19. kapitola část druhá

26. listopadu 2007 v 21:13 | rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Druhá část počteníčka....

"Severusi," zašeptal od postele Nicolas. Snape se zvedl z křesla a zamířil k němu. "Ano?" "Chci zpátky do Bradavic. Nemůže mě přece poslat někam, kde se učí černá magie a bůhví co ještě. Mohl bys ho zkusit přemluvit? Třeba že na mě budeš dávat pozor," prosil Nicolas. "Tvého otce nic nepřesvědčí, už tě tam zpátky nepošle. Bylo by to pro tebe nebezpečné, Arevakové by pořád věděli kde tě najít," sdělil mu jeho kmotr. "Ach jo," zamračil se Nicolas. Pak ho ale ještě něco napadlo. "Jak to, že nejsi ve škole? Nechybí jim náhodou jeden učitel lektvarů?" ptal se dál. Severus při této otázce přimhouřil oči, jak to dělával v hodinách. "Brumbál už ví, že jsem byl špehem ve Fénixově řádu," vysvětil mu Snape. "Takže bych tě ani nemohl v Bradavicích hlídat, jak si tvrdil."
Nicolas se pomalu, ale jistě uzdravoval. "Už můžu konečně z postele? Nudím se tu!" protestoval už po několikáté se svým kmotrem. "Ještě nejsi dost silný, ještě si poležíš tak dva dny, to snad už vydržíš ne?" zašklebil se na něj Severus. "Jestli mě tu budeš držet, tak já ti uteču," vyhrožoval Nicolas. "To bych ti teda neradil," zavrčel ode dveří výhružně hlas jeho otce. "Tati," hlesl Nicolas. "Prosím, chci už vstát, je mi dobře," začal a chystal se zvednout. Severus ho však zatlačil zpět do postele. Nicolasovi se chvíli zatmělo před očima, jak se prudce posadil, proto byl rád, že ho jeho kmotr donutil si znovu lehnout. Na chvíli zavřel oči, ale doufal, že si toho nevšimli. "Vidím, že ti tak dobře není," neoklamal svého otce, který přišel blíž k němu. "Ale,..." začal zase protestovat jeho syn. "Žádné ale! Neštvi mě, Nicolasi! Zůstaneš ležet nebo si mě nepřej!" rozkázal mu vztekle Pán zla. Nicolas se na něj jen naštvaně podíval. "Rozumíš?" ptal se Voldemort, když jeho syn nic neříkal. "Dobře, ale budu ležet už jen dnes," zkusil to opět. "Nicolasi!" zakřičel jeho otec. Nicolas si povzdychl, asi mu to budu muset slíbit. "Dobrá otče, budu tu ležet, dokud se nebudu cítit dobře," slíbil mladý Raddle. "Ne dokud ti nebude dobře, dokud ti Severus neřekne, že můžeš vstát!" opravil ho Voldemort. Zároveň si pomyslel, že jeho syn je velmi chytrý. Snaží se ho přechytračit, je v něm hodně Zmijozela, přemítal sám pro sebe, ale nepotlačil v sobě nad tím radost z toho, že to tak je. Jeho syn na něj stále zamračeně vzhlížel. "Tak co, rozumíme si?" zavrčel Voldemort. "Ano otče," rezignoval Nicolas.
Po dvou dnech ho konečně Severus propustil. "Když ti bude špatně, okamžitě mi to přijď říct," nakázal mu ještě Snape. "Neboj se," slíbil mu jeho kmotřenec. Okamžitě se oblékl a vyrazil z pokoje. Cítil se sice pořád trochu slabý, ale alespoň se už udržel na nohou. Chtěl zamířit za svou matkou, když si všiml dveří, které ještě nestačil za svůj pobyt doma prozkoumat. Vzal za velkou stříbrnou kliku a vešel dovnitř. Údivem mu poklesla čelist, nacházel se ve velké knihovně. Taková knihovna není ani v Bradavicích. Kdyby tohle viděla Hermiona asi by jí kleplo, pomyslel si Nicolas. Začal procházet mezi regály
a prohlížel si knihy. Nemohl se vynadívat, bylo jich tu opravdu mnoho. Byla
to velká kruhová místnost, podél stěn stály police s knihami. Uprostřed místnosti vedlo nahoru do druhého patra elegantní točené schodiště. Když po něm Nicolas vystoupal, byl ohromený. Tady to bylo o moc hezčí než dole. Patro bylo lemováno kolem dokola zlatým zábradlím a bylo tu neuvěřitelně moc regálů. Rozhodl se, že si nějakou knihu přečte a tak si začal vybírat. Našel mnoho knih o různých kouzlech, jak už bílé tak černé magie. Dále tam byli knihy o historii kouzel a čarodějnického světa, knihy o všech předmětech, které se učí v Bradavicích, jak pro začátečníky tak pro pokročilé. Dál už nedošel, zastavil se u oddělení s lektvary. Nevěděl proč, ale jedna kniha se mu hned zalíbila, byli v ní recepty na velmi těžké lektvary. Nicolas si sedl do velkého pohodlného zeleného křesla, které stálo nedaleko, otevřel knihu a začetl se. Bral si jednu knihu po druhé a vůbec ho to nepřestávalo bavit.
Nevěděl, že už ostatní ho všude po domě hledají. "Tak kde může být?" ptal se William, když se všichni po prohlídce sídla setkali v pracovně. "To snad není možný, jen tak si někam odejde a nikomu nic neřekne!" vztekal se Voldemort. "Tobě neřekl kam jde, Severusi?" "Nic neříkal, byl šťastný, že mohl vstát z postele," odvětil Snape. "Byli jste v knihovně?" zeptala se Kirsten. "Ne," odpověděli všichni sborem. "Pochybuju, že tam bude. Že by se začetl a studoval knihy?" podivoval se Severus.
To je fakt zajímavý, to si musím vyzkoušet. Hned si dojdu pro hůlku a zkusím si to, promýšlel u knihy pokročilých obranných kouzel. Ty jo, tenhle lektvar vypadá fakt úžasně, musím požádat Severuse, abych mohl použít jeho laboratoř. Byl opravdu překvapený, že dokázal tak dlouho studovat, navíc jak si ještě více šokovaně uvědomil, si všechno co přečetl dokonale pamatoval
i se všemi podrobnostmi. "On fakt čte!" uslyšel překvapený výkřik svého bratra, který měl možnost ho chvíli učit, takže věděl, kolik času věnoval studiu. Byl tak začtený do knihy, že jí leknutím upustil. Zadíval se před sebe a spatřil, že na něj William podiveně zírá a stejně tak zbytek rodiny se Severusem. "To má po mě," usmála se Kirsten. "Že vy dva - ukázala na Williama a svého muže - nijak moc nečtete, neznamená, že nebude ani Nicolas," řekla ještě jeho matka. "To si nemohl nikomu říct, že tu jsi? Hledali jsme tě už tři hodiny!" pokáral ho Voldemort. "Cože? To už je tolik?" podivil se Nicolas. "Omlouvám se, příště to někomu řeknu," zatvářil se provinile mladý Raddle. "To bych ti teda radil. Teď, když jsme tě už konečně našli, můžeme jít na večeři," řekl Pán zla a všichni zamířili do jídelny.
Po jídle Nicolas zastavil Severuse, který mířil do svých komnat. "Můžu s tebou na chvíli mluvit?" zeptal se. "To víš, že ano. Půjdeme ke mně," směroval svého kmotřence do své ložnice. "Tak o co jde?" zeptal se ho Severus. "Jak jsem se tam nahoře začetl," začal povídat Nicolas a kouknul se na svého kmotra, tomu pobaveně cukaly koutky. "Co je?" chtěl vědět Nicolas. "Vůbec nic, já jen, že jsem tě v Bradavicích zrovna neviděl mezi vzorně studujícími studenty," usmál se Snape. "Ha ha, tak jsem studoval teď, no a?" odvětil. "No vždyť nic neříkám, pokračuj," pobídl ho stále s úšklebkem kmotr. "Takže jak už jsem říkal, četl jsem si a narazil jsem na jednu zajímavou knihu o lektvarech. Byl tam jeden obzvlášť zajímavý, mohl bych ho zkusit udělat u tebe v laboratoři?" zeptal se s nadšením Nicolas. Severus stál naprosto v šoku. Nikdy neslyšel, že by ho bavily lektvary, navíc že by se tak pro výrobu nějakého takhle nadchnul, takhle mluvil akorát on sám. "No teda," vydechl užasle. "Tak můžu?" zeptal se znovu Nicolas. "Dobrá, přijď do laboratoře za hodinu a přines s sebou tu knihu," souhlasil Snape. "Přijdu, děkuju," zaradoval se Nicolas a zamířil do knihovny pro knihu s lektvary.
Když se za hodinu vrátil do laboratoře, Severus na něj už čekal. Nicolas mu podal knihu a on se začetl. "To je velmi těžký lektvar, ale já jsem ho už dělal. Všechny přísady mám," zhodnotil ho Snape. "Můžeme začít?" zvedl oči od knihy na Nicolase. "Víš,...já, mohl bych ho zkusit sám? Ty mi to pak zkontroluješ, jestli je správně. Můžu?" vyptával se chlapec. "Má velice obtížný postup, ale jak chceš, zkus ho udělat, všechno najdeš tamhle ve skříni. Já si zatím dodělám své rozdělané lektvary, něco zkoumám," řekl Severus a zamířil ke stolu na opačném konci laboratoře. Ze začátku co se Nicolas pustil do přípravy lektvaru, po něm po očku občas Severus kouknul, jenže pak se pustil do svého výzkumu a byl ve svém vlastním světě, takže dál svého kmotřence nevnímal. Nicolas pracoval na svém lektvaru, zdálo se mu to až poměrně snadné, ale nevěděl, jestli ho má dobře. Podle knihy měl mít zářivě oranžovou barvu, to sedělo, jenže Nicolas lektvar dodělal o půl hodiny dříve, než bylo v receptu. No co, vypadá, že je hotový, už s tím nic neudělám. Zhodnotil to Nicolas a s lektvarem zamířil ke svému kmotrovi, který byl skloněný nad svým zápisníkem. "Severusi, už ho mám," řekl mu Nicolas. Snape však vůbec nereagoval, byl zahloubaný do svého výzkumu. "Severusi!" zakřičel z plných plic. Severus se tak lekl až pustil sklenku, kterou držel. "Kruci, co tady křičíš? Lekl jsem se, ještě že v té skleničce nic nebylo," zavrčel Snape. "Promiň, jenže tys mě vůbec nevnímal. Musel jsem si nějak vynutit tvou pozornost," ospravedlnil se Nicolas. "Máš problém s lektvarem?" zeptal se Severus, když pohlédl na hodinky. "Ne, já už ho mám. Můžeš mi ho zkontrolovat," řekl Nicolas a podával mu flakónku s jeho dílem. Severus si lahvičku překvapeně vzal a nalil její obsah do kotlíku a začal lektvar zkoumat. Po chvíli se podíval s neuvěřením na mladého Raddlea. "Co je? Je špatně, co?" ptal se Nicolas. "Právě naopak. Je perfektní," zhodnotil ho Severus. "Fakt? To je skvělí!" zajásal. "Že by tě ta nemoc obrátila k lepšímu vztahu k lektvarům? Vždycky si stihl zkazit i ten nejlehčí lektvar." "To bylo tím, že si mě furt znervózňoval a stál nade mnou a čekal až udělám nějakou chybu, proto jsem si tvůj předmět znepřátelil," vysvětlil mu to Raddle. "Hm, na tom něco bude," zamračil se Severus. "Už bys měl jít spát, potřebuješ se ještě prospat," posílal ho do postele. "Tak dobře," souhlasil Nicolas a zamířil do svého pokoje.
Přes noc ho napadla jedna protikletba, takže když se ráno probudil zamířil hned do knihovny, aby se podíval, jestli opravdu existuje. Narazil tam na Snapea. "Co ty tady děláš?" zeptal se ho ihned. "Já? Něco hledám. Ani mě nepřekvapuje, že si tady ty," odpověděl mu Severus. "Napadlo mě jedno obranné kouzlo, jdu se..." začal Nicolas, jenže v tu chvíli se mu zatmělo před očima. Chytil se stolu, aby neupadl. "Co je ti?" ptal se starostlivě Severus a okamžitě k němu přiběhl. "Nic, jen se mi zamotala hlava," odpověděl Nicolas. "Raději si pojď lehnout, donesu ti nějaký lektvar," zhodnotil jeho stav Snape. "To je dobrý, už je to lepší," sdělil mu Nicolas. "Jsi si jistý?" ujišťoval se jeho kmotr. Do knihovny vešel jeho otec. "Věděl jsem, že tě tu najdu," řekl směrem ke svému synovi. Když si ale všiml, jak se Nicolas opírá o stůl a Severus se nad ním starostlivě skláněl, okamžitě k nim zamířil. "Co se stalo?" ptal se. "Nic. Jen se mi zamotala hlava," řekl znovu Nicolas a rozhodl se pustit stolu a napřímil se, aby jim nedal záminku poslat ho do postele. Když se však rychle vzpřímil, hlava se mu zamotala znovu, zavrávoral a málem spadnul na zem, kdyby ho nezachytil jeho otec. "To je podle tebe nic, co?" ptal se zamračeně Voldemort. Nicolas se snažil zpátky postavit, ale spadl znovu otci do náruče, všude viděl tmu, omdlel.
Pán zla uchopil svého syna a zvedl si ho do náruče. Odnesl ho do jeho pokoje
a zatvářil se ustaraně. "Asi jsme jeho stav podcenili," řekl Severusovi. "Donesu mu ještě nějaké lektvary. Nejspíš je to důsledek jeho oslabené imunity a navíc některé rány jsou stále otevřené," mínil Snape a zamířil vedle do svého pokoje pro již zmíněné lektvary.
"Co se stalo?" zeptal se tiše Nicolas, když se po pár hodinách probudil. "Omdlel si v knihovně," sdělil mu Severus. "Aha, už si vzpomínám," řekl chlapec. "Už bys měl být v pořádku," ujistil ho Snape. "Chtěl s tebou mluvit tvůj otec, až se budeš cítit lépe, tak na tebe čeká ve své pracovně." "Dobře, za chvíli jsem tam," odpověděl Nicolas a začal se oblékat. Severus pokýval hlavou a odešel.
"Chtěl si se mnou mluvit, otče?" ptal se ve dveřích pracovny Nicolas. "Ano, posaď se," ukázal mu otec na židli proti té jeho. "Už je ti lépe?" chtěl vědět Voldemort. "Jde to," zhodnotil svůj stav Nicolas. "To je dobře, zameškal si už hodně studia, je načase aby si se vrátil do školy," sdělil mu Pán zla. "Bezva! Rád se vrátím do Bradavic," zvolal radostně Nicolas, i když věděl, že jeho otec Bradavický hrad na mysli nemá. "Nezkoušej to na mě," zavrčel Voldemort. "Půjdeš do školy, kterou jsem ti vybral. Chodil tam i William. Bude se ti tam určitě líbit," sdělil mu jeho otec. "Ale já tam nechci, chci zpátky do své školy! Mám tam přátelé a svou přítelkyni!" okamžitě protestoval mladý Raddle. "Už jsem řekl! Bez řečí! Půjdeš tam, ať chceš nebo ne! Myslíš si, že v Bradavicích by ti bylo lépe? Nedovolím ti se tam vrátit, hrozí ti tam velké nebezpečí. Sakra, vždyť si málem zemřel! To už nedopustím!" rozkřičel se Pán zla. "Ale já..." zkusil to zas Nicolas. "Bez odmlouvání! O tomhle už se nehodlám bavit, jednou jsem něco řekl a to platí!" ukončil rozhovor Voldemort. Nicolas se vztekle zvedl a odkráčel pryč.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 26. listopadu 2007 v 22:22 | Reagovat

Skvělé!!! Naprosot úžasné... Jen se mi moc nelíbí, že najednou Harrymu všechno jde, přece jenom... No prostě doufám, že to nebude takový ten superboy... Jinak, mé zvrácené já se uspokojuje, jak ho krásně trápíš. Jak omdlévá a nikho neví proč... Mistr si prosadil svou? To je dobře, jsem na tu školu zvědavá... =) Moc se těším na další kapitolu. =)

2 Sirina Sirina | Web | 26. listopadu 2007 v 22:34 | Reagovat

Super kapitolka, moc se těším na další

3 Eržika Eržika | 26. listopadu 2007 v 23:12 | Reagovat

Téda! Tak to bylo něco!!! Fantastické!!! Kapitolka je skvělá, a její délka jakbysmet =o)

Nemůžu se dočkat té další. Doufám, že ji sem přihodíš brzy =oD

4 rikisa rikisa | 27. listopadu 2007 v 9:41 | Reagovat

díky moc! Vykouzlili jste na mém obličeji hřejivý úsměv :D. Jo nebojte, Harry není takovej chytrák jak se zdá, něco taky kazí a ještě zkazí - možná, ale to nepovim. Jak tu bude 19. komentářů přidávám automaticky další kapitolku, je hotová, takže to opravdu bude hned. Tak se těším na další komenty:)

5 reny reny | 27. listopadu 2007 v 9:56 | Reagovat

skvělá kapitola, už se nemůžu dočkat další

6 Inies Inies | 27. listopadu 2007 v 12:13 | Reagovat

Ty malá podlá vyděračko! Nevěřila jsem, že to myslíš vážně.. ale co? A pokud tu nebudou do zítřejšího večera dáš to se, že jo? Ať mám co ve čtvrtek číst :) děkuji..

Jinak moc hezký... zajímalo by mě, co je to za kouzlo a jak to, že si vše nějak pamatuje.. Jestli to třeba není možné použít  pro náš skutečný život..hodilo by se to. íbí se mi už vytvořený vztah mezi zúčastněnými..už jsou to pevné vztahy a to má své kouzlo (i v kouzlnickém světě).

Ta škola kam chce Nicolase poslat asi Kruval nebude, že?

Zatím psaní zdar..

7 Inies Inies | 27. listopadu 2007 v 12:15 | Reagovat

hm... a teďzmizel můj sakra dlouhý komentář... Tak ti to pochválím osobně.. za chvili..

8 katy katy | 27. listopadu 2007 v 13:03 | Reagovat

úžasná kapitola, jen doufám,že se ty komentáře nasbírají brzy. Nemůžu se dočkat pokráčka.

9 katy katy | 27. listopadu 2007 v 13:05 | Reagovat

úžasná kapitola. Doufám, že se ty komentíky nasbírají brzy. Už se nemůžu dočkat pokráčka.

10 katy katy | 27. listopadu 2007 v 13:07 | Reagovat

tak sorry, je to tam dvakrát. Nějak blog blbne. Občas  vůbec nemůžu otevřít stránku.

11 Sherina Sherina | 27. listopadu 2007 v 13:41 | Reagovat

opravdu pěkná kapitola :)

12 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 27. listopadu 2007 v 16:47 | Reagovat

Skvělé!!!  Opravdu super!! Mno a ta délka!! XD Moc se těším na další kapitolku...

13 werusenka werusenka | Web | 27. listopadu 2007 v 17:16 | Reagovat

super moc se ti povedla už se těším na tu 20. kapču

14 Alex Alex | 27. listopadu 2007 v 18:10 | Reagovat

Nádherné ,jenom je mi líto ,že když půjde do mistrovy školy, tak už tam nebudou tolik Ron a Hemiona

15 Buffy Buffy | 27. listopadu 2007 v 19:12 | Reagovat

Na tvoji povídku jsem narazila jen náhodou. Je hezká a moc se mi líbí. Tak doufám, že v ní budeš pokračovat a novou kapitolu přidáš brzy.

16 Cissy Cissy | 27. listopadu 2007 v 20:20 | Reagovat

Zajímalo by mě, co mají všichni autoři s 19 komenty? Je to divné... ale to nevadí.

Kapitola se mi líbila, byla very well.

17 rikisa rikisa | 27. listopadu 2007 v 21:16 | Reagovat

jo, všichni? Ze mě to vypadlo tak nějak najednou, ani nevím, že někdo taky má zrovna 19 komentů. :) Je jich tu sice 16+2 z první části kapitoly, ale já mám 2 příspěvky a někdo taky nemá jen jeden, takže si ještě počkám. Docela mě mrzí, že kdo si to přečte, nenechá koment:( Ale ostatním mocinky moc děkuju.

18 baya.smile baya.smile | 27. listopadu 2007 v 23:32 | Reagovat

Apsolutně super vytříbená kapča! :-D Jsem zvědavá, jestli Harry nějak překousne, že jde do jiné školy a nebo jestli zase zdrhne nebo kam to vůbec půjde a jestli bude v povídce ještě Ron, Ginny, Hermiona... A taky jsem zvědavá, co to, že je tak šickovnej! :o) Máš to pěkně zapeklitý, napínavý, dlouhý, pozvolný, barvitý, literárně krásný, umělecký, plný fantazie a skvělých nápadů... Prostě super, jen tak dál, mistrině spisovatelko! :o) Moc se těším na další jubilejní 20. kapitolku! :o) Hlavně mi jí musím poslat ;o) (ty-víš-kam:o) ) když teď nebudu mít přístup na PC :o( Bude mi chybět krásný HP - Pravá rodina... Fakt gratuluju, už mám na této beautiful povídce závislost! :o))) Je supeeer!!!

19 baya.smile baya.smile | Web | 27. listopadu 2007 v 23:35 | Reagovat

Ten koment tam nejni!!! Taková zrada, já to měla tak dlouhý!!! Prostě je to super vytříbená kapitolka, fakt moc moc moc chválím, těším se na pokračování, jsem zvědavá, jak to je s těma schopnostma, jestli zdrhne, nebo kam půjde a jestli tu ještě bude Ron a spol. Hlavně mi musíš posílat tvoje kapči TY-víš-kam, když teď nebudu na PC! Gratuluju, už mám na této great povídce závislost!!! :o) Je skvělááá!!! ;o)

20 baya.smile baya.smile | Web | 27. listopadu 2007 v 23:35 | Reagovat

jé tak se mi tam objevil ten první koment :o)

21 rikisa rikisa | 28. listopadu 2007 v 8:18 | Reagovat

díky moc bayo! Až se tady u počítače dmu pýchou :D

22 Moony Moony | Web | 9. března 2009 v 20:39 | Reagovat

supéér

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama