8. kapitola Pokus při přemístění

2. listopadu 2007 v 19:32 | rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Tak tu máte další kapču, s přímovkou jsem se doufám polepšila. Ale radši budu, když se vám bude povídka líbit po umělecké(obsahové) stránce. S další kapčou počítejte někdy o víkendu.

Nicolas se pomalu probouzel a otvíral oči, cítil se pořád ještě slabý a pořádně ho bolela hlava. "To je dost, že jsi se probral" ozval se hned vedle něj Severus. "Severusi? Co se stalo?" ptal se Nicolas. "Když tě tvůj otec odvedl z Bradavic, ještě se ti přitížilo, ležel si v bezvědomí celý týden," vysvětlil mu to Severus. "Ale jakto?" ptal se dál jeho kmotřenec. "Protože ta kletba, co tě zasáhla, byla velmi silná a v kombinaci s tvým omráčením dala tvému tělu pořádně zabrat. Tvůj otec si to vyčítal, ovšem byl moc rád, že tě dostal z Bradavic. Musím pro něj dojít, chtěl vědět, až se probereš," řekl Snape. "Ne! Severusi. Nechoď pro něj, nechci ho vidět!" rozkřičel se Nicolas. "Je to tvůj otec, nic ti neudělá," utěšoval ho jeho kmotr. Nicolas chtěl něco říct, zarazil se ovšem, když ve dveřích pokoje spatřil Voldemorta. "Jak je ti, synu?" zajímal se Pán zla. "Slyšel jsem podle tvého křiku, že už jsi se probral," dodal ještě. "Už lépe," odpověděl potichu Nicolas. Voldemort přišel až k jeho posteli a upřel na něj své oči. Jeho oči, pomyslel si Nicolas - jsou jiné, nezměnil se? A opravdu, když se lépe na otce podíval, zjistil, že už nemá ty ošklivé pronikavé červené oči a jeho obličej už nevypadá jako hadí. Vypadal už zase jako dříve, byl velmi pohledný a upravený. Nicolas si až bolestivě uvědomil, jak je otci podobný. "Ano, změnil jsem se. A ty jako kdyby si mi z oka vypadl," řekl najednou Voldemort. Nicolas si uvědomil, že při přemýšlení zapomněl uzavřít svou mysl, takže jeho otec slyšel to, na co zrovna myslel. "Vrátila se mi má podoba hned druhý den, co tobě. Severus mi vysvětlil starobylé rodinné kouzlo, které to způsobilo. Když jsem se tě s Williamem dotkl, způsobilo to, že se ti vrátila tvá pravá podoba, protože jsi byl v kontaktu s přímou rodinnou krví Zmijozela. A na mě kouzlo zapůsobilo také a vrátilo mi mou dřívější podobu," vysvětlil mu otec.
"Jsem moc rád, Nicolasi, že tě tu máme. Jsi konečně ve svém pravém domově se svou rodinou. Za chvíli za tebou přijde tvoje matka a bratr. Až si odpočineš, provedou tě po domě a potom si my dva promluvíme o tvém následujícím studiu," oznámil mu Voldemort. "Ale ještě musíme vyřešit jistou věc. Řekni mi, kdo ti způsobil tu kletbu? Kdo na tebe zaútočil a kdy? Já si to s ním vyřídím," řekl jeho otec. "Zaútočil na mě nějaký Smrtijed, já nevím, jak se jmenuje. Ale určitě to tak nemyslel, vždyť ani nevěděl, že jsem tvůj...ehm syn. Nemůžeš ho přece nějak tvrdě potrestat, svým způsobem za to nemohl," dořekl Nicolas. "To nech laskavě na mě, jak ho potrestám. I když nevěděl, že jsi můj syn, nemusel tě bez mého svolení napadnou, i kdyby si myslel, že jsi Harry Potter. Ale teď se na mě prosím podívej, zjistím, kdo byl ten Smrtijed, kouknu se na jeho obraz v tvé hlavě," řekl Voldemort. Nicolas ovšem odvrátil pohled od svého otce a uzavřel svou mysl. Nechtěl, aby byl Smrtijed potrestán, i když mu způsobil hroznou bolest. "Tak to ne! Ještě nejsi dost silný, aby ses mi nitrobranou ubránil. Já to musím vědět, nechci aby ti někdo ubližoval," řekl Voldemort a otočil jemně Nicolasovi hlavu zpět k němu a zadíval se mu hluboko do očí. "Slowery!! Tak to byl on, mohl jsem si to myslet. Jeho služby za nic nestojí, chtěl si tak nejspíš zajistit mé sympatie, když se pokusí zabít Harryho Pottera. Jenže to se hoch přepočítal, málem mi zabil syna," rozkřičel se Pán zla. S těmito slovy odešel a zanechal tam Nicolase se Severusem. "Tohle ještě vypij," nařídil mu kmotr a podával mu lektvar. "Fuj, to je odporný," zašklebil se Nicolas, když lektvar dopil. "To ano, ale je to účinné," ušlíbl se Severus. "Nicolasi!" ozvala se nějaká žena na prahu jeho pokoje. Nicolas okamžitě poznal svou matku ze vzpomínek svého kmotra. Jeho matka přišla k jeho posteli a vřele svého syna objala. "Mami" zašeptal Nicolas. Byl moc rád, že konečně poznal svou matku, seděli na posteli a dlouho si povídali. "Tak už jsi zas mezi námi?" zeptal se s úsměvem William, který se objevil pár minut po své matce. "Williame! Rád tě vidím!" vyskočil z postele Nicolas a pevně objal svého staršího bratra. "Jak se ti líbí tvůj pokoj?" zeptal se Will. "To je můj pokoj?" ptal se vyjeveně Nicolas. "Samozřejmě, myslel jsem si, že ti to dojde," usmál se William. "Ha ha" zašklíbl se na to Nicolas. Teprve teď si pořádně prohlídl pokoj, ve kterém týden ležel, svůj pokoj. Uprostřed byla velká postel s hladkým stříbrným prostěradlem a zelené peřiny. Napravo od postele byla dvě veliká okna, odkud byl překrásný výhled na zahradu a les s malým jezírkem. Dál tu měl velikou skříň a psací stůl se židlí, pohodlnou pohovku a velkou knihovnu. Z pokoje vedly dveře do velké koupelny, která byla celá sladěná do stříbrné a bílé barvy, na kohoutcích a nabýtku uviděl Nicolas erb Zmijozela, který znal ze Salazarova deníku. "Pojď, ukážeme ti dům," řekla jeho matka. "Dobře," řekl na to jen Nicolas. Will ještě mávl hůlkou a převlékl Nicolase do nového oblečení. Teď měl na sobě místo pyžama, tmavě zelené triko, černé kalhoty a lehký černý hábit. Všechno z krásné a příjemné látky. Vydali se tedy na prohlídku domu. Byl obrovský, ale Nicolasovi se velmi líbil, ovšem trochu se bál, že se tu může ztratit. Byl rád, že je se svou rodinou, s Willem si rozumněl už dlouho, matku poznal teprve dnes, i ona mu byla blízká, ovšem na otce pořád spíše myslel jako na Voldemorta. Potřebuje čas, nemůže hned jen tak zapomenout všechno zlé, co spáchal. Procházeli zrovna kolem otcovi pracovny, když uslyšeli strašlivý řev. "Jak ses opovážil?" zařval Voldemort. "Ale pane, proč ho tak hájíte? Vždyť je to Harry Potter. Sám jste si přál jeho smrt," ptal se Slowery svého pána z podlahy, protože ho před chvílí zasáhla kletba Crucio. "Kdo ti nařídil toho chlapce napadnout? Mluv!" poručil mu Pán zla. "Nikdo, to já sám. Chtěl jsem, aby jste měl radost," omlouval to Smrtijed. "Ty idiote! Víš vůbec koho si napadl?" ptal se s hrůzou v hlase Voldemort. Slowery nechápavě koukal, no přece Pottera, myslel si. "Mýlíš se. Napadl si mého syna!" zařval Voldemort, protože četl jeho myšlenky. "Cože?" nechápal Slowery. "Teď za to tvrdě zaplatíš! Crucio!" vykřikl Pán zla. Nicolas spolu s matkou a bratrem stáli za dveřmi, když se ozval příšerný výkřik bolesti Smrtijeda. Nicolas měl podivný pocit vinny, i když vůbec neměl proč, to on ho málem zabil, a teď ho tu lituje. Vykročil ke dveřím pracovny, Will ho chtěl zastavit, ovšem nepodařilo se mu to a Nicolas vkročil dovnitř. Voldemort si ho vůbec nevšiml a dál mučil Sloweryho. "Nechci tě už v mých řadách. Teď zemřeš!" křikl Voldemort a namířil na něj znovu hůlkou: "Avada kedavra!" vyšlo mu nenávistně z úst. "Ne!" zakřičel Nicolas a poslal Smrtijedovi svůj stříbrný štít, nevěděl jak, ale opět se mu ho podařilo přivolat na pomoc. Jeho matka a Will na něj ohromeně koukali. Smrtící kletba se odrazila a Slowery zalapal po dechu. Kdo je to? On mi zachránil život. Proč? Ptál se sám sebe. Teprve teď si Voldemort všiml svého syna. "Nicolasi! Co to provádíš? Proč si ho zachránil?" ptal se se vztekem jeho otec. "Nemůže kvůli mě jen tak zemřít," obhájil se Nicolas. "Ale on si to zaslouží, chtěl tě zabít," řekl Voldemort. "Ale pane, já ho nechtěl zabít, vždyť ho ani neznám!" protestoval Smrtijed. "Ovšemže znáš. Seznam se s mým mladším synem, jmenuje se Nicolas Thomas Raddle a donedávna byl také znám jako Harry Potter," seznámil ho s fakty Voldemort. Smrtijed byl naprosto v šoku, tohle nečekal. Teď věděl, proč jeho pán tak zuřil. S hrůzou si uvědomil, že málem zahubil jeho syna. "Nechtěl jsem...nevěděl jsem," koktal ze sebe těžko Slowery. "Dobrá, díky Nicolasovi ti tvůj prohřešek prominu, ovšem v následujích dnech se nezúčastníš žádné probíhající akce. A neboj se, já na tvůj čin nezapomenu. Takže kdybys ještě něco provedl, skoncuju s tebou. Rozumíš?" promluvil Pán zla. "Ano, pane," řekl Slowery a okamžitě se přemístil pryč.
"Promluvíme si," řekl Voldemort a zavedl svého syna do knihovny. "Posaď se," ukázal na dvě křesla u krbu. Nicolas si sedl a čekal, co mu chce otec říci. "Chci si s tebou promluvit o tvém dalším studiu. Do Bradavic se už nevrátíš, půjdeš do školy, která je pod mým dohledem, určitě si tam najdeš nějaké přátele. Vyučuje se tam i černá magie, kterou už ty ovšem umíš, ale ještě o ní nevíš dost a ze svých schopností si jí ještě nepoužil, jestli se nemýlím. Severus tvrdí, že už si zdravý, takže pojedeš hned zítra, nesmíš zanedbávat studium. Odvedu tě tam já, aby tě nenapadlo se někam tajně ztratit," oznámil ohromenému Nicolasovi, kterého právě napadl útěk a začal ihned protestovat. "Ale já chci zpátky do Bradavic. Mám to tam rád, mám tam přátele!" "Nemůžeš zpátky, hrozí ti tam nebezpečí, ještě o tobě neví Fénixův řád a spoustu dalších lidí, kteří jsou proti mně," řekl Voldemort. "Ale já nepůjdu do té jiné školy, nechci tam!" stále protestoval Nicolas. "Tak dost! Půjdeš tam a neodmlouvej. Zítra vyrazíme. Teď můžeš jít," dokončil rozhovor jeho otec.
Nicolas byl totálně vytočený. Super, takže už Bradavice a svoje přátele neuvidím. Našel jsem svou rodinu, ale teď za to musel obětovat svoje štěstí. Po tomto uvážení, byl rozhodnutý, že se pokusí o útěk. Ať už při cestě - i když to by šlo těžko, protože ho bude doprovázet otec - nebo až ve škole. S tímto rozhodnutím si šel lehnout.
Probudil se a šel na snídani. Cestou se sice málem ztratil, ale nakonec jídelnu našel. "Dobré ráno," pozdravil všechny členy rodiny, kteří už u stolu seděli. "Dobré ráno," odpověděli mu. Když si Kirsten všimla synova pobledlého a smutného obličeje, řekla: "Neboj se, určitě se ti tam bude líbit. William tam chodil také a moc se mu tam líbilo. Měl tam spoustu přátel." William jen souhlasně kývnul. "Mamka má pravdu, byl jsem tam opravdu šťastný," dodal jeho bratr. Nicolas jen kývnul, aby dal najevo, že poslouchal. Byl totiž stále odhodlaný, že do nové školy nepůjde. Po snídani se rozloučil s mamkou a Willem. "Jak se tam vůbec dostaneme?" zeptal se otce, když vyšli ven na zahradu. "Přemístíme se, ovšem já ti s tím pomohu, protože nevíš přesně, kde škola je, a také ještě své schopnosti nemáš stále pod kontrolou, mohl bys skončit někde jinde," vysvětlil mu. "Dobře," odvětil Nicolas. Tak na útěk můžu zapomenout, při přemisťování by byl otec slepý, kdyby si nevšiml, že jsem zmizel. Musím počkat až v té nové škole. Ach jo, myslel si Nicolas.
"Tak se mě pevně chyť," nařídil mu otec. Nicolas uposlechl a okamžitě oba s hlasitým puk zmizeli. Nicolas viděl zálesky nějaké krajiny, kolem které "letěli" při přemisťování. V tom ho napadla spásná myšlenka. Co kdyby se pustil? Nikdy neslyšel o někom, kdo se při asistovaném přemisťování pustil, nevěděl, co se může stát. No, tak co kdybych to zkusil? A s tímto nápadem, koukl na otce, který se zrovna koukal jiným směrem. Využil toho a pustil se. Padal neuvěřitelně dlouho, připadalo mu to jako celé hodiny, neustále se motal ve víru vzduchu a všech barev.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Kolik je ti let?

do 15 let 32.5% (132)
15 - 20 let 52% (211)
více 15.5% (63)

Komentáře

1 Clowers.K Clowers.K | 3. listopadu 2007 v 8:25 | Reagovat

Krásná kapitolka, jen tak dál... Teprve dneska jsem se dostala na tyhle stránky a tahle povídka mě hnedka zaujala... Miluju povídky kde je Harry synem Voldyho nebo Snapeho.

2 Inies Inies | E-mail | 3. listopadu 2007 v 9:23 | Reagovat

Teda děvče, tvoje fantazie opravdu nezná mezí. Přiznám se, že jsem nad tím už také přemýšlela - Co se stane, když se někdo při asistovaném přemísťování pustí.. Zajímalo by mě, jak to to dopadne.. Opravdu jsem netušila, jak moc jsi dobrá.

Přímá řeč už je taky lepší.. Jen jestli mohu malou poznámku (není to výtka): Smrtijedi by měli oslovovat Pána zla "Můj pane,.." jako symbol podřízenosti.. "Pane" se hodí tak pro Brumbála :) Ale jinak fakt skvělý :)

Ps: Poslala jsem ti něco na mail. Je to má včerejší nejčerstvější tvorba - snad se bude líbit. Podle mě je dobrá, chtěla bych znát i tvůj názor na ni. Děkuji i za hodnocení :)

3 Sherina Sherina | 3. listopadu 2007 v 9:29 | Reagovat

moc moc pěkná kapitolka :) jsem dost zvědavá kde se Nicolas objeví potom co se otce pustil..doufám, že aspon zůstane celý a nebude mi třeba chybět ručička nebo nožička :D

4 rikisa rikisa | 3. listopadu 2007 v 12:57 | Reagovat

Díky moc za všechny komenty, jste zlatíčka. Pro Sherina: můžu tě uklidnit, končetiny mu zůstanou všechny:)) ale víc neprozradím.

5 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 3. listopadu 2007 v 14:52 | Reagovat

Skvělé! =) tak dobře, už se tou přímou řečí nebudu zabívat... XD Povídka je skvělá a moc se těším na další díl...

Jsem zvědavá, co  bude Mistr dělat až zjistí, že už tam Harry není..?

Teda, to se mu ani nediví, že nechce do nový školy, ale třeba by se mu tam vážně líbilo, i když kdo ví... XD

Těším se na další díl... =)

6 Lusi Lusi | 3. listopadu 2007 v 15:20 | Reagovat

nádherná kapitola

7 Cissy Cissy | 4. listopadu 2007 v 10:47 | Reagovat

Jak vidím, tak Mania vyznává My-víme-koho, že? Ale Mistr je Mistr :D Sranda by byla, kdyby Nicolas spadl třeba do oceánu, na opuštěný ostrov popř. někam jinam :D

8 rikisa rikisa | 4. listopadu 2007 v 14:44 | Reagovat

uvidíte,....už  to skoro mám hotové, dělám při tom úkoly, takže jsem tak nějak zaseklá, ale dneska se těště na novou kapitolku

9 baya.smile baya.smile | 16. listopadu 2007 v 21:57 | Reagovat

Teda rikisa, to je prostě krásný! Má to ducha Harryho Pottera a přitom je to hrozně napínavý!!! :o) Máš fakt talent, to se musí nechat! Jen tak dál... ;o)

10 adellka.k adellka.k | 17. června 2008 v 11:43 | Reagovat

Prostě smekám... =)

11 Moony Moony | Web | 8. března 2009 v 19:53 | Reagovat

wow...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama