1. kapitola Zkažený Felix

3. prosince 2007 v 21:14 | rikisa |  HP Strůjce osudu
Nová povídka je tu. Takže malinké zasvědcení do děje....Děj se odehrává v Harryho pátém ročníku, ale pak se děj zatoulá někam jinam...uvidíte...
Ve čtvrtém ročníku Voldemort

opět povstal, celý kouzelnický svět uvěřil, že se vrátil a bojuje proti němu nejenom Fénixův řád, ale i ministerstvo. Harry neví nic o věštbě, Brumbál mu to ještě neřekl. Sirius byl zproštěn všech obvinění a může bojovat s ostatními proti Pánovi zla.
"Harry!" zamával mu před obličejem Ron. "Co je?" odpověděl pořád zamyšleně Harry a dál se vrtal v ovesné kaši co měl k snídani. "Snažím se tu s tebou mluvit a ty mě vůbec neposloucháš. Stalo se něco? Neměl si zase ty vize?" ptal se s obavami Ron. "Ne, už dlouho se mi nic nezdálo, jenom nějaké blbosti," zalhal Harry. Popravdě se mu už několik nocí zdával jeden a ten samý sen. Sice to nebyly obvyklé vize, které míval, jenže Voldemort se tam vyskytoval, a to zrovna v nejhorším světle. Harry byl strašně ospalý, vůbec se mu nechtělo spát, protože věděl, že jakmile zavře oči, ocitne se opět v Godrikově dole u svých rodičů. Tam vždy začínal jeho sen, neustále viděl vraždu svých rodičů. Jak se jeho otec snažil Voldemorta zastavit a zachránit svou ženu a syna. Jak se jeho matka obětovala a zachránila Harrymu život. Po těchto snech, které mu připoměly vždy tu krutou pravdu. Pravdu o tom, že svoje rodiče nikdy nepozná. Nenáviděl Voldemorta ještě více než dosud. Připadal si tak strašně sám a opuštěný. Kdyby rodiče žili, mohlo být všechno jinak. Boj proti Voldemortovi by byl snažší, alespoň pro něj by to tak bylo.
"Vážně mi nic není," řekl Harry, když na něj Ron neustále hleděl. "Jasně kámo, ale kdyby ses mi chtěl s něčím svěřit, víš že si se mnou můžeš o všem popovídat," ujistil ho Ron. "Já vím Rone, díky," usmál se Harry. Moc rád by se kamarádovi svěřil, ale nechtěl mu přidělávat starosti. Doufal, že sny se mu časem přestanou zdát. "Tak už pojď, máme lektvary se Zmijozelem," pobídl Harryho Ron. "Už se nemůžu dočkat," odvětil s ironií Harry a neochotně se zvedl. Dorazili ke sklepení, kde se připojili k Hermioně a ostatním Nebelvírským studentům a čekali na příchod profesora Snapea.
Po chvíli se dveře učebny otevřely a studenti se nahrnuli dovnitř. Harry, Ron a Hermiona si sedli do své oblíbené zadní lavice a soudředily své pohledy na Snapea. V lektvarech se nepozornost mohla stát každému osudným, jestliže neposlouchal Snapeův výklad. "Dnes budeme dělat lektvar Felix Felicis," oznámil naprosto chladně profesor. "Kdo ví jaký má lektvar účinky?" zeptal se třídy. Ruku zvedla jako jediná Hermiona, ostatní buď odpověď nevěděli nebo jí nechtěli říct špatně, takže radši mlčeli. Snape ještě chvíli čekal, jestli se nepřihlásí nikdo jiný, když se však nedočkal, neochotně Hermionu vyzval, aby mluvila. "Tak do toho slečno Gragerová." "Felix Felicis je také známý jako lektvar tekutého štěstí. Po jeho užití provází dotyčnou osobu štěstí a všechno se mu vydaří," vysypala ze sebe jedním dechem našprtaná Hermiona. Snape jen pokyvoval hlavou a nic neříkal, což bylo známkou toho, že je to naprosto správně. "Co se týče jeho složení a postupu, vše najdete ve svých učebnicích. Jelikož je tento lektvar nesmírně složitý, pochybuji, že mi na stole po hodině skončí alespoň jeden správný lektvar. Ale pan Potter je nejspíš značně zběhlý v tomto lektvaru, když nemusí vůbec dávat pozor," propálil Harryho očima. Jenže Harry se dál zabýval svými myšlenkami. Až když do něj Ron nenápadně sťouchnul, zjistil, že po něm Snape něco chce. "Ano pane?" zkusil to Harry. "Pottere!" zahřměl Snape. "Máte školní trest, dnes večer u mě v kabinetu," rozhodl profesor.
Ach jo, proč jsem si jen nedával pozor, Snape si vždycky všeho všimne, sakra, školní trest, zrovna dneska, přemýšlel nešťastně Harry. Raději se ale pustil do lektvaru, když si všiml Snapeova varovného pohledu. Nalistoval příslušnou stranu v učebnici a začal si připravovat přísady. Pod kotlíkem zapálil hůlkou oheň a nalil do něj vodu. Tak co dál,...hm přidáme nahrubo nakrájené kořínky mandragory, zamícháme dvakrát proti směru hodinových ručiček, přidáme pár kapek dračí krve, zamícháme čtyřikrát po směru a dvakrát proti směru hodinových ručiček, přidáme dvě drobné celé housenky a pět minut povaříme za stálého míchání. Lektvar má nyní oranžovou barvu, přidáme tedy čtyři lístky máty a tři chlupy z Hipogryfa, zamícháme třikrát proti směru hodinových ručiček. Když přidáme sedm kapek vývaru z dračí kůže, barva lektvaru se změní na typickou zlatou. Naposledy zamícháme dvakrát proti a jednou po směru hodinových ručiček a lektvar je hotový. To je složitý, zhodnotil to v duchu Harry, když postup práce dočetl a vyslal na Rona zničující pohled. Ron mu pohled oplatil, v očích se mu zračila naprostá nechuť se pustit do přípravy.
Oba se nakonec museli sklonit nad kotlíkem a začít pracovat, jestliže nechtěli od Snapea dostat školní tresty.
"Takže zamícháme, to mám, hm,.." mumlal si pod vousy Harry. Jak jen to mohl udělat? Nenávidím ho, parchant! Kde jsem to skončil, jo jo, přidám sedm kapek vývaru z dračí kůže... jedna, dvě, tři,... Jen tak zabil moje rodiče, jako by to nestačilo zažít ve třetím ročníku při setkání s Mozkomory, musím to prožívat každou noc znovu a znovu. Kolik jsem tam dal těch kapek, kruci...vůbec netuším...ááá...z kotlíku vyšel velký ohnivý plamen a po něm spoustu kouře...co to?
Snape pozoroval svou třídu a občas procházel mezi studenty, aby je zkontroloval. Pohled mu vždy sklouzl na Harryho Pottera. Co to s ním je? Poslední dobou je nějak mimo. Ale co je mi do toho? Nemusím se zajímat o štěstí nějakého arogantního Pottera, je stejný jako jeho otec. Opravdu? Už hodněkrát se ukázalo, že takový není. To není pravda, je takový. Ale opravdu s ním něco je, vůbec se nesoustředí na lektvar. Jindy se alespoň snaží, i když to vždycky podělá. Asi do něj v životě nic nenatluču......ze zamyšlení vytrhla profesora hlasitá rána. Rozlídl se po třídě a ihned zjistil, co ránu způsobilo. Z Potterova kotlíku vyšlehl obrovský plamen a začala se z něj linout modravá barva. Severus tušil co se stalo, nejspíš Potter zbabral nějakou přísadu a lektvar je zkažený, ovšem mohl být dokonce otrávený, jestliže tam přidal nějakou jinou přísadu, než být měla, mohl lektvar dostat jedovaté látky. "Ihned ustupte od stolu, Pottere!" zakřičel na něj Snape a hnal se k zadní lavici. Hermiona i Ron uskočili, když se z kotlíku vydral další plamen, ovšem Harry to nestihl a vdechl přímou dávku modravých výparů.
Snape přiškočil ke stolu a jediným pohybem hůlky ostranil celý lektvar. Bylo to zvláštní, ale výpary se vůbec nerozšířily po třídě, mířily přímo jen na Harryho. "Jste v pořádku, Pottere?" zadíval se na překvapeného Harryho Snape. "Asi ano," řekl nejistě Harry, ale v tu chvíli spadl na zem, protože se mu zamotala hlava. "To určitě," odfrkl si Snape. "Hodina skončila, můžete jít," obrátil se na třídu. Studenti urychleně opustili mísnost a zamířili do společenských místností. Zůstal tu jen Harry se Snapeem a Ron s Hermionou, kteří odmítli odejít. Snape přišel k Harrymu a postavil ho na nohy. "Půjdeme na ošetřovnu," oznámil a chytl Harryho za paži. "Nemusíte mě držet, umím chodit sám," protestoval Harry, jenže v tu chvíli se mu znovu zamotala hlava a zavrávoral. Kdyby ho Snape nechytil, skončil by na zemi. "Bez pomoci nedojdete ani ke dveřím, tak neprotestujte," zavrčel Snape a chytil ho pevněji. Všichni tedy vyšli na chodbu a mířili na ošetřovnu. Byli už v chodbě vedoucí k ošetřovně, když se Harry najednou prudce zastavil. Snape se na něj urychleně obrátil. "Co je vám?" "Nevím," zašeptal Harry a složil se k zemi. "Pottere!" zakřičel Snape, který rychle zareagoval, chytil svého studenta do náruče a pospíchal s ním na ošetřovnu.
Harry otevřel oči a nechápavě se rozhlížel kolem sebe. Ležel na zemi a někdo se nad ním skláněl. "Jamesi, co se tady válíš? To byl Malfoy nebo někdo z těch bastardů ze Zmijozelu?" zeptal se asi 16.letý chlapec, čili o rok starší než on. Nechal se od něj zvednout na nohy a podíval se na něj pozorněji. "Si-siriusi??" vykoktal ze sebe nevěřícně Harry. "No já, koho si čekal? Hele, nepraštil ses náhodou do hlavy?" zasmál se Sirius.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Arania Lown Arania Lown | Web | 3. prosince 2007 v 21:56 | Reagovat

Super povídka... Zajímá mě, jak se popereš s tématem...  Doufám, že budeš originální a držím palce... :-)

2 Alisha Trianel Fare Alisha Trianel Fare | Web | 3. prosince 2007 v 22:01 | Reagovat

Bezva uačítek s jedinou chybou chtělo by to POKRAČOVÁNÍ!!!!!!

3 Vina Vina | Web | 3. prosince 2007 v 22:05 | Reagovat

Alisha má pravdu, ale hlavně se těším na kapšu společné povídky

4 Inies Inies | E-mail | Web | 3. prosince 2007 v 22:43 | Reagovat

No tě péro.. to je fakt drsný. Tušila jsem, co s tím provedeš, ale že až tak.. Moc se těším, co bude dál.. sic kdy to asi bude. Teď máš tři povídky..Nicolase, společnou a ještě tuto... wow. Zajímalo by mě, jak se s tím popereš a ještě se budeš soustředit na školu.

Ps: už se těším na Vzpomínku a čas pro moji kapitolku a neboj.. už nápad mám :)

5 rikisa rikisa | 3. prosince 2007 v 22:46 | Reagovat

jejda, to jsem taky zvědavá, jak to zvládnu, ale nebojte všech kapitolek se dočkáte :D. Společná bude zítra, HPaPR bude ve středu a k tomuto asi taky tak. Díky moc za komentáře - moc mě potěšily:D

6 werusenka werusenka | Web | 4. prosince 2007 v 17:40 | Reagovat

jo je to zajímavé moc se ti povedla

7 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 5. prosince 2007 v 18:10 | Reagovat

Skvěle!! Super!! Moc se těším na další kapitolu!!

8 asaj asaj | 5. prosince 2007 v 18:35 | Reagovat

pani zacina to libove =D

9 bazilda bazilda | 6. prosince 2007 v 18:31 | Reagovat

haha to bude ještě hóóóóódně zajímavý:-)))))

10 Sirina Sirina | Web | 9. března 2008 v 0:17 | Reagovat

Jej...prej :James,co se tady válíš? To je lol.......tohle se mi moc líbí...jdu dál

11 dadka dadka | E-mail | 9. března 2008 v 12:03 | Reagovat

fakt dobrýý to bude ještě zajímavý... jdu na další(:-))

12 LoarenFailet LoarenFailet | Web | 19. srpna 2008 v 22:45 | Reagovat

Další FF, ale tahle povídka je alespoň povedená a bez chyb. Já osobně válčím proti mrzačení postav paní J.K.Rowlingové, ale musím říct, že tobě se to povedlo, i když se někdy vyskytnou chyby.. každej není dokonalý a když těch chyb není mnoho, dá se to číst.

Možná jedna výtka, že Snape bývá většinou hodně hnusný a tady z něj děláš skoro andílka, ale neber to špatně, prosím...

13 Bigbizh Bigbizh | Web | 19. srpna 2008 v 22:57 | Reagovat

Tak povídka je moc pěkná, napínavá a originální. Není tam žádná MS, nebo jiné nesmysly. Ale s tím Snapem je to pravda. Myslím, že by Harrymu v originále nepomáhal a ještě navíc by ho seřval. Takhle, jak jsi to popsala ty, by se spíš choval k Dracovi, nebo někomu jinému ze Zmijozelu. ale to je jen detail. Jinak povídka je super a těším se na pokračování.

14 Moony Moony | Web | 27. března 2009 v 19:37 | Reagovat

tý jo.. super začíná to dot dobře:-) no a ještě k zé anketě, prozatím nebudu hlasovat musím si ty povídky přečíst:-)

15 Aisha Stará Aisha Stará | Web | 7. srpna 2009 v 14:49 | Reagovat

Bezvadná povídka, četla sem ju celou a musim ju čist pořád dokola. Jen tak dál. Piš, prosím další kapitolky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama