12. prosince 2007 v 21:55 | rikisa
|
A je to tu! Věřím, že se na kapču moc těšíte, takže vás moc nebudu zdržovat a vrhněte se na ní. :)) Tuto kapitolku bych chtěla věnovat Inies za to, jak se spolu vždycky nasmějeme - zvláště za úterý! Tak ať se líbí...
"Co vy tady děláte?" snažil se to zamluvit Nicolas. "Řekli jsme si, že vás překvapíme a přijedeme o den dříve," vysvětlil William. Voldemort ho však zarazil, "To počká. Teď chci vědět co přede mnou tajíte? Co Nicolas nechce, aby si mi řekl Siriusi?" zadíval se na skupinku před sebou. "Ale znáš to Tome, takový klukoviny, jenom jsem mu tak pohrozil, aby poslechl, a ty si zrovna přišel," snažil se Pána zla přesvědčit Sirius. "Ale o nic nejde," mávnul rukou Sirius a zeptal se: "Nedáte si kapku vánočního punče?"
William a Kirsten se s radostí přidali ke skupince a vzali si nabízený punč. Voldemort však stále stál ve dveřích a detailně si všechny prohlížel. Pán zla se nedal tak snadno přesvědčit, byl odhodlaný zjistit co jeho syn provedl, ať už to byla pouhá klukovina nebo něco horšího. "Nicolasi! Okamžitě pojď sem!" přikázal mu Voldemort. "Ano otče?" zeptal se Nicolas, když se pomalým krokem dostal ke svému otci. "Co jsi provedl?" zajímal se Voldemort. "Já, no, nic," snažil se lhát Nicolas. "Okamžitě mi to pověz, já se to stejně dozvím!" pohrozil mu otec. Nicolas však jen stál dál a koukal se strachem v očích na svého otce.
To k ničemu nevede, pomyslel si Pán zla a rozhodl se použít nitrozpyt. Pronikavě se svému synovi zadíval do očí a snažil se zjistit co se stalo. Nicolas to však poznal a okamžitě obrnil svou mysl. Voldemort se snažil synovu obranu obejít, ale marně. Tak se vztekle obrátil na ostatní v místnosti a hledal, kdo by nemohl tak skvěle vzdorovat jeho útoku do vzpomínek.
Pohledem spočinul na Severusovi, tak ten určitě ne, z mých Smrtijedů je v nitrobraně nejlepší, z toho nic nedostanu. Sirius - hm, to taky nepůjde. Pak se mu ale naskytl pohled na velice nadějnou oběť jeho snažení. Mladý Malfoy seděl mlčky v křesle a pozoroval ostatní.
Jeho otec ho určitě nitrobranu učil, jenže byl ještě moc mladý na to, aby se Lucius snažil chlapce naučit co nejvíc, takže jistě nebude v nitrobraně tak zdatný. Tak se Pán zla v momentě rozhodnul a použil na chlapce nitrozpyt. Draco vycítil jeho pohled, ale místo aby si toho nevšímal, tak ho cosi nutilo se na Voldemorta podívat. V tu chvíli Pán zla věděl všechno.
"To snad není možné!" vykřikl na celý dům Voldemort. "Co se děje, Tome?" zeptala se Kirsten. "Děje se to, že náš syn opět ohrozil svůj život!" vyhrkl nevrle Voldemort. "Ty teď půjdeš se mnou, máme si o čem promluvit," ukázal mu ke dveřím vedlejšího pokoje. "Musí to být?" zakňoural potichu Nicolas a následoval svého otce.
"Co sis myslel, že tím získáš?!" spustil na něj ihned Pán zla, když za sebou Nicolas zavřel dveře. Proč tak vyvádí? Vždyť jsem nic neproved! Pomyslel si Nicolas. "Vždyť se nic nestalo, tati," odvětil mladý Raddle. "Víš co se ti mohlo všechno stát? Jsi neuvěřitelně nezodpovědný!" pokračoval Voldemort, který raději slova svého syna přeslechl. "Toulat se po nocích venku bez dospělého v téhle době! Mám hodně nepřátel, kteří by tě použili proti mně nebo by tě klidně zabili! Copak to nechápeš?" Nicolas se cítíl hrozně, věděl, že to bylo od něj neopatrné, ale proto na něj nemusel tak řvát. "Promiň otče, ale nic jsem neprovedl," řekl Nicolas, otočil se od svého otce a prošel zdí zpátky do místnosti, kde byli ostatní.
Z vedlejší místnosti se ozýval křik Voldemorta, který hulákal na svého syna. "Co provedl tak strašného?" zeptala se jeho matka. Sirius jí všechno vypověděl, i to, že to Tomovi vůbec nechtěl říct, protože věděl, jak by reagoval. "Taky tak reaguje," zhodnotil to William, když se znovu odvedle ozval Pán zla. "Nevím proč s tím tak nadělá, chudák Nicolas si ani nemůže nic užít. Vždyť je mu třináct, tak jak se má asi chovat? To po něm chce aby se choval jako dospělý nebo co?" "Má o něj prostě jen strach," odvětila mu na to Kirsten. Z rozhovoru je však vytrhl Nicolas, který právě vstoupil přes zeď do místnosti.
"Nicolasi, co to...?" podivil se Sirius, ale byl přerušen Voldemortem, který rozzuřeně vyšel ze dveří. "Nicolasi Raddle! Okamžitě sem!" zavelel jeho otec. A jéje, to si odskáču, pomyslel si Nicolas a udělal se neviditelným, aby mohl nenápadně zmizet. Voldemort si toho všimnul a rozzuřil se ještě víc. Nicolas se ještě nezkoušel zneviditelnit před rodinou, proto nevěděl, že skrýt se před svým otcem nemá cenu. Voldemort ho totiž viděl a spolu s ním i William. Viděli ho jako jediné dvě osoby v místnosti, protože mají krev Zmijozela.
Pán zla mávnul rukou, zrušil synovu neviditelnost a hrozivě se na něj zadíval. "Tohle už víckrát nezkoušej!" zavrčel nebezpečně. Neudržel se a vrazil synovi pohlavek. "Taková neposlušnost! To nebudu tolerovat! Jak jen sis mohl dovolit opustit tu místnost bez dovolení? Ještě jsem s tebou neskončil, ještě ne!" rozkřičel se na něj.
Nicolas se na svého otce díval s posvátnou hrůzou. Ještě nezažil jeho tresty, takže nevěděl co ho čeká. Ani nikdo v místnosti si nedovolil nic namítnout a raději se drželi zpátky. "Takže abys rozuměl, po dobu co tady budeš, nevyjdeš z domu nikdy sám! Jestli porušíš můj příkaz, potrestám tě. Rozumněl si?" vypálil na svého syna. "Ano otče," sklopil hlavu Nicolas. "Smím teď odejít?" zeptal se s nadějí v hlase. "Jdi," souhlasil stále naštvaně Pán zla. Nicolas se nepatrně pousmál, čekal spíš zápornou odpověď. Obrátil svůj zrak na Draca, ten pochopil a zamířil k Nicolasovi. Potom se společně vydali nahoru do Nicolasovi ložnice.
"Teda, to bylo něco," zhodnotil Draco, když přišli do pokoje. "Nečekal jsem to tak ostrý, asi si přístě budeme muset dát bacha až něco provedeme," odvětil mu Nicolas. "Myslíš, že nějaké přístě bude v nejbližší době? Tady asi nebudeme radši riskovat. Každopádně to od otce zítra pěkně schytám," postěžoval si Draco. "No, snad dopadneš lépe než já," podpořil Draca Nicolas. "Nepůjdeme na večeři?" "Jo, už mám děsnej hlad," souhlasil Draco.
Když přišli dolů, Nicolas ihned vyhledal očima svého otce, naštěstí vypadal už klidně, tak bylo bezpečné si sednout ke stolu naproti němu. Draco se posadil vedle něj. Po večeři si všichni sedli do obýváku, pili vánoční punč, whisky a máslový ležák a povídali si. Moc dobře se bavili, ale bylo už spoustu hodin a tak Nicolas s Dracem museli jít spát, protože je všichni dospělí v místnosti výhaněli do postelí.
Druhý den zůstali Nicolas a Draco v domě a hráli si kouzelnické hry. Nejdéle vydrželi hrát šachy, protože se k nim přidal i William a Severus. Střídali se ve hře, vždycky po dvou a zbytek skupiny pozoroval zrovna hrající dvojici. Nakonec se jako absolutní vítěz ukázal Severus. Ten o svou pozici bojoval s Dracem, který se šachy učil hrát od malička. Když dohráli vstoupil do místnosti Sirius a oznámil jim, že už přijeli Malfoyovi a jsou spolu s Tomem a Kirsten v obýváku. Takže se všichni zvedli a zamířili se s nimi přivítat.
"Tohle jsou moji synové," představil je Voldemort Malfoyům, protože kromě Luciuse, je ostatní neznali. Tak to bylo i u Williama a Nicolase. "Luciuse, jistě znáte," ujal se představování Pán zla. "A to je jeho žena Narcisa a jejich dcera Victoria." Victoria byla velmi podobná své matce, byla ale o trochu vyšší, měla po pás dlouhé blond vlasy a krásně modré oči. Nicolasovi se Victoria moc líbila, pocítil v sobě velmi krásný pocit. Pocit zamilovanosti, asi jí miluju...počkat...cože? Pak mu to došlo, zadíval se na svého bratra a šibalsky se na něj zašklebil.
hezké, milé a krásné. Chybičky jsem žádné nenašla, ale snad jen takovou slovní, mě více sedí hláška: Okamžitě se vrať. Ale to je čistě můj subjektivní názor. Takže abych to shrnula - moc se mi to líbilo a je to úplně úžasné, sice jen konec je trošku takkový... no já ani nevím. Rychlý? Potkat Viktorii, zamilovat se, koukat na bratra, ušklíbat se... co se děje? Povídá si s bratrem, aniž bychom o tom věděli? Nebo to bude následovat v další kapitole.
Jinak děkuji za věnování, moc to pro mne znamená a to úterý, jo to bylo fakt něco :)