close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3. kapitola U svatého Munga

5. prosince 2007 v 19:51 | Inies |  Společná povídka - Vzpomínka
Kapitolka od Inies je na světě. Kdo budete psát dál? Ozvěte se mi prosím na icq, kdo má. Kdo ne, tak stačí do zprávy autorovi. Díky. Tady máte vzkázek od Inies: Doufám, že se vám bude líbit, snažila jsem se. Jen prosím piště komentáře. Ať vím, jak si stojím. Děkuji a hurá na věc

Severus Snape přecházel po chodbě v nemocnici u svatého Munga již tři hodiny. Nechápal, že nikdo není schopen mu říct, jak to s Harrym vypadá. Sám věděl, že ho přinesl za minutu dvanáct, tak snad by mohl být v pořádku. Musí být v pořádku! Vždyť já ho málem zabil! Svého vlastního syna! Syna? zastavil se. Přece jen znělo zvláštně, zjistit po třinácti letech, že má syna. Navíc, když nese jméno Potter, jméno jeho úhlavního nepřítele ze školy a navíc chlapa, který si vzal Lilly.
"Severusi, jak to s ním vypadá?" zeptala se profesorka McGonagalová, která se náhle objevila vedle Snapea.
"Minervo, neslyšel jsem vás přicházet." řekl poněkud polekaně. "Nevím, stále žádné zprávy."
Profesorka kývla a ještě svému kolegovi řekla, že až budou něco vědět, mají okamžitě podat zprávu Brumbálovi. Stáli tam tiše ještě dalších dvacet minut, když se konečně otevřely dveře, ze kterých vyšel strarý vousatý léčitel.
"Žije?" optal se hned Severus a přitom si uvědomil, že dal najevo velké obavy. Zadoufal, že si McGonagolová ničeho nevšimla.
"Jste jeho příbuzní?" zeptal se vousatý stařík.
"A-to zrovna ne. Jeho profesoři. Tak žije?" Snape se naštěstí rychle opravil, mále prozradil tajemství, které by bylo skvělou senzací pro Ritu Holoubkovou.
"Neměl bych vám nic říkat, ale ano žije. Životní funkce se nám podařilo znormalizovat, ale ta vyrážka asi bude problém. Ta tekutina mu narušila celistvost kůže a nedaří se nám to vyléčit. Ještě je v bezvědomí. Za chvíli ho převezeme na pokoj." Léčitel naštěstí řekl vše podstatné, co měli vědět. Nový pacient, ten Potter, mu dělal menší starosti než to, kam ho uloží. Ten kluk se z toho s trochou štěstí dostane, ale postelí máme hodně málo… No snad jen možná… "Tak za hodinu za ním budete moct. Bude na pokoji dvacet dva." s těmi slovy se otočil a odešel.
Minerva duchapřítomně ještě zavolala za léčitelem slova díků a otočila se k Snapemu. "Žije, ale nezapomeň Severusi, že tohle nebude bez následků. Nechávat nebezpečné lektvary v místnosti, kam mají přístup studenti… Být vámi, modlím se, aby se Potter brzy a zcela uzdravil. Jdu poslat sovu a vy si dejte něco k jídlu. Nevypadáte dobře." a odešla, nechala ho tam stát, ponořeného do vlastních myšlenek. Ach Lilly, proč si to udělala, proč?
***
Na pokoji dvacet dva se právě hádal léčitel s pacientkou.
"No to snad nemyslíte vážně! Vy mi sem chcete dát kluka?" vztekala se dívka.
"Žádný jiný pokoj není, ostatní pánské pokoje jsou obsazeny a vy tu máte volnou postel." vysvětlil léčitel, ale pak se zarazil. "Za chvíli ho přivezou, tak se nerozčilujte. Je to hotová věc."
"Fajn a mě se nikdo nezeptá!" brblala dál.
"Susan, zrovna od vás bych tohle nečekal. Vždy vítáte společnost a dnes se tu chcete stavět na hlavu a nejradši byste toho chudáka nechala na chodbě." divil se léčitel.
"Na hlavu se nestavím. Jen tu nechci puberťáka!" prskala vztekle Susan, švihla rukou a ihned na to explodovala tabulka skla v okně. Dnes už třetí.
"U merlinovy brady, ovládejte se!" okřikl pacientku a jedním pohybem hůlky okno spravil. Harryho uložili druhé postele na pokoji a ještě Susan poprosili, aby až se probudí, pro ně přišla. Kývla, taky proč by ne?
***
Harrymu nebylo špatně ale přímo mizerně, motala se mu hlava a šíleně ho bolela ramena a paže. Bolestí zasténal a pokusil se otevřít oči. Rozhlédl se po místnosti a spatřil jednu dívku, která ho zaujatě pozorovala
"Hlavně ty ruce nezvedej, nebo tě ta bolest zničí." Řekla Susan s kamenou tváří.
"Kde to jsem? Co se stalo?" zeptal se polohlasně. Neměl sílu pořádně mluvit.
"Kde asi? U svatého Munga." Odpověděla s ironií v hlase. "Měl si asi nehodu. Jak koukám tak nějaký odporný lektvar. Bolí, co?"
Harry zavřel oči bolestí a tiše zasténal. Měl pocit, jako by ho ta bolest měla roztrhat. Bylo to čím dál usilovnější. Jako by mu něco rozdrásávalo kůži. Po tom, co se Susan zvedla, došla k jeho posteli a položila mu ruce na spánky, už nevnímal. Usnul.
Když se po několika hodinách probudil, spatřil u své postele profesora Snapea. Měl starostlivý pohled. "Profesore?" zašeptal Harry.
"Tak jak vám je?" Snape se nad ním sklonil a čekal na odpověď. Opatrně nadzvedl obvaz a podíval se, jak rána vypadá a pak obvaz vrátil na původní místo.
"Jde to. Bolí mě záda a ruce. Co mě to polilo?" zeptal se Harry.
Snape se na něj podíval a otočil se na dívku na druhé posteli, protože si posměšně odfkla. "Máte snad problém, slečno?"
"Falešná hrdost, k čemu to je?" otočila se na Snapea a koukla na Harryho. "Když tě to bolí, tak to řeknu a nehraju si na hrdinu." Seskočila z postele, prohlédla si Snapea a poněkud mírnějším hlasem se zeptala, kdo vlastně je. "Já jsem Snape, profesor Snape. A vy?"
"Susan, Susan Liebhober. Pacientka ze čtvrtého, dočasně na třetím." Odpověděla dívka stejným stylem jako Snape.
"Já jsem Harry," pokusil se o úsměv další zraněný.
"Já vím, Harry Potter. Mluví o tobě celý špitál, jako bys byl kdoví co. Nepřijdeš mi nějak výjimečný." Z úst jí vyšel sten, chytila se za hlavu a prohnula se v zádech. Špitla: "Pomoc,…" a v křeči s nářkem se zhroutila k zemi. Celá se třásla.
Severus jen stál a nechápal. Ani ne minutku před tím měla plnou pusu řečí a teď se válí po zemi. Nehraje to?
Harry se lehce nadzvedl a snad by se i posadil, kdyby mu tělem neprojela šílená bolest. "Profesore, dělejte sakra něco!" zasyčel na Snapea, když viděl jak nad ní jen tak stojí. Snape se vzpamatoval, vyběhl ze dveří a hned volal pomoc - pro oba dva.
***
"… Tyto záchvaty bohužel již známe. Stále ji oslabují. Má vážné zdravotní komplikace, zasáhla ji kletba, se kterou si nikdo neví rady. Žije s ní už sedm let, je zázrak, že ještě žije. Ale obávám se, že další záchvat by mohl být klidně i poslední." Promluvil starší vousatý léčitel. Snape si přešlápl a prohrábl si vlasy. "Nepříjemné."
"To ano, zvláště pro ni, může si u nich vážně ublížit - sám jste to viděl, pane profesore." Pokračoval léčitel. "Je to narušená empatička, která navíc své kouzelnické schopnosti nemá zcela pod kontrolou. A my nemáme pod kontrolou ji. Bohužel."
Snape pokýval hlavou. Takže to nehrála. Taky to ale vysvětluje, jak se k nám chovala.
"Jděte si odpočinout, tady nic nezmůžete." Nabádal léčitel profesora. "Pan Potter potřebuje klid a slečna Liebhober také." Vyzval profesora a vyšli spolu z pokoje.
Susan měla zavřené oči, ale vyslechla asi půlku rozhovoru. Neměla ráda, když o ní někdo takhle mluví, ale neměla ani pomyšlení na to, že by se rozčilovala. Nechtělo se jí, byla vyčerpaná a navíc jí to bylo pouze nepříjemné, nic víc.
Harry také vyslechl něco z rozhovoru a ušklíbl se. Aniž by si to uvědomil, tak přemýšlel nahlas. "Tak narušená empatička, hmm…"
"Rejpej si do někoho jinýho!" zasyčela Susan.
"Promiň, jen jsem…"
"…si chtěl rejpnout do někoho, kdo stejně brzo skape!"
"Fakt. Promiň mi to. Co takhle začít znova?" pokusil se o úsměv Harry.
"Prosím?"
"Já jsem Harry, rád tě poznávám Susan Libhoberová."
"Liebhober. Jenom Liebhober. Tak jo Harry. Ahoj, ale neuraž se - ruku ti nepodám. Snad jindy." Odpověděla už mileji Susan.
Harry se usmál a pomyslel si, že s touhle holčinou si to nesmí rozházet. Z toho, co pochopil ze začátku rozhovoru léčitele s profesorem, by klidně mohl vybouchnout. Pak si vzpomněl, co vlastně má na svědomí to, proč tu leží omotaný fáčem a natřený hojivými mastmi. Vjel do něj vztek a v duchu proklínal toho hajzla, co má na svědomí jeho rodiče.
"Co je?" zeptala se Susan.
"Ale nic. Jen si musím napsat dopis." Zalhal Harry, ale jen trošku.
"Ty se teď nepodrbeš ani za uchem. Když mi dáš chvíli, tak to za tebe napíšu." Nabídla se.
"Co za to budeš chtít?" zděsil se Harry.
"Nic, nejsem zas taková potvora jakou jsem se do teď vybarvila. Ber to jako omluvu za to, jak jsem byla protivná. Mrzí mě to, ale nebylo mi dobře. Navíc mě ty cizí emoce ničí a děsí zároveň." Vysvětlila s úsměvem Susan. Už jí bylo trochu lépe a Harrymu vlastně také. Musím mluvit s Ronem a Hermionou, musí vědět o Blackovi. Ten parchant si to odskáče.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rikisa rikisa | Web | 5. prosince 2007 v 20:08 | Reagovat

supééér, velmi pěkně napsané. Jen co se týče pro ostatní čtenáře: přečtětě si na inies.blog.cz Poslední z rodu Liebhober - kde je hlavní postavou Susan, která se objevuje v našem příběhu. Jinak Inies je to opravdu kráásný!!! :D A ty schopnosti Susan - velmi působivé.

2 Sherina Sherina | 5. prosince 2007 v 20:13 | Reagovat

hmmm zas se mi neukázal komentář...nevadí tak znova :)

kapitolka je pěkná :) jenom chudáček Siri..jsem zvědavá co si na něj vymyslí :)

3 Inies Inies | E-mail | Web | 5. prosince 2007 v 20:15 | Reagovat

budou další.. pokud ostatní spoluautoři dovolí...pokud budete rozvíjet něco o Susan buďte tak hodní a milí... hoďte informaci na icq 488820684. Je to sice taková malá mrška, ale kdo by nebyl po sedmi letech v nemocnici. jinak se to vyslovuje opravdu jako Susán, ne Sjůzn.. :) ale to neřešte..

4 Susan Susan | 5. prosince 2007 v 20:22 | Reagovat

Ty jo! Ta je suprová. Moc se mi líbí pojem narušená epatička. Doufám, že bude brzo další kapitola a další zápletky. Jinak Susan je krásné jméno, sama jsem toho příkladem.a jak tak koukám, opravdu ty se vyznáš. Trochu mi ale přišlo useklý to, jak se S a H hádají a S ho nařkne, co si o ní (zřejmě) nemyslí: sis chtěl rejpnout do někoho, kdo stejně brzo skape!

Chtělo by to trochu rozvinout. Ale jinak žůžo.

5 werusenka werusenka | 5. prosince 2007 v 21:05 | Reagovat

moc se ti povedla, kapča bude až se domluvím s Araniu Lown, která ji napíše

6 Vina Vina | Web | 5. prosince 2007 v 21:30 | Reagovat

Takhle kapitolka se ti opravdu povedla, jen jsem zvědavá jak se dohodnem a kdo bude psát další.

7 rikisa rikisa | Web | 5. prosince 2007 v 22:41 | Reagovat

tak šup šup, dohodněte se a písněte mi....ju? Ať jedeme dál:)

8 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 6. prosince 2007 v 15:18 | Reagovat

Pěkná kapitola! =)

Teda, mě osobně se ta Susan moc nezamlouvá, přijde mi tak trochu jako Mary-Sue postava a to moc ráda nemám... Těším se moc na další kapitolu, už byste Susan mohli zabít... No jo, vím, že by to bylo asi moc brzo, když se teprve teď objevila, ale stejně... XD

Jen doufám, že když už bude žít, tak jí aspoň nedáte dohromady s Harrym, to už bych asi nevydejchala... Klišé... ;o)

Tak šupky šupky s další kapitolou, těším se jak rozvinete vztah Harryho a Severuse, snad mu to Severus s´již brzo řekne, nebo se to Harry dozví nějak sám... A Sirius, no jsem zvědavá jak to s ním bude dál...;o)

9 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 6. prosince 2007 v 18:09 | Reagovat

Nádhera!! opravdu skvělá kapitola!!

10 bazilda bazilda | 6. prosince 2007 v 18:12 | Reagovat

nojo manie ty abys nechtěla nějakou krev:-))))) jinak moc pěkná kapitola a jen tak dál moc se těším na další (doufám brzké setkání)

11 Inies Inies | 7. prosince 2007 v 7:31 | Reagovat

Manie, co se ti na Susan nelíbí? Vždyť je to jen prokletá holka, která tam je zavřená. Zemře, to ano.. to přeci každý. Ale zabije ji někdo jiný, nebo ta kletba? Na to si počkej..ale chvilinku to bude trvat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama