4. kapitola Lektvarový mistr

24. prosince 2007 v 11:32 | rikisa |  HP Strůjce osudu
Ahojky, tak přece jsem se sem dnes dostala, pod stromeček máte tuto kapitolku. Tak si jí vychutnejte a nezapomeňte okomentovat. Všem přeji překrásné Vánoce!!

A pro zajímavost tu máte v
ýsledky ankety z minulé kapitolky:
1.místo Severus Snape
2.místo Harry Potter
a 3.místo má Sirius Black
Harry už zase seděl v knihovně a prohlížel snad už padesátou knihu za den, neustále hledal informace o lektvaru, který tohle vše způsobil a navíc se pustil do hledání jakékoliv zmínky o vyřčených věštbách, ale stále bez úspěchu. Po dvou hodinách už Harry ztratil trpělivost, vytáhl z regálu další knížku a vztekle sebou praštil znovu do křesla v místnosti. "Harry?" vyrušil ho známý hlas. "No?" smutně se optal Harry, ale nezvedl hlavu od knihy lektvarů, na kterou teď vymýšlel jedno hnusné zaklínadlo za druhým. "Nejsi tady nějak často? Hledáš něco určitého?" zeptal se Snape.
"Severusi?!" vyjekl překvapeně Harry, protože teprve teď vnímal, že s ním někdo mluví. "Vidíš tu snad někoho jinýho?" protočil oči Snape. "No tak co je s tebou? Už tě pozoruju delší dobu támhle odsud," poukázal na protější křeslo u okna. "Proč tě to zajímá?" nechápal Harry. Nikdy by nevěřil, že zrovna Snape se bude zajímat o to, jak mu je. V jeho době by to čekal, po jejich spřátelení, ale tady ne. Vždyť je ze Zmijozelu, tak by se tak měl chovat.
"Napadlo mě, jestli bych ti nemohl pomoct. Koukám, že se stále prodíráš učebnicemi lektvarů. Mě lektvary zajímají. Takže jestli něco hledáš, já bych o tom něco mohl vědět" vysvětlil Snape.
"Rád bych přijal tvou pomoc, ale nemůžu ti vysvětlit o co jde," odmítl se smutným úsměvem Harry. "Proč ne? Máš snad problém s tím, že by ti pomohl Zmijozel?" přimhouřil oči Severus. Harry sebou škubl, teď mu svým výrazem připomněl jeho budoucí já. "O to nejde, vážně. Jsem moc rád, že mi chceš pomoct," odpověděl mu popravdě Harry. "Kdybych ti vysvětlil co se stalo, mohl bych narušit budoucnost," řekl Harry dřív, než se stačil zarazit. Teď by si nejradši nafackoval. Zrovna před Snapem se musí proříct! Ten se teď v tom bude šťourat, není blbej, později na to přijde. Nikdy před ním nic neutajím, vždycky na mě pozná, když lžu. No jo, ale tohle přece není TEN Snape, je to jeho mladší vydání, třeba bude s tímhle ještě jinej.
"Co jsi to říkal?" zeptal se Snape a tím Harryho vytrhl z jeho myšlenkových pochodů. "Ale nic, asi jsem to s tím učením přehnal," vymluvil se z toho Harry a než stačil Snape něco namítnout, rychle se vytratil z knihovny ven. Severus se za ním jen zamyšleně díval. Co tím myslel, že by narušil budoucnost? Že by mu ty knihy opravdu už vlezly na mozek? Je velice zvláštní, navíc ho baví lektvary. Nikdy bych nevěřil, že se budu kamarádit z Nebelvířanem, i když Lily a nyní i Harry jsou toho živým důkazem.
Čím víc Harry hledal informace o lektvaru a snažil se přijít na to, jak se dostat zpátky, tím víc si uvědomoval, že vlastně zpátky nechce. Bylo mu sice smutno po kamarádech, Siriusovi a ostatních, ale tady měl přátele taky, svého kmotra a hlavně své rodiče, které nikdy nemohl poznat. Navíc se hodně skamarádil se Severusem, který jak zjistil, opravdu miloval jeho matku.
Bylo mu ho opravdu líto, moc by mu přál, aby byl se svou láskou. Jenže to by to nemohla být zrovna Lily. Lily musí milovat Jamese, jeho otce. Moc často se o Lily nebavili, Severus totiž nechtěl dávat své city příliš najevo. Jak si Harry uvědomil, to Severusovi zůstane i v budoucnosti. Jestlipak to je kvůli Lily nebo už takový byl ještě před tím? Zapřísahal se, že až se vrátí, musí se Severuse nenápadně zeptat na Lily a zjistit, jestli jí ještě pořád miluje. Moc ho to zajímalo. I když velmi doufal, že je James opravdu jeho otec. Nebuď přece trouba! To bych nevypadal jako on, ne? A nech už toho! Hádal se se svým vnitřním hlasem Harry.
"Můj pane.." vešel do pokoje Lucius a poklonil se svému Mistrovi. "Doufám, že mi neseš dobré zprávy, Luciusi," zatvářil se nebezpečně Voldemort. "Mistře, k Potterovi se nedostaneme, na ošetřovně ho neustále hlídají, nemáme šanci," vypověděl směle Smrtijed. Pán zla se ale netvářil vůbec naštvaně, pouze s klidným hlasem prohlásil: "Tušil jsem to, Brumbál má hrad zabezpečený. A Pottera hlídá jako ten nejvzácnější poklad. Nevadí, půjdeme na to jinak." "Co chcete dělat, můj pane?" optal se Malfoy se zájmem. "Ještě je tu jedna věc, snaha Pottera si hrát při každé příležitosti na hrdinu. Až se probere, půjdeme na něj přes toho, kdo je mu nejblíže. Uneseme jeho kmotra, Blacka," vysvětlil Voldemort a začal se chechtat ďábelským smíchem.
Ten smích Harrymu trhal uši, byl to děsivý smích, nikdy Voldemorta neviděl se smát. Nemohl ten smějící se hlas dostat z hlavy, chtěl se probudit. "Siriusi! To ne! To nemůžeš, jeho ne! Už si mi zabil rodiče, to nedovolím!" křičel a vzápětí se prudce posadil na posteli.
Ruka mu bleskovou rychlostí vystřelila k jizvě na čele, která byla v jednom ohni. Musím se vrátit, musím se vrátit,... opakoval si stále v duchu a přitom z hlavy vyháněl Voldemortův smích. Rozhlédl se po ložnici, jestli někoho nevzbudil, nevěděl totiž jestli křičel nahlas nebo ne. Naštěstí všichni tvrdě spali, nebo alespoň tak vypadali. Harry sebou praštil zpátky na postel, ale už nemohl usnout, ani nechtěl. Rychle se oblékl a neslyšně vyšel z ložnice ven.
Proč křičel Siriusovo jméno? Ptal se sám sebe Remus, který se jako jediný probudil, když Harry začal křičet. Divil se, že nevzbudil ostatní. Než se však stačil ujistit, že Harrymu nic není, stačil odejít z místnosti. Snad je v pořádku. Měl bych zbudit ostatní, usoudil a vzbudil jen Siriuse s Jamesem, protože Peter byl již několikátou noc mimo školu, nikdo nevěděl kam se ztratil, profesorka McGonagallová jim řekla, že má v rodině nějaké problémy, takže musel na pár dní odjet domů.
"Co blázníš? Víš kolik je hodin?" zamručel naštvaně Sirius, který neochotně vylezl z postele. "Promiň, ale musím vám něco říct," vysvětlil Remus. "Co se děje? A kde je vůbec Harry?" všiml si prázdné postele James. "O něm s vámi chci právě mluvit," řekl Remus a sedl si k Jamesovi na postel. Sirius si sedl naproti nim a napjatě poslouchal, stejně tak i James.
"Harry měl zase nějaký živý sen, zaslechl jsem ho křičet ze spaní. Divím se, že vás nevzbudil. Než jsem se ale dostal z postele k němu, zmizel z ložnice," začal Remus. "Musí ho něco trápit, že má takové sny, ne?" napadlo Jamese. "Měli bychom si s ním promluvit. Třeba mu můžeme nějak pomoct," dodal ještě.
"A co křičel?" zeptal se Sirius. "To jsem s vámi právě chtěl probrat. "Nejdříve vykřikl tvé jméno, Siriusi,..." "Cože? Moje jméno?" zíral Sirius. "Jo, tvé jméno. A pak na někoho křičel, že mu něco nedovolí. Pochopil jsem z toho, že mu někdo zabil rodiče a má nejspíš spadeno ještě na někoho. A on tomu chce zabránit," vysvětlil Remus a čekal na jejich reakci. James i Sirius se tvářili naprosto ohromeně, ale zároveň soucitně.
"Jestli je to pravda, tak to je mi ho líto. Ale kdo mu mohl zabít rodiče?" promluvil jako první James. "To nevím, o žádných Coldbraveových jsem neslyšel, kdyby byli zavražděni, určitě by o nich byla zmínka v Denním věštci," konstatoval Remus. "Nepůjdeme se po něm podívat? Asi by teď neměl být sám," navrhl Sirius. "Tak jdeme," souhlasili oba. Všichni se tedy oblékli a zamířili hledat svého kamaráda.
BUDOUCÍ BRADAVICE
"Mám to pane!" křičel Snape, který skoro vyrazil dveře ředitelny. "Výborně, Severusi. Co jste zjistil?" zeptal se se zájmem Brumbál. Snape se posadil a začal vysvětlovat. "Potter vymyslel úplně nové složení lektvaru, nikdy bych to do něj neřekl," vypadlo ze Snapea. "Severusi, mohl by jste prosím přejít k věci?" zeptal se s úsměvem Brumbál.
"Velmi rád," ušklíbl se Snape. "Takže jak už jsem říkal, Potter vymyslel nový lektvar, jehož účinky zatím nikdy nebyly objeveny. Po několika testech jsem zjistil, že Potter do lektvaru přidal více kapek dračí krve. Bylo to tak jednoduché, ale přitom tak strašně složité přijít na to, kolik kapek přesně dal navíc, každá kapka krve s lektvarem udělá něco jiného, buď je nepoužitelný a nebo - jak nám dokázal Potter - vznikne úplně jiná směs, než jsme zamýšleli.
Draci v sobě skrývají neuvěřitelné množství magie, proto změnu složení vyvolala zrovna tato přísada. Nikdo ještě nezjistil, co všechno draci dokážou, mají skrytou sílu v každé části svého těla," vysvětloval řediteli Snape.
"A zjistil jste jeho účinky?" doufal Brumbál. "Ano pane," usmál se Snape, ale vzápětí se zamračil. "Jenže je to složitější, než jsem si myslel. Podle složení lektvaru, můžu říct, že Potter je opravdu jen v bezvědomí, nehrozí mu žádné nebezpečí. Alespoň v této době ne," záhadně se odmlčel Severus. "Jak to myslíte, v této době?" podivil se ředitel.
MINULOST V BRADAVICÍCH
Harry sešel do společenské místnosti, byla tam tma a v krbu se netopilo. Kdyby byl ve své době, vzal by si neviditelný plášť a Pobertův plánek a vyrazil by na obvyklou toulku hradem, jenže nyní nic z toho neměl. Jenže nechtěl zůstávat ve věži, takže se nakonec rozhodnul zariskovat. Prolezl portrétem a vyrazil do noci. Doufal, že nepotká nikoho z učitelů.
Dorazil skoro až k Astronomické věži, zatím stále nikoho nepotkal. Promítal si události, které se mu staly za poslední dny a přemýšlel nad dnešním snem, který se mu zdál. Musím se nějak dostat domů, zachránit Siriuse dřív, než bude pozdě. Ale Voldemort říkal, že až se proberu, tak to udělá. To znamená, že jsem ve své době v bezvědomí? Jistě, ten incident s lektvarem...vybavil si Harry najednou ošetřovnu, kam ho odvedl Snape.
Ne, nesmím ho v tom nechat. Voldemort mě už připravil o rodiče, zabil Cedrika, nesmí kvůli mně zemřít další člověk. Potřebuji vyrobit lektvar, který by mě dostal zpátky. Jestliže mě tamten dostal sem, musí existovat i některý, který mě zase vrátí. Ale sám to nedokážu, musím někoho poprosit o pomoc. Brumbál mi nabízel, že za ním můžu kdykoliv přijít, jenže myslím, že existuje někdo, kdo lektvarům rozumí. A navíc mi už dvakrát nabídnul pomoc, musím to risknout.
Harry byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml kam jde. Najednou do někoho vrazil. "Promiňte" zašeptal Harry do tmy. "Harry? Co tady děláš?" zeptal se Severus, který si rozsvítil hůlku, aby viděl, s kým se srazil. "Já? Co tady děláš ty?" odpověděl otázkou Harry.
"Nemohl jsem spát," řekl Severus a čekal na oplátku Harryho odpověď. "Já taky ne, něco se mi zdálo," zamračil se Harry. "Je ti dobře? Jsi celý bílý," poznamenal Severus, když zvedl hůlku výš do úrovně Harryho obličeje. "Ani ne," přiznal Harry. "Platí ještě ta tvoje nabídka?"
Snape se na něj pronikavě zadíval: "Co máš na mysli?" "Tu pomoc s lektvary. Nemůžu na to přijít," zahleděl se do země Harry. "Co tak najednou? Myslel jsem, že o pomoc nestojíš a chceš na to přijít úplně sám," řekl na to Severus, ale usmíval se. "Já vím, omlouvám se. Nezvládnu to, potřebuji tvou pomoc," zadíval se na Snapea s očekáváním.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 aaa aaa | 24. prosince 2007 v 11:43 | Reagovat

Našiel som super web - www.TopHry.net - dá sa tam zahrať kopu online hier úplne zadarmo a hry idú aj stiahnuť! Všetkým odporúčam!

2 katy.kate katy.kate | Web | 24. prosince 2007 v 11:53 | Reagovat

opět excelentní kapitola!

Štastné a veselé svátky!

3 katy katy | 24. prosince 2007 v 12:11 | Reagovat

Štastné a veselé vánoce všem, ale především Tobě Rikiso a dík za skvělé povídky.Jelikož tady skoro tři týdny nebudu, přeju zároveň všechno nejlepší do nového roku a spoustu dalších prima nápadů v tvých povídkách.

4 werusenka werusenka | 24. prosince 2007 v 13:24 | Reagovat

suprov moc se ti povedla

5 werusenka werusenka | 24. prosince 2007 v 13:24 | Reagovat

suprov moc se ti povedla

6 Arwenka Arwenka | 24. prosince 2007 v 13:25 | Reagovat

Opravdu jsi nám dala pekný darek pod stromeček, děkuji ti a přeji ti vesele vánoce, bohatého ježiska a nekonečnou inspiraci pro tvou tvorbu.

7 Arania Lown Arania Lown | Web | 24. prosince 2007 v 15:35 | Reagovat

No super! Krásný dáreček pod stromeček... Povedlo se ti to, zajímá mě, jestli to co se stane v minulosti, ovlivní budoucnost a budou to pociťovat i ty postavy v budoucnosti, jako že, pokud to mladý Severus objeví, uvědomí si tuto zkutečnost i v "budoucnosti" ????

Jinak přeju krásný vánoce :-)

8 Stesii Stesii | 25. prosince 2007 v 0:23 | Reagovat

nááádherná kapitolka

9 Alex Alex | 25. prosince 2007 v 12:06 | Reagovat

Nádhera ... jsem moc zvědavá,jak Severusovi vysvětlí , co hledá za lektvar.

10 Vina Vina | Web | 25. prosince 2007 v 14:11 | Reagovat

Povedla se ti jen tak dál. Už se těším na pokráčko

11 Inies Inies | 25. prosince 2007 v 18:37 | Reagovat

Hezke, opravdu roztomile. Libi se mi Harryho rozpor mezi duvody pro navrat a nebo zustat v dobe, ve ktere se momentalne nachazi. opravdu mile. tesim se na dalsi kapitolku. Preji krasne prazdniny.

A kdy bude dalsi kapitolka do Spol. vzpominky?

12 rikisa rikisa | 25. prosince 2007 v 22:34 | Reagovat

děkuji:-). Ke společné doufám, že brzy - Istana by to už měla mít napsané, uvidíme, záleží to na ní. My jí můžeme jen popohánět:)

13 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 26. prosince 2007 v 12:04 | Reagovat

Skvělé!! Úžasné!! Super!! Těším se na další!!

14 Eržika Eržika | 26. prosince 2007 v 16:58 | Reagovat

Tahle povídka je úžasná a originální!!! Doufám, že nám sem brzy přihodíš pokračování =o)

15 Moony Moony | Web | 27. března 2009 v 19:53 | Reagovat

suoper.. tahle povídka se mi mocky líbí, ale nedokážu si představit jak se Harry se Severusem takhle kamarádí

16 Liliana Liliana | E-mail | Web | 15. listopadu 2009 v 12:43 | Reagovat

k tý anketě, Harry Potter a princ dvojí krve, ale zaškrtnu tu poslední možnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama