aby se na něj Susan zase nekřičela. "O co jde?" zeptala se klidněji Susan. "Jaké to je? Myslím co cítíš a tak?" zajímal se Harry. "Prostě se dokážu vcítit do pocitů ostatních lidí. Když jsem mou schopnost objevila, bylo to strašné, když jsem potkala nějakého člověka, okamžitě jsem cítila, co si myslí, co prožívá, nedalo se to ovládat. Pak mě ale můj poručník naučil nitrobranu a s její pomocí si mysl chráním, abych se z toho nezbláznila. Léčitelé na to mají ale jiný názor a stále mě tu drží. Chci pryč!" rozpovídala se Susan.
"To je mi líto," řekl upřímně Harry. To nebude empatie, co cítím, je to něco jiného. Ale co? Zatím jsem vždycky cítil jen něčí bolest, která přerostla v mojí. Až na Susan, cítil jsem její smutek z toho, že je tady, že chce studovat v Bradavicích. Žádný radostný pocit jsem zatím nezažil. Co se to se mnou děje? Proč vždycky já? Stěžoval si v duchu Harry.
"Hele, viděl si se vůbec v zrcadle od té doby, co jsi sem přišel?" vytrhla ho z přemýšlení jeho spolubydlící. "Ne, proč? Vypadám jinak?" zajímal se Harry. Susan mu beze slova podala malé zrcátko ležící u umyvadla. "Tak se podívej sám," dodala. Harry si vzal nabízené zrcátko a podíval se na sebe. Za pár sekund se ozvala tříštivá rána, to Harry upustil leknutím zrcátko, které se roztříštilo na zemi na tisíc malých kousků.
"To nejsem já! Co mi to udělali?!" začal panikařit Harry. "Uklidni se, Harry! To asi ty lektvary," uklidňovala ho Susan, která začínala pomalu hysterčit taky, protože Harry vypouštěl silné emoce, které nemohla necítit. "Vždyť vypadám jako můj otec a zároveň jako...jako to ne - jako Snape! Co se to děje? Musí to být jen přelud nebo něco!" neuklidňoval se Harry a křičel dál, dokonce se vysoukal s námahou z postele a postavil se.
"Harry, prosím uklidni se!" zapištěla Susan, které se začalo dělat špatně. Harry však jako by stále nevnímal. "To není možné! To není možné!" opakoval stále dokola a divoce se rozešel ke dveřím. To ale neměl dělat, protože se mu znovu otevřely rány, začal krvácet a ucítil všude po těle mravenčení a přetrvávající bolest. Z bolesti se mu zatmělo před očima, snažil se zachytit umyvadla u dveří, ale bylo to marné, skončil na zemi v bezvědomí.
Když Snape odcházel z Harryho pokoje s dopisy, které mu dala Susan, zašel ještě za léčitelem, který měl na starosti jeho syna. Měl svou kancelář hned vedle pokoje 22. Chtěl se informovat o jeho stavu. "Víte, že vám nemohu dát víc informací, než je nutné. Nejste přímý příbuzný nebo alespoň poručník," začal lékouzelník na Snapeovu otázku - Jak se chlapci daří?
"Pochopte mě, potřebuji vědět alespoň něco o jeho stavu, jsem jeho profesor. Ředitel potřebuje vědět, jestli bude chlapec schopen nastoupit v září do školy," snažil se ho přesvědčit Snape. "No dobrá," souhlasil nakonec léčitel. "Už se mu daří lépe, ale stále nevíme, zda-li bude mít ta kombinace lektvarů co ho polila ještě nějaké další následky. Ale v září bude schopen nastoupit do školy, jestliže se jeho stav nezhorší. Ještě si ho tu necháme do konce prázdnin," oznámil Snapeovi.
Náhle se celým oddělením ozval strašlivý výkřik. Když Harry omdlel, ucítila Susan Harryho bolest, která se smísila s panikou a hysterií, kterou do sebe vstřebala před chvilkou. Byl to hrozný pocit, nedalo se to vydržet, proč jen nitrobrana nezabrala? Možná to bylo tím, že jí byl Harry blízký, skamarádili se spolu a tak o něj měla strach. Proto byla přístupnější jeho pocitům, než jindy.
Snape střelil vyděšeným pohledem po lékouzelníkovi, řev se totiž ozýval z pokoje číslo 22, kde byl Harry a Susan. Léčitel na nic nečekal a vběhnul do pokoje, následován Snapem. "Co se tu děje?" zeptal se sestry, která do pokoje vběhla jako první a snažila se utišit Susan. "Kde je Harry?" zeptal se polekaně Snape, když si všimnul prázdné postele. "U Merlina, rychle!" zakřičela sestra, která si všimla Harryho, který ležel skrytý za dveřmi na zemi.
Léčitel se ihned vrhnul k Harrymu a zvedl ho zpátky do postele. "Co to jen prováděl?" mumlal si pro sebe léčitel a ošetřoval chlapci znovu otevřené rány. Snape stál z druhé strany postele a vyděšeně zíral na svého syna. "Co s ním je?" vyptával se. "Prosím, počkejte venku, teď mě nechte ho v klidu ošetřit," řekl lékouzelník. "Ale, já..." bránil se Snape. Do pokoje přiběhl druhý léčitel, který se ujmul Susan. "Budete muset odejít," nařídil mu léčitel a poukázal ke dveřím. Snape neochotně vyšel na chodbu a čekal. Jsem jeho otec! Jak si může dovolit mě vyhnat? Zuřil na chodbě Mistr lektvarů.
Po půl hodině se dveře pokoje otevřely a na chodbu vyšli oba léčitelé a dvě sestry. "Myslel jsem si, že tu budete," unaveně se usmál léčitel. Musí mu být hodně blízký, pomyslel si. "Jak je mu?" chtěl vědět Snape. "Nevíme proč vstával, ale tím si otevřel všechny skoro vyléčené rány. Na chvíli se probudil, byl velice rozrušený. Slečna Liebhaber nám sdělila, že se lekl svého nového vzhledu," vysvětlil mu lékouzelník. "Muselo ho to hodně polekat. Už s určitostí ale můžu říct, že se mu podoba ještě trochu změní, nejspíš se už nevrátí ke svému původnímu vzhledu," dodal ošetřovatel. Ale ne, ...musím si s ním co nejdřív promluvit. Musím mu to vysvětlit. Pomyslel si Snape. "Můžu s ním mluvit?" zeptal se. "Dnes už ne, dal jsem mu uspávací lektvar, potřebuje se vyspat. Přijďte zítra," odvětil lékouzelník.
Léčitel John Forestin, který léčil Harryho se unaveně vydal zpět na svůj lékařský pokoj. Myslel si, že se v na chvíli v klidu prospí, že už se nic dnes večer na oddělení nestane. Netušil jak moc se mýlil...
"Pane, probuďte se!" budila ho sestřička, která měla noční. "Co se stalo?" zeptal se rozespale. "Přivezli nám těžce popáleného muže, dělal pokusy s nebezpečnými lektvary," řekla rychle sestra a podávala léčiteli plášť. Forestin se ihned vydal na ošetřovnu, kde muže stabilizoval. "Kam ho dáme?" zeptal se sestry. "Jediná volná postel je na pokoji 22," odpověděla sestra. "Ale ne," zaklel lékouzelník. "Dáme ho tam, nic jiného se nedá dělat. Přece ho nenecháme spát na chodbě," rozhodl Forestin.
"Jednou souhlasím se spolubydlícím a už tu mám druhého!" vztekala se nahlas Susan, když muže přivezli na jejich pokoj. "Tiše slečno, zbudíte je," ukazoval na muže a Harryho. Muž se však probudil, protože ho bolelo celé tělo a nemohl spát. Zasténal bolestí a pokusil se posadit. "Uklidněte se, jste u svatého Munga, měl jste nehodu, klidně ležte," naklonil se nad ním léčitel a zatlačil ho zpět do postele.
To už se ale probudil i Harry. Rozhlídnul se po pokoji a pátral po hluku, co ho probudil. Zjistil, že mají nového spolubydlícího. Když se na něj ale déle zadíval, ucítil najednou jeho bolest, pálila ho kůže jako kdyby jí měl spálenou. Zasyčel bolestí a pokusil se té bolesti zabránit, aby ho přemohla. Léčitel Forestin zaklel a zamířil k Harryho posteli. "Jak se cítíš Harry?" zeptal se a šáhl mu na čelo. Harry hrozně hořel, měl vysokou horečku. "Ale jak to?" podivil se nahlas lékouzelník. "Sestro!" zakřičel do chodby. "Ano, pane?" zeptala se sestra, která ho před chvílí budila. "Přineste lektvar pro snížení horečky, rychle!" poručil jí a vrátil se k Harrymu. To je divné, že mu tak najednou stoupla teplota.
Harry pár minut bojoval s bolestí, kterou nechtěně získal, ale bolest stále nepovolovala. Naopak se k ní přidala i jeho vlastní, to už Harry nevydržel. Začal se příšerně třást a lapal po dechu. "Harry!! Uklidni se! Pomalu dýchej... no tak, dýchej," radil mu Forestin, který absolutně nechápal, co se s chlapcem děje.
Sestra mu přinesla lektvar, jenže léčitel mu ho vůbec nemohl dát. Harry se vůbec neuklidňoval, bolest ho oslepovala, nemohl dýchat a začal okolo sebe mlátit rukama. Za chvíli se na pokoji objevili další dva léčitelé, aby pomohli kolegovi chlapce stabilizovat. Po hodině se jim konečně podařilo dostat do Harryho všechny potřebné lektvary. "Co nám to děláš?" zadíval se na něj starostlivě jeho ošetřující léčitel, když se Harry po pár minutách konečně uklidnil. "Teď spi, ráno budeme moudřejší," řekl Forestin a pohladil chlapce po vlasech. Harry vděčně zavřel oči a okamžitě usnul.
Snape se probudil už ve čtyři hodiny ráno, vůbec nemohl spát, musel myslet na svého syna. Musí mu to říct. Hned jak za ním přijde, musí mu to říct. Ale jak to vezme? Byl jsem pro něj celý jeho život jen otravným učitelem lektvarů, který ho neustále shazoval. Jak by mě mohl brát jako otce? Proč si mi to Lily musela udělat? Přišel jsem o jeho první krůčky, první slova, o to jak vyrůstal, jak se probouzela jeho magie, o všechno. Mohlo to být všechno jinak, kdyby se mnou Lily zůstala, třeba by ještě žila. A jejich syn teď leží v nemocnici. Jak mu to jen mám říct?
Vydal se tedy časně ráno ke svatému Mungovi, rozhodnutý říct svému synovi pravdu. Harry se zrovna probudil, když na jejich pokoj vstoupil profesor Snape. "Profesore? Co tady děláte?" zeptal se zmateně Harry. "Dobré ráno, Harry. Potřebuji s tebou mluvit," oznámil mu profesor. "Dobře," souhlasil chlapec. "Posadíte se?" poukázal k dřevěné židli, která stála u jeho postele.
Snape pokýval hlavou a posadil se. "Než ti to řeknu, musím ještě něco zařídit," řekl a vytáhl svou hůlku. Zamířil na Harryho spolubydlící, kteří ještě stále spali. "Co to děláte?" vylekal se Harry. "Neboj se Harry, náš rozhovor není vhodný pro cizí uši," vysvětlil a řekl: "Ševelisimo!"
"Harry," začal Snape a přemýšlel jak pokračovat. "Ano?" zeptal se netrpělivě mladý Potter. Co mu tak Snape mohl chtít? "Víš znal jsem tvou matku, Lily. Ale ne tak jak si myslíš," dodal, když viděl, že se Harry nadechuje v odpověď. "Já, já jsem jí miloval. A ona milovala mě," odmlčel se profesor. "Cože?" téměř vykřikl Harry a trochu se povytáhl v posteli.
Nesmím se zastavit, když už jsem to načal, musím to dokončit, vysvětlím mu detaily později. "Teprve nedávno jsem si na to vzpomněl, Lily mi totiž vymazala paměť. Vzpomněl jsem si na ní a na svého syna." Snape se odmlčel a pořádně se nadechl, jednou to přijít muselo. V Harrym hrklo, až bolestně si uvědomil svou nynější podobu, kterou včera spatřil v zrcadle. "Ten syn, jsi ty Harry. Jsi můj syn." Oznámil konečně Harrymu Mistr lektvarů a netrpělivě se zadíval na svého syna, zvědavý jak bude reagovat.
Harry byl naprosto v šoku. Nic ale nestačil říct, protože se mu znovu udělalo špatně. Na pokoj zrovna přišel léčitel Forestin. "Co vy tady děláte?" ptal se trochu nazlobeně Severuse. "Chlapec potřebuje klid, po včerejší noci," oznámil nechápajícímu profesorovi. "Po včerejší noci?" zeptal se vylekaně Snape. "Nastaly neznámé komplikace, ale ..." odmlčel se, protože si všiml chlapce, který začal těžce oddechovat. "Ale ne..."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Istana Istana | 14. prosince 2007 v 22:03 | Reagovat

Rikis co kdybych si vzla 8 kapitolu? Nevadi mina?

2 Istana Istana | 14. prosince 2007 v 22:08 | Reagovat

Jinak. skvěla kapitolka.

3 rikisa rikisa | Web | 14. prosince 2007 v 22:09 | Reagovat

to Istana: máš ji mít:)

4 Arania Lown Arania Lown | Web | 14. prosince 2007 v 22:40 | Reagovat

To se ti povedlo, tak na to moc těším až někdo napíše pokračovaní. Takže se s tím pěkně poperte ať máme co číst. Sice mám pár výtek, ale ty si nechám pro sebe, nebo na icq. :-) Takže krásnou dobrou noc a díky za kapču :-)

5 Arania Lown Arania Lown | Web | 14. prosince 2007 v 22:41 | Reagovat

PS: Nemůžu si vzít kapitolku po Istaně? Prosím??? Smutně koukám :-D

6 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 15. prosince 2007 v 8:16 | Reagovat

Naprosto úžasná kapitola!!!!! Tý jo ,sice už by se mohl Harry taky uzdravit, ale tak co nadělám. Najednu stranu mě to naopak velmi těší, že trpí... Moc se těším na další kapitolu..! =)

Nebere to Harry všechno nějak moc vážně? Ale tak dobře no, třeba je přecitlivělej... XD Skvělý, že není empat, od minulé kapitoly jsem se docela bála, že by mohl být. Jsem tedy zvědavá, co bude... ;o)

7 katy katy | 15. prosince 2007 v 8:51 | Reagovat

Skvělý, konečně se to Harry dozvěděl.Jsem zvědavá jak bude reagovat až se vzpamatuje a moc se těším na jeho rozhovor se Snapem.Jestli s ním teda bude chtít mluvit.

8 asaj asaj | 15. prosince 2007 v 10:47 | Reagovat

pani tak Snape se konecne rozhoupal =)pekna kapitolka =)

9 Stesii Stesii | 15. prosince 2007 v 12:16 | Reagovat

nádherná kapitolka...chudák harry , snad bude cítit i něco jinýho než bolest , třeba kdyby se mu s každým tímhle záchvatem zvětšovala moc , to by bylo dost dobrý :D

10 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 15. prosince 2007 v 12:33 | Reagovat

Jůůůů bezvá!! Velmi po vedebná kapitola!! Těším se na další...

11 Alex Alex | 15. prosince 2007 v 12:48 | Reagovat

jůůů to bylo krásný ....jsem zvědvá jak bude reagovat

12 Inies Inies | 15. prosince 2007 v 13:50 | Reagovat

wow. to je něco. Krásný děj, opravdu úžasná zápletka :) Moc se mi tohle líbilo. Řekla bych, že tato kapitolka měla krásný pomalu se stupňující děj. V této společné povídce je to jev trochu ojedinělý. Nevím jak jinak bych ti měla sklonit poklonu.

A dík za předání kapitoly. Obávám se, že mi chvilku potrvá než ji napíšu. Předpokládám, že v pondělí večer by tu už mohla být..

13 Erian Erian | 15. prosince 2007 v 14:10 | Reagovat

jé, paráda - pěkně se to vyvíjí, díky

14 Susan Susan | 15. prosince 2007 v 14:13 | Reagovat

Naprosto úžasná, žůžová, skvělá. To by mě zajímalo jak se s ní Inies popere... A kdy tu kapitolka vlastně bude? nehodláš snad nás dlouho napínat, že ne?

15 Inies Inies | 15. prosince 2007 v 14:15 | Reagovat

jak jsem již psala. Kapitolka bude zřejmě až v pondělí k večeru. Dříve to asi nestihnu, ale kdo ví..

už mám pár nápadů :-)

16 rikisa rikisa | Web | 15. prosince 2007 v 15:38 | Reagovat

tak to je super, že Inies s chutí pokračuje. Jsem moc ráda, že se vám to líbí, díky za pěkné komentáře:)

17 Pansy Pansy | Web | 15. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

super kapitola a ty komplikace? to bylo bezva..těším se na další =)

18 Vina Vina | Web | 16. prosince 2007 v 16:17 | Reagovat

Skvělá kapitolka, už se těším na pokráčko.

Rikisa: když tak by jsem si vzala 9 kapitolu, jestli by to někomu nevadilo.

19 werusenka werusenka | 16. prosince 2007 v 19:16 | Reagovat

moc se ti to povedlo jen tak dál já si vezmu kapču po vině kdyžtak

20 Inies Inies | 16. prosince 2007 v 20:18 | Reagovat

koukám, že už je rvačka o další kapitoly. Jen já zatím zdržuji s kapitolou :/ Do teď jsem neměla čas, ale jdu ji napsat...tak snad bude brzy.

21 rikisa rikisa | Web | 16. prosince 2007 v 20:41 | Reagovat

ahojky lidičky: takže pokračování naší úžasné společné povídky:

7. kapitola Inies

8. kapitola Istana

9. kapitola Arania Lown

10.kapitola Vina

a 11. kapitola werusenka.

těším se na vaše krásné kapitolky, a doufám, že mě nezabijete za to pořadí, je to podle toho kdo si řekl dřív. Mějte se a ať vám týden školy rychle uteče...jupí za chvíli jsou Vánoce:D

22 Salisima Salisima | 17. prosince 2007 v 15:48 | Reagovat

Inies: Cooo snad bude brzy? Ona MUSÍ být brzy XD ! Holky co jste to psaly, hezky vám to klape dohromady. Žádný sekáni a měnění věcí. Moooc hezký!! Budeš mít, Ines, tu další aspoň do Vánoc???

23 Inies Inies | 17. prosince 2007 v 20:08 | Reagovat

Solisimo, velice ráda bych přidala kapitolu již dnes, ale z následujících důvodů se mi to zřejmě nepovede : zkus studovat vysokou, bydlet u rodičů, měj osobní život a dva nesnesitelné bratry, rodinu, co tě úkoluje, že nemáš na nic čas, zkus neponocovat v týdnu, co má sedm dní po 24 hodinách.

Tak asi tak. Pokusím se ji napsat, co nejrychleji, ale pokud chcete šmejdskou kapitolu, co stojí za houby tak jí sem dám brzy. Pokud chceš kvalitu, tak čekej. Nejsem otrok, poskok ani na baterky a řeknu všem, kterým snad také vadí doba přidání kapitoly, zkuste si psát kapitolu, když vám je blbě a jste v takovém časovém presu, že budete rádi, že půjdete projednou spát ještě před půlnocí.

24 Inies Inies | Web | 17. prosince 2007 v 22:03 | Reagovat

Takže pro nedočkavce je kapitola zveřejněna na mých stránkách. Ale rikisa ji zde brzy vystaví. Hezké počtení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama