19. kapitola Očekávané i neočekávané

26. listopadu 2007 v 21:11 | rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Ahojky lidi, tak tady jí máte. Jsem si jistá, že jedno vás určitě potěší - a to délka. Nebo se snad mýlím? Dokonce jsem to musela rozdělit na části. Další kapitolka - a to kulatá dvacátá je už napsaná, ale záleží jen na vás kdy tu bude. Tak už jen s chutí do čtení.

"Jak mu je?" ptal se Voldemort, když vešel do pokoje svého syna. "Trochu lépe, ale pořád je na tom zle. Některé jeho rány vůbec nejdou vyléčit, musí se uzdravit sami, bez pomocí kouzel," odpověděl Severus, který zrovna připravoval vedle Nicolase nějaké lektvary. Voldemort přišel k posteli svého syna a pohladil ho po tváři. "Jak je vaší ženě, můj pane?" zeptal se ho Snape. "Teď už lépe, když zjistila, že náš syn žije. Ještě za ní zajdu, odvětil mu Pán zla. "Dej mi vědět až se probere. Nebo pokud se jeho stav změní, ihned mě zavolej!" obrátil se ještě k Severusovi a odešel. "Jistě Mistře," zvolal za ním ještě Snape a vrátil se k ošetřování Nicolase.
Nejmladší Raddle ležel stále beze změny už pár dnů v posteli. Zatím se neprobral, ani na chvíli. Byl stále v bezvědomí. U jeho postele se střídali všichni členové rodiny a Severus. Zrovna u něj byl jeho otec, seděl v křesle u postele a četl si knihu černé magie. Snape spal vedle v pokoji, protože se ještě od Nicolase skoro nehnul, když ho léčil. A teď se musel jít vyspat. Hm, zní to zajímavě, těším se až chytím nějakého Arevaka a vychutnám si na něm svou pomstu. Tohle si musím vyzkoušet, nejraději bych hned, ale to počká,... Přemýšlel nad knihou Pán zla.
Od postele se ozval tichý sten, to se probudil Nicolas. Voldemort okamžitě odložil knihu a sedl si ke svému synovi. "Severusi!" zakřičel z plných sil Pán zla. "Jak je ti?" ptal se svého syna Voldemort. "Nikdy mi nebylo líp," dostal ze sebe chraplavě Nicolas a pokusil se o úsměv, jenže docílil jen bolestivé grimasy v obličeji. "Už ti bude lépe, dojdu pro Severuse, nejspíš spí, byl u tebe celou dobu," řekl jeho otec a zamířil ke dveřím. Nicolas jen přikývl a bolestně přivřel oči. Za chvíli byl Voldemort zpátky i se Severusem. "Skvělé, že jsi se probral. Jak se cítíš?" zamířil k němu ihned jeho kmotr. "Bezva," zachraptěl znovu ironicky Nicolas. "Vidím, že smysl pro humor tě neodpustil," zasmál se na něj Snape. "Jak tu dlouho ležím?" zeptal se ještě a chtěl se posadit, jenže se mu zamotala hlava. "Už 15 dní," odpověděl jeho otec a přinutil ho si znovu lehnout. Nicolas neprotestoval, motala se mu hlava a měl pocit, že každou chvíli bude zvracet. "Je mi blbě," zašeptal. "Tohle vypij," podával mu Severus nějaký lektvar.
Nicolas si ho vzal do ruky, ale než ho stačil vypít, musel bolestí zavřít oči. Upustil lektvar, protože jím projela strašlivá a ukrutná bolest. Vůbec neustupovala, Nicolas se rozkřičel a začal sebou divoce házet a mlátit rukama. Severus a Pán zla ho ihned chytli, aby sebou přestal zmítat, vůbec nevěděli co se s ním stalo a co mají dělat. "Co s ním je?" ptal se polekaně Pán zla. V tu chvíli se však mladý Raddle uklidnil a upadl do mdlob. "Má vysokou horečku," kontroloval ho Severus. "Musíme do něj dostat ještě nějaké lektvary a srazit horečku, jinak se jeho stav opět zhorší," konstatoval Snape a odešel pro jmenované lektvary. "Hlídej ho a dej mi vědět při každé změně!" nařídil mu Pán zla. Do pokoje vstoupil William a Kirsten. "Tak už se probudil?" ptal se William. "Ano, ale zase omdlel," odpověděl Voldemort. Kirsten si vzala misku se studenou vodou a sedla si ke svému synovi na postel. Namočila do ní jemné plátno a začala otírat Nicolasovi zpocené čelo. William svého otce odtáhl stranou. "Musím ti něco říct, matka by to neměla vědět, už takhle je z toho nešťastná," řekl Will. "O co jde?" ptal se Voldemort. "Chytil jsem jednoho Arevaka. Byl jsem navštívit Siriuse, abych mu řekl jak je Nicolasovi. Tak nějak se mi připletl do cesty, to pro něj ovšem bude znamenat velice špatné následky," vysvětlil otci William. Pán zla se široce usmál, byl na svého syna hrdý. Konečně si i on sám užije další část své pomsty. "Výborně Williame," pochválil ho Voldemort. "Kde je? Ve sklepení?" ptal se Pán zla. "Ano otče," pokýval hlavou William. "Dobrá, pojď se mnou," řekl jeho otec a oba zamířili do nejspodnější části svého domu.
"Tak kohopak to tu máme, hm?" zašklebil se na svého vězně škodolibě Pán zla. Arevak po něm vrhl jen opovržlivý pohled. "Málem jste mi s tou vaší pitomou sektou zabili syna! Všichni za to zaplatíte, teď si na řadě ty!" zařval na něj Voldemort. "Williame?" obrátil se na svého staršího syna. William přikývl a seslal na Arevaka mučící kouzlo. Nerad někoho trápil a mučil, jenže párkrát už musel na příkaz otce. Tentokrát mu to však nevadilo, mstil svého bratra. Zdálo se však že tento muž nebude tak silný a odvážný jako ten předchozí. Po pár mučících kouzlech od Williama i od Pána zla, začal prosit o milost. Voldemort ho sjel znechuceným pohledem. "Moc toho nevydržíš, co?" zašklebil se. "Chceš už konec? Mám tě osvobodit z této bolesti? Řekni, já to rád udělám," povídal posměšně Pán zla. "Nechte mě žít, prosím!" zachraptěl prosebně Arevak. "Kdyby tě tak viděli tvoji lidé, nelíbilo by se jim to. Určitě ne, zavrhli by tě, nemyslíš?" Nečekal však na odpověď a znovu na něj namířil hůlkou. "Je načase vyzkoušet novou kletbu. Myslím, že se ti bude líbit," sdělil Arevakovi posměšně. "Mordited!" vyslal kletbu Voldemort, kterou si přečetl v knize a toužil jí vyzkoušet. Věděl, co se stane, Will na to však nebyl připravený, a tak se s odporem otočil zády k muži. Arevakovi totiž kletba způsobila rozsáhlé zranění celého těla. Na obličeji a žaludku se mu objevila hluboká rána, na postižených místech chybělo lidské maso, místo toho byli vidět jenom kosti a vnitřnosti. Arevak ječel příšernou bolestí, nemohl ztratit vědomí, kouzlo způsobovalo, že bolest pocítí až do svého konce. Ležel na zemi a velice pomalu umíral. "Nezasloužíš si zemřít rychlou smrtí," zašeptal mu Pán zla do ucha a spolu se synem odešli zpět nahoru. Arevaka nechali na chladné zemi žaláře, kde se pomalu loučil se životem.
"Za jak dlouho se uzdraví?" ptala se nešťastně Kirsten Severuse, který potíral Nicolasovi rány, které se uzdravovaly nejpomaleji, hojivou mastí. "Můžeme jen doufat, že brzy. Teď je nejhorší ta horečka, je moc vysoká," sdělil Snape. "Děkuji ti Severusi," řekla jemně Kirsten. "Vím, že od mého muže to neuslyšíš, není zvyklý někoho prosit nebo někomu děkovat," dodala ještě. Severus se jemně usmál. "Není za co děkovat, dělám to rád. Je to můj kmotřenec, záleží mi na něm. Chci, aby se co nejdříve uzdravil," odpověděl Severus.
"Né! Pusťte mě, už ne..." ozýval se vystrašený křik Nicolase, který sebou začal poděšeně házet. "Nicolasi, uklidni se, nic se ti nestane," zkoušel ho vzbudit Severus. Nicolas se však neprobouzel, přestal křičet, ale jeho horečka se ještě zvýšila. "Co budeme dělat?" ptala se se slzami v očích Kirsten. "Udělám ještě nějaké testy. Je možné, že mu podali nějaký lektvar nebo na něj seslali nám neznámé kouzlo, které tohle způsobuje. Normálně už by se měl probrat," rozhodl Severus. "Co se stalo?" ptal se Voldemort, který neslyšně vkročil do pokoje a slyšel rozhovor své ženy a Snapea. "Váš syn sebou házel ze spaní, horečka mu vůbec neustoupila, naopak se ještě zvýšila," vysvětlil Severus. "To snad ne! Jak je to možné?" ptal se Voldemort a přemýšlel čeho všeho se ještě dočkají. "Musím jít udělat ty testy, můj pane. Zjistím, co pro něj můžeme více udělat. Smím odejít?" obrátil se na svého Mistra. "Jistě Severusi, my u něj zůstaneme. Hlavně si s tím pospěš!" nařídil mu Pán zla. "Vynasnažím se, Mistře," slíbil Severus a odešel do své laboratoře, kterou mu Voldemort poskytnul.
"Nicolasi? Slyšíš mě?" sklonil se nad svým synem Pán zla, protože Nicolas se neustále v posteli neklidně vrtěl, vypadalo to, že se každou chvíli probudí. Bylo něco málo po půlnoci a on u něj teď zase seděl. Chtěla tu zůstat jeho žena, Voldemort jí však poslal bez odmlouvání spát, stejně tak i svého staršího syna. Chtěl být první, kdo se dozví, že je Nicolas opět vzhůru, slíbil, že je přijde vzbudit, kdyby se něco stalo. Nicolas se znovu zavrtěl a něco mumlal ze spaní. Pán zla se snažil z jeho slov něco zachytit, ovšem vůbec mu nerozuměl a tak to raději vzdal a nechal ho spát. Mistr Smrtijedů začal ve svém křesle podřimovat, když v tom přišel Severus. "Mám to můj pane," řekl s úsměvem. "Už vím co to způsobilo," dodal teď ale sklesle. "Tak co je s ním?" ptal se netrpělivě Voldemort. "Museli mu ten lektvar přimíchat do pití a jídla nebo ho donutili ho vypít. Našel jsem látky jedu v jeho krvi, to vysvětluje jeho stav," vysvětloval Severus. "O jaký lektvar jde?" přerušil ho Pán zla. "Je to velice složitý lektvar, jeho příprava trvá půl roku. Pochází ovšem z černé magie, na to jak jsou Arevakové proti zlu a všemu co s tím souvisí, té černé magie používají nadměrně," hodnotil Snape. "Musím ale bohužel říct, že lektvar se jim vyvedl a dosáhli svého cíle. Nicolas teď cítí mnohem více bolesti než normálně. Ten lektvar ho nutí znovu a znovu v mysli prožívat události jeho únosu," domluvil zkroušeně Severus. "Tak něco udělej!" nakázal mu Voldemort. "Jistě pane, já se snažím. Protijed mám už z půlky vyrobený, chybí mi tam ještě nějaké přísady. Stále nefunguje, budu na něm usilovně pracovat. Musel jsem vám ovšem oznámit co se s ním děje, chtěl jste to přeci vědět," řekl Snape. "Jistě, jistě, teď už jdi," směroval Severuse k laboratoři.
Severus pracoval celou noc na přípravě protijedu. Věděl, že pokud si nepospíší, stav jeho kmotřence se ještě zhorší a teď by už opravdu zemřel. Jenže kdo jiný by tak těžký protijed připravil co nejdříve, než největší Mistr lektvarů? Po pěti hodinách se Severusovi rozlil na tváři široký úsměv. "Funguje to!" zajásal si pro sebe v laboratoři a ihned běžel do Nicolasovy ložnice, kde jak věděl byl Voldemort.
V domě byla tma, všichni obyvatelé ještě spali, když se Mistr lektvarů plížil chodbou k pokoji svého kmotřence. Když vešel do pokoje, všiml si, že Pán zla v křesle usnul. Budu ho muset vzbudit. Ale co když mě za to potrestá? Mám to udělat? Chtěl přece vědět, až budu mít protijed, určitě nebude naštvaný. Usoudil nakonec Severus, když uvážil všechny možnosti. "Pane," sklonil se nad ním Snape. Voldemort se však ani nehnul, takže Severus do něj musel chtě nechtě šťouchnout. "Co je?" vyštěkl hlasitě Pán zla až se urychleně kouknul na svého syna, jestli ho tím neprobudil. Ten však pořád spal. "Doufám, že máš dobrý důvod mě budit," zavrčel Voldemort. "Ano pane," začal nejvěrnější Smrtijed. "Našel jsem ten protijed, už jsem ho i vyzkoušel, měl by fungovat. Je načase ho dát Nicolasovi, je na tom stále hůř," vysvětlil mu Severus. "Tak na co čekáš?" řekl Pán zla a zamířil k posteli svého syna. Snape si k němu sedl z druhé strany a nalil mu do úst azurově modrý lektvar.
Oba ho starostlivě pozorovali a čekali na změnu jeho stavu. Nicolas po půl hodině otevřel oči a bázlivě se rozhlížel kolem sebe. Spatřil nad sebou svého otce a kmotra, trochu se uklidnil. Chtěl něco říci, ale rozkašlal se a nemohl se pořádně nadechnout. "Klid Nicolasi," snažil se ho udržet Severus. "To by měla být normální reakce na protijed. Za chvíli se uklidní, musíme mu dát ještě uklidňující lektvar," vysvětlil Snape svému pánovi. "Prosím podržte ho," ukázal Severus na Nicolase, který sebou začal panicky házet, jak se snažil pořádně nadechnout. Voldemort ihned přistoupil ke svému synovi a pevně ho uchopil, aby se nemohl hýbat. "Uklidni se," snažil se ho jeho otec udržet. "Takhle to nepůjde," zhodnotil Snape, když viděl, že se Nicolas neuklidňuje a hází hlavou. "Takhle mu ten lektvar nedáme." Pán zla se na něj podíval. "Můžeme ho omráčit? Neublíží mu to v jeho stavu?" ptal se Severuse. "Myslím, že to bude nejlepší," sdělil mu Snape. Voldemort porozuměl a namířil na svého syna hůlkou. Nicolas se ihned uklidnil a Severus mu mohl poskytnout uklidňující lektvar. "Za hodinu by se měl probrat, měl byste si jít odpočinout můj pane," zkusil to Snape. Jediný pohled Pán zla ho přesvědčil o tom, aby svůj pokus vzdal. Nikdy neviděl svého Mistra v takovém stavu. Takového ho neznal, neviděl, že by si o někoho dělal takové starosti, jen jednou, když onemocněl William a když zjistil, že žije jeho mladší syn. Většinu času co ho stačil poznat mučil lidi a s ničím ani s nikým se nezahazoval. Nikdy neváhal někoho potrestat, navíc to dělal s radostí. To ovšem neplatilo pro jeho rodinu, nenechal si na ní šáhnout a byl by schopen vyvraždit celý svět, kdyby se někomu z rodiny něco stalo. Nad tím Snape vrtěl hlavou, jak může být na jednu stranu tak zlým člověkem a zároveň se dokáže chovat lidsky ke své rodině?
Nicolas se začal probouzet, a tak k němu hned oba dva zamířili. "Nicolasi, slyšíš mě?" zeptal se Severus. "To už máme zase školu? Nech mě ještě spát, Rone," začal Nicolas. "Nicolasi vstávej!" pobídl ho teď jeho otec. "Já nikam nejdu, máme lektvary," zase otráveně odvětil nejmladší Raddle. Snapeovi pobaveně cukaly koutky, když se na něj Pán zla podíval. "On opravdu nemá lektvary zrovna v lásce, co?" "Nikdy mu nepřirostly k srdci," potvrdil Snape. V tom se chlapec najednou probudil, podíval se na své dva strážce u postele. "Proč si mě tak prohlížíte? Kde to jsem?" ptal se nechápavě, myslel si, že je v nebelvírské věži v ložnici. "Jsi doma," usmál se na něj jeho otec. "Dojdu pro tvou matku a bratra, slíbil jsem jim, že je o tvém stavu budu informovat," řekl ještě Pán zla a odešel z pokoje. "Jak se cítíš?" ptal se ho Severus, když Mistr odešel. "Celkem dobře, ale motá se mi furt hlava," odpověděl Snapeův kmotřenec. "To ještě chvíli bude, ale za pár dní už budeš moci vylézt z postele," řekl mu Severus. "A až se uzdravíš, můžeš mi pomoct udělat nějaký lektvar," oznámil mu ještě. "Cože? Proč lektvar? To mám za trest? Co jsem provedl?" ptal se vyjeveně Nicolas. "Ještě před chvílí si ze spaní mluvil jinak," dělal si z něj legraci Snape a musel se zasmát výrazu jeho obličeje. "Hm, to jsem musel blouznit," zašklebil se Nicolas. Nedovedl si představit, že by zrovna v nemoci myslel na jeho méně oblíbený předmět.
"Tak jsi vzhůru," zasmál se ve dveřích William a rychlým krokem došel až k němu. Po pár minutách dorazila i Kirsten s Tomem. "Nikde jsme Williama nenašli," začal Pán zla, potom si ovšem všiml, že oba jeho synové jsou před ním. "Jak vidím, tak už si to zjistil sám," řekl mu Voldemort. "Cítil jsem to," potvrdil William. "Kdyby jste mě hledali, budu vedle," oznámil jim Severus a nechal rodinu o samotě. Když už se blížilo poledne, Nicolasovi se začaly zavírat oči únavou a pokusil se zakrýt veliké zívnutí, aby jeho příbuzní neodešli. Jeho otec si toho však všiml. "Tak už dost. Teď se vyspi," nařídil mu Voldemort. Nicolas chtěl začít protestovat, když si však všiml výhružného obličeje svého otce, raději zůstal zticha a jen pokýval hlavou. Zabořil se do měkkých přikrývek a ihned usnul.
Už mě to tu nebaví, řekl si Nicolas, když se k večeru vzbudil. Cítím se dobře, nevím proč bych tu měl ještě ležet. Unudím se tady, nikdo tu není, mohl bych se jít nenápadně podívat třeba za Williamem. S tímto rozhodnutím se pomalu zvedl z postele a otevřel dveře do chodby. Zamířil k bratrově ložnici, ale když vešel, William tam nebyl. Otočil se zpět do chodby a přemýšlel, kde asi je. Všude bylo ticho, jen z jídelny se ozývaly hlasy. No jistě, vždyť je čas večeře, uvědomil si Nicolas. Chtěl vejít dovnitř, ale zarazil se s rukou na klice, když uslyšel své jméno. "Ale co když tam chtít nebude?" ptal se William. "Bude muset, do Bradavic už se nevrátí. V mojí škole na něj můžu dávat větší pozor," odpověděl Voldemort. "Počkám až se uzdraví a potom mu to sdělím." "Ale co když zase uteče? Nechci ho znovu ztratit," řekla jeho žena. "To ať si zkusí," zavrčel Pán zla. Chtěl poslouchat dál, ale vyrušil ho hlas jeho kmotra. "Co tady děláš? Máš ležet!" pokáral ho Snape. "Severusi, cítím se dobře," řekl Nicolas, ale vzápětí se mu zatmělo před očima a podlomily se mu nohy. Severus ho ihned podepřel a řekl: "To vidím," a chystal se ho odvést do pokoje. Dveře jídelny se otevřely. "Nicolasi, co to tu provádíš?" podivil se Voldemort. "Severusi, tys mu dovolil vstát?" zamračil se na něj. "Našel jsem ho tu před chvílí, nějak se mu podařilo vypařit se z pokoje," vysvětlil Snape. "Odveď ho zpět," poručil Pán zla. "A ty zůstaneš ležet dokaď nebudeš vyléčený!" nařídil svému synovi. Nicolas se na něj zadíval. "Nechci z Bradavic," zašeptal a svalil se Severusovi do náruče. Voldemort si vyměnil pohled s Williamem, domysleli si, že jejich rozhovor před chvílí slyšel. "Hlídej ho!" rozkázal Pán zla. "Jistě, můj pane," odvětil Severus, zvedl si chlapce do náruče a odnesl ho zpět do jeho pokoje.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Inies Inies | 27. listopadu 2007 v 12:02 | Reagovat

Fíha.. opravdu povedená kapitoka. Hezky jsi popisovala jeho stavy.. Nevím, co víc bych na to řekla. moc se mi to líbilo a teď jdu na tu druhou část (abych stïhla Pek)

2 Pansy Pansy | Web | 27. listopadu 2007 v 16:11 | Reagovat

tak tři kapitoly jsem přečetla na jedno shltnutí ;) moc se ti povedly a jen tak dál

3 baya.smile baya.smile | 27. listopadu 2007 v 23:15 | Reagovat

jé, tak to je suprový! jdu na druhou část, ať stihnu se vasprchovat a jít spinkat ;o)

4 Moony Moony | Web | 9. března 2009 v 20:33 | Reagovat

tý jo jsem zvědavá jestli dkokáže voldyho přesvědčit aby zůstal v bradavicích...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama