7. prosince 2007 v 17:19 | rikisa
|
Takže celkem rychle jsem stihla další kapču. Doufám, že se vám bude moc líbit, snažila jsem se:). Jinak mě moooc mrzí komenty, páč v anketě hlasovalo 47 lidí a jen 20 zanechalo komentář :(. Takže si počkám na hodně komentů, když tam nebudou, tak k této povídce dlouho nic nepřibude. Další kapča bude ke Strůjci osudu a ke Vzpomínce, kterou píše werusenka. Tak už se vrhněte na Noční toulky.
Během času, co strávil na nemocenském křídle hradu, Nicolase byla navštívit spousta lidí. Chodili za ním nejčastěji jeho spolužáci z pokoje, Severus, Sirius a v neposlední řadě jeho otec. William ho nemohl jít navštívit, proto se s ním alespoň čas od času spojil myšlenkami. Jeho matka za ním byla hned druhý den co skolaboval a nehodlala ze školy odejít, dokud její nejmladší syn nebude v pořádku.
Když se Nicolas po dvou dnech zbudil z bezvědomí, uviděl u své postele spát svou matku. Měl hroznou žízeň, ale nechtěl zbudit maminku, proto se začal potichu a pomalu zvedat, pokusil se posadit na posteli. Jenže to nešlo tak snadno a Nicolasovi utekl hlasitý výkřik bolesti. Načež se jeho matka ihned probudila. "Zlatíčko, tak už jsi se vzbudil?" řekla radostně a pevně ho obejmula. Byla s ním na ošetřovně ještě až do večera, dokud nepřišel Nicolasův otec a nedonutil ji, aby odešla. "Musíš si odpočinout. Nicolas bude v pořádku. Tak jdi, já tu s ním zůstanu," řekl jí vlídným hlasem manžel. "Tak dobře," souhlasila nakonec Kirsten. Políbila svého syna i muže na čelo a odešla do rodinného sídla.
"Tak jak ti je?" zeptal se Pán zla, když Kirsten odešla. "Už je to lepší, ale mám hroznou žízeň," odpověděl Nicolas a zkusil se znovu natáhnout pro sklenku na nočním stolku a trochu se nadzvedl. Jenže opět to nešlo, stále se nemohl pořádně hnout, tak jen skřivil tvář bolestí a zaskučel. Jeho otec znepokojeně pozoroval jeho snažení, zatlačil ho zpátky do postele, nadzvedl mu hlavu a dal mu napít. "Asi budu spát," zívnul Nicolas. "Jen se vyspi synu, já se s tebou rozloučím. Severus tu na tebe bude dávat pozor a bude mě informovat. Uvidíme se za týden doma. Brzy se uzdrav a nic tu nevyváděj," rozloučil se Voldemort.
"Nashle tati, a..."nedořekl Nicolas, protože se už propadnul do říše snů. Jeho otec mu totiž do pití přilil lektvar pro klidný spánek, když se nedíval. Voldemort se jen šťastně usmál a přemístil se za svou ženou.
Po pěti dnech neustálého přemlouvání Severuse, byl konečně propuštěn z ošetřovny. S jedem se úspěšně popral, a tak se mohl v klidu vrátit do vyučování. "Tak jdi, než si to rozmyslím," oznámil mu Severus, když ho prohlídl po posledních testech. "Vážně můžu jít?" usmál se šťastně Nicolas. "Vážně," zašlebil se Severus. Nicolas zazářil a urychleně vyskočil z postele a hůlkou se převlékl do školního hábitu. Trochu se mu zas zamotala hlava jak rychle vstal, podařilo se mu to ale naštěstí skrýt, protože Severus k němu byl zrovna otočený zády.
Nicolas běžel rovnou do Velké síně na oběd, kde si přisedl ke svému známému kvartetu (trio, ale s ním kvarteto J). "Tys zase zdrhnul?" zeptal se Samuel. "Já a zdrhnout? Kdepak, to bych nikdy neudělal," zašklebil se Nicolas. Ostatní se začali smát. "Ne, vážně to tě pustili?" zeptal se Draco. "Jo, Snape mě pustil. Už bych si po druhý utéct nedovolil. Táta by mě zabil," odpověděl na to Nicolas. "Co teď máme?" zeptal se kamarádů, protože absolutně ztratil pojem o čase, když byl na ošetřovně. "Za deset minut nám začíná Černá magie," řekl Florian. "Ach ne, zrovna první den z ošetřovny a zas uvidím tu ropuchu," nasadil útrpný obličej Nicolas. "Neměl sis to s ní tak rozházet. To víš, je to baba zákeřná, musíš si na ní dávat pozor," zašklebil se na něj Draco.
Už od první hodiny Černé magie bylo Nicolasovi jasné, že profesorka Heagtoadová bude jeho nejméně oblíbená profesorka na škole. Při každé příležitosti mu za každou maličkost strhla body a vrhala po něm zlobné pohledy. Nicolas nechápal co jí udělal, ale vůbec to neřešil. Nenávist byla vzájemná.
Když dorazili na hodinu, čtveřice zaujmula svá oblíbená místa v zadních lavicích a čekali až profesorka přijde. "Dobré odpoledne třído," pozdravila je nenávistně Heagtoadová, obzvlášť ošklivý pohled věnovala Nicolasovi. "Dnes budeme probírat kletby, které se nepromíjejí. Ale vyzkoušíme si je až po prázdninách," oznámila jim profesorka. "Takže pane Raddle můžete nám říct alespoň jednu z kleteb?" obrátila se na něj s očekáváním. "Jistě paní profesorko," řekl s předstíranou milostí Nicolas a pokračoval: "Jsou to Crucio, Avada Kedavra a Imperio," hbitě vyjmenoval všechny tři kletby. "Jistě jako syn Pána zla je znát musíte," uznala profesorka škodolibě. Nicolas po ní hodil naštvaným pohledem a otočil se k Dracovi. "Proč to musí vytahovat, baba jedna?" zašeptal mu. Profesorka naštěstí nic neslyšela a hodina pokračovala dál. Když konečně zazvonilo, studenti šťastně opustili třídu, tyhle hodiny nepatřily zrovna k jejich oblíbeným.
Ve škole uběhl týden velice rychle a nastal víkend, kdy skoro všichni studenti odjíždeli domů na Vánoční prázdniny. Nicolas se na Vánoce moc těšil, protože to byli jeho první od doby, kdy zjistil, kdo je jeho pravá rodina. Začal se na ně těšit ještě mnohem víc, když ho po večeři zastavil Sirius a řekl mu, že pozval jeho rodinu k sobě na Grimmauldovo náměstí 12, a že všichni rádi souhlasili. Navíc s nimi bude rodina Malfoyů, protože je Sirius pozval taky, prozradil mu totiž, že s Luciusem se velmi dobře znají, kamarádili spolu, ale stejně jako zbytek přátel na něj museli zapomenout.
Nicolas se začal radovat jako šílenec, když šel zrovna kolem Severus. "Vidím, že tě něco muselo potěšit," tušil Severus, když se u nich zastavil. Nicolas si všiml jeho smutného tónu v hlase a chtěl se zeptat co se mu stalo, jeho strýc ho však předběhl. "Severusi, proč ten smutek?" zeptal se. "Ále, já jen, zase Vánoce a já...budu muset, no však víš, vždyť je ani tak moc neslavím, budu sám doma a ..." "Neblázni kámo," přerušil ho Sirius. "Doufám, že Vánoce budeš slavit s námi u mě doma. Počítám s tebou," zazubil se na svého kamaráda Sirius. Severus se nejdříve zatvářil nejistě, když však viděl Siriuse a Nicolase jak na něj s očekáváním hledí, odpověděl s radostí: "Bude mi potěšením." "Omluvte mě," rozloučil se s nimi Nicolas a běžel to hned oznámit Dracovi.
"Draco, hej Draco!!" hnal se za svým nejlepším přítelem Nicolas. Draco zrovna procházel chodbou ke společenské místnosti, když Nicolase uslyšel, prudce se zastavil a počkal na něj, než ho doběhne. "Co je?" "Budeme spolu na Vánoce, u Siriuse doma, pozval i tvou rodinu," vyhrkl Nicolas. "To je super!" zaradoval se Draco. Vešli do společenské místnosti a plánovali co všechno budou u Siriuse dělat. Po chvíli se k nim přidali i Florian se Samuelem, zůstali ve společenské místnosti dlouho do noci a udělali si malý rozlučkový večírek spolu s ostatními Zmijozelskými, dělali neuvěřitelný hluk, takže se moc podivili, když na ně nikdo z učitelů nepřišel. A zábava mohla pokračovat nerušeně dál.
Když se ráno probudili, vzali si své věci a zamířili do ředitelny, jak jim včera řekl Sirius. "Dobré ráno," pozdravili oba naráz, když vešli do místnosti. Nicolasovi uniklo velké zívnutí. "Trochu jste ten večírek včera přetáhli, že?" zeptal se s úsměvem Sirius. Nicolas si vyměnil překvapený pohled s Dracem, vůbec netušili, že profesoři o jejich večírku ví, nikdo je nepřišel utišit, takže bez problémů pokračovali v zábavě. Sirius se tvářil velice pobaveně, když spatřil jejich nechápavé pohledy a kývnul směrem ke dveřím. Na to se oba ohlédli a spatřili ředitele jejich koleje.
"To jste si mysleli, že o ničem nevím?" zeptal se s úšklebkem Severus. "No, abych řekl pravdu, tak ne," řekl Nicolas. Sirius a Severus se na sebe podívali a usmáli se. "Tak půjdeme?" zeptal se Sirius a zamířil ke krbu. "Vždyť se tam můžu přemístit," navrhl Nicolas. "Ne, raději půjdeme všichni letaxem," odvětil mu na to strýc. "Já půjdu první, potom ty, pak Draco a nakonec Severus," oznámil ostatním a následně se slovy "Grimmauldovo náměstí 12!" zmizel v zelených plamenech.
Když se přemístil i poslední člen výpravy, šli se všichni ubytovat. Jelikož tu Nicolas vyrůstal, znal tady každý kout. "Budeš bydlet u mě v pokoji. Sirius tam přinesl ještě jednu postel. Pojď ukážu ti to tu!" oznámil Dracovi nadšeně. A tak následně oba vyběhli po schodech nahoru. Ostatní tu ještě nebyli, měli dorazit až zítra večer, takže tu prozatím byli jen čtyři lidé.
Sirius se Severusem pili u krbu ohnivou whisky, když se přiřítili oba dva chlapci. "Půjdeme na chvíli ven, můžeme?" hodil po strýcovi psí oči Nicolas. Sirius se mírně zamračil a kouknul se na hodiny, bylo pět hodin. "Tak dobrá, ale buďte jen v okolí a do setmění ať jste doma," nařídil jim Sirius. "Jasan," zazubili se oba a vyrazili ven, před domem ihned začali mírnou koulovačku.
"Půjdeme to tu omrknout, co ty na to?" poukázal Draco do ulic vedoucích neznámo kam. "Jdeme, je to přece taky okolí domu, ne? Akorát trošku vzdálenější," šibalsky se zašklebil Nicolas. Procházeli se ulicemi až se dostali až k Příčné ulici, zastavovali se a prohlíželi si výlohy s vánoční výzdobou a vybírali si co by chtěli k Vánocům. Jenže už dávno byla tma a oni zapoměli na svůj slib, že se vrátí do setmění. "Sakra," zaklel Nicolas. "Už jsme dávno měli být zpátky, Sirius nás se Severusem roztrhnou." "Tak se raději vrátíme," souhlasil Draco a vydali se zpět do domu Blacků.
"Hele podívej, taková hezká kupa sněhu," zadíval se na ní po cestě Draco a vrhl po Nicolasovi široký úšklebek. Nicolasovi došlo, co chce Draco udělat, jenže to už ho Draco popadl a svalil ho do sněhu. Jenže se mu to nepovedlo, tak jak si představoval, Nicolas ho strhl sebou. Oba se váleli ve sněhu a snažili se oba zvednout ze země. Potom po sobě hodili ještě pár sněhových koulí, takže byli úplně celý promočený.
Potichu otevřeli dveře domu a vklouzli dovnitř. "Buď potichu, vytratíme se nahoru a oni nic nepoznají," šeptal Nicolas. Neslyšně se dostali po schodišti až do prvního patra, když se dveře kuchyně rozlétly dokořán. Na hodinách právě odbíjela desátá hodina. "Co si myslíte, že děláte?" Okamžitě sem!" zakřičel na ně výhruzně Sirius. Nicolas se na svého strýce otočil a zeptal se klidným hlasem: "Stalo se snad něco Siriusi?" Sirius vypadal jako když každou chvíli exploduje vztekem. Zatímco Severus vedle něj jen ztěží zadržoval smích. "Já ti dám, jestli se něco stalo. Okamžitě pojď sem Nicolasi!" zvýšil hlas opět Sirius. Pak se otočil i na Draca: "Vím, že ti nemůžu nic nařizovat, ale slíbil jsem tvým rodičům, že na tebe dám pozor, takže bych byl rád, kdybys šel s Nicolasem dolů. Promluvíme si."
Nicolas kývnul na Draca a sešli tedy dolů za Siriusem a Severusem, kteří je vedli do obýváku. "Sednout!" ukázal na křesla u krbu Sirius. "Víte vy vůbec kolik je hodin?" Nicolas se v klidu podíval na hodiny a odpověděl: "Rád ti to povím strýčku, je deset," zazubil se. "Díky za informaci, to bych si bez tebe nevšiml," osočil se na něj strýc. "Snad jste něco slíbili, nebo ne? Jste velmi nezodpovědní," pokáral je znovu.
V tu chvíli se ozval na jejich obranu někdo, od koho by to Nicolas čekal ze všech nejméně. "Ale Siriusi, tak už se uklidni, vždyť jsou v pořádku," přidal se na jejich stranu Severus. "Cože? Severusi, neříkal si mi tady asi před hodinou, že je zaškrtíš až přijdou? A teď se k nim přidáváš?" podivil se Sirius. Nicolas se s Dracem střetli pohledem a začali se tiše pochechtávat. Sirius si toho všiml a zaměřil svou pozornost zpět k nim.
"Kde jste vůbec byli?" chtěl vědět Severus. Oba si rychle vyměnily trochu vyděšené pohledy, tím kde byli si moc nepolepší. "No tak, kde?" postrčil je Sirius, když se neměli k odpovědi. "V Příčné ulici," šeptl sotva slyšitelně Nicolas. Sirius i Severus se zatvářili naprosto šokovaně. "Vy jste se snad úplně zbláznili! Už nikdy nepůjdete ven sami bez dopovodu," rozkřičel se na ně Sirius. "Ale my,......" chtěl sebe a svého kamaráda ospravedlnit Nicolas. "Žádné ale! Tušíte vůbec so se vám všechno mohlo stát? Takhle daleko se zatoulat i přes to, že jste slíbili, že budete do setmění doma! Nicolasi, nemysli si, že to nechám jen tak. O tomhle se dozví tvůj otec," postrašil ho Sirius.
"To mi nemůžeš udělat Siriusi. Neříkej to otci, prosím," zaprosil nešťastně Nicolas. Sirius nevěděl, jestli to Tomovi řekne nebo ne, prostě byl na svého synovce hrozně naštvaný a tak mu vyhrožoval. "Co mi nemáš říct?" ozval se z ničeho nic chladný hlas ve dveřích obýváku. Nicolas se tak lekl, že málem spadl z křesla.
úplně bezvadná kapitola,fakt se ti povedla