16. kapitola Bratrské pouto

19. listopadu 2007 v 20:48 | rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Je zde očekáváná kapitolka za odměnu. Nechybí slzičky od Ginny pro Inies. A trocha toho mučeníčka pro Mania Dardeville. :)) Jinak je to pro vás pro všechny, kteří tuto povídku čtete a píšete komentáře, který jsou pro mě dalším hnacím motorem a u kterých vidím, že má práce někoho potěší. Jsem vám za to moc vděčná, a tak prosím nezapomeňte komentáře psát dál, ať zas nemusím dávat nějaká ultimáta.

"Severusi, zavři toho parchanta do vězení a přijď za námi nahoru," rozkázal mu Voldemort a odešel s Williamem do jeho pokoje. Na chodbě je potkala Kirsten. "Co se stalo?" ptala se hned, když viděla jak se oba tváří. V tu chvíli se k nim připojil i Snape. "Nevím, ale to hned zjistíme," řekl Pán zla. "Co se to s ním stalo Severusi? Jak je možné, že ví, jak se Nicolas cítí?" otočil se s otázkou na Snapea. Odpověděla mu však jeho žena, protože z těch krátkých vět poznala co se stalo. "To je sourozenecké pouto. V naší rodině je už odnepaměťi. Nejstarší a nejmladší sourozenec jsou spolu takto spojeni, když se u jednoho projeví nějaké hodně silné emoce, třeba radost, bolest, smutek, tak to pocítí i ten druhý, ale ne tak intenzivně a jen na krátkou chvíli. Já a Sirius jsme takto spojeni také, protože jsme jenom dvě děti v rodině. Nevím proč se jejich pouto objevilo až po 13.letech, bude to asi tím Siriusovým kouzlem, vůbec jsem si to dříve neuvědomila," vysvětlila situaci Kirsten. "To souhlasí, cítil jsem hroznou bolest. Bylo to strašné, trvalo to jen chvíli, ale i tak mě ta bolest srazila na kolena," potvrdil slova své matky William. "Ale určitě je ještě naživu," dodal, když zachytil vyděšené pohledy své rodiny a Severuse. "Měli bychom to dát vědět Siriusovi," řekla Kirsten. "Já už to vím," řekl najednou Sirius vcházející do místnosti. "Ale jak,...?" začala Kirsten. "Brumbál," vysvětlil Sirius. "O něm mi tu vůbec nemluv! Kdyby jeho nebylo, vůbec by Nicolase neunesli!" začal křičet Voldemort. "A jak ho odsud dostaneme? Už víte kde je?" ptal se Nicolasův strýc. "Pracujeme na tom, chytili jsme jednoho Arevaka. Akorát, že ten idiot nechce mluvit," odpověděl mu Severus. "To se ale brzo změní až okusí moje nejtvrdší metody. Takové mučení ještě nezažil, to mu můžu zaručit," zavrčel Voldemort.
………………………………………………………………………………………………….
Nicolas ležel ve svém vězení a přemýšlel nad svým životem. Co když už nikdy neuvidím svou rodinu? Co když se už nikdy nepodívám do Bradavic a co Ginny, Ron a Hermiona? Po všech se mu stýskalo, nevěděl jak dlouho ho tu chtějí ještě držet. Bolelo ho celé tělo, neustále každý den pro něj chodili tři muži, a to vůdce Arevaků Clark a jeho služebníci Bernard a Kevin. Už tu byl celý týden, jak mu dnes večer opět sdělili při mučení. Připadalo mu to jako věčnost, mučení trvalo celé hodiny, a když ho pak konečně propustili, nemohl bolestí ani usnout.
…………………………………………………………………………………………………
To jak unesli Nicolase, věděla téměř celá škola. Ti, kdo to viděli na vlastní oči to nezapomněli rozšířit svým kamarádům. Od napadení Bradavic se neprobíralo nic jiného, někdo se obával, že se Voldemort vrátí a nenechá si to jen tak líbit. Někdo si povídal o Nicolasovi, jestli se někdy vrátí do školy a samozřejmě už každý věděl o sektě Arevaků. Někteří rodiče se tak moc obávali o své děti, že si je hned druhý den po útoku odvezli domů. Ron, Hermiona a Ginny seděli v knihovně a mysleli na Nicolase. Moc jim chyběl. "Snad ho Vo-Voldemort zachrání, ne? Každý přece nemá za otce největšího černokněžníka všech dob," konstatoval Ron. "To můžeme jen doufat. Myslím, že si to nenechá jen tak líbit. Je to jeho syn, nenechá ho zemřít, určitě ne," odpověděla Hermiona. Ginny měla po celou dobu rozhovoru obličej v dlaních a tiše vzlykala. "Neboj se Ginny, však se brzy uvidíte. Nic se mu nestane," konejšila jí Hermiona, ovšem o svých slovech si nebyla vůbec jistá.
…………………………………………………………………………………………………
Nicolas se usilovně snažil spojit s někým z rodiny. Vždy, když je mučen, se mu zdá, že cítí bolest i někoho jiného, ovšem usoudil, že si to jen namlouvá, protože ta bolest je tak intenzivní. Ale na druhou stranu doufal, že je to náznak toho, že by se mohl spojit se svou rodinou, tak jak to již dříve vyzkoušeli. Jenže oni určitě nevypili ten lektvar, takže to asi nebude fungovat, pomyslel si zkroušeně. Pak si ale vzpomněl na den, kdy ho unesli. Jeho otec s ním mluvil bez použití lektvaru. Možná použil nitrozpyt, ale co když ne? Musím to zkusit, rozhodl se. A po tomto uvážení, soustředěně zavřel oči a myslel na svého bratra.
…………………………………………………………………………………………………
"Tak povíš mi už konečně něco?!!" ptal se už po několikáté Voldemort. Arevak po několikanásobném mučení nepromluvil a jemu už docházela trpělivost. "Ani náhodou!" křikl mu odpověď Arevak. "Ale helemese, tak ty máš přece jenom jazyk, co?" zašklebil se Pán zla a použil na něj bez lítosti další kletbu černé magie. "Pane," přerušil ho Severus, který vstoupil do sklepení. "Co??!" zavrčel na něj Voldemort. "Teď tu byl Lucius, nikomu se nepodařilo chytit dalšího Arevaka. Doslechli se, že je jeden v našem držení a tak se teď stáhli do bezpečí. Vypadá to, že máme jen jeho," poukázal na muže, vyčerpaného a odechujícího na zemi. "V tom případě se mu budu muset věnovat intenzivněji," otočil se na muže a vrhl na něj nenávistný pohled.
"Wille, si tady?" rozlehl se knihovnou hlas jeho matky. William seděl v jednom křesle u krbu a byl zahloubaný do knihy o černé magii. Snažil se nějak zabavit, protože neustále myslel na svého bratra. Během dne, obzvlášt k večeru, vždy chvílemi cítil, jak ho mučí, bylo to hrozné. "Ano jsem tady," odpověděl William. Kirsten si k němu sedla a řekla: "Vím, že tě to trápí. Mě taky moc chybí." "Já vím, mami. Ale nejhorší je ta beznaděj. Vůbec pro něj teď nic nemůžu udělat, cítím jeho bolest, nevím jak to může vydržet. Já to cítím třeba jako malé bodnutí v břiše, ale co musí prožívat on," odpověděl smutně její starší syn. Po tomto sdělení jeho matka ještě více zbělela a rozplakala se. "Vždyť je to ještě dítě. Jak mu tak můžou ubližovat?" vzlykala Kirsten. "Nechtěl jsem tě tak vyděsit mami, promiň. Neboj, bude v pořádku, najdeme ho," uklidňoval svou matku William. V tu chvíli se chytl za hlavu, připadalo mu jako kdyby se mu někdo procházel v myšlenkách. Jako když někdo proti němu používá nitrozpyt.
"Zase Nicolas?" zeptala se pořád se slzami v očích Kirsten. William jí však gestem ruky zastavil, právě totiž uslyšel hlas svého bratra.
Wille, slyšíš mě? Jsem tu zavřený, bojím se, chci domů.
Nicolasi, slyším tě a ani nevíš jak moc rád. Hledáme tě, ale stále nevíme kde jsi.
Jsem v jejich hlavním sídle. Nevím, kde to přesně je, ale z okna vidím na moře a hory. Jmenuje se to tu pevnost Scalea. Dostaňte mě odsud, už to asi nevydržím...
Neboj se, najdeme tě. Slibuju. Jdu to hned říct otci.
Dobře, já...
Nicolasi, jsi tam ještě? Nicolasi?
Jejich rozhovor byl však přerušen, Nicolase ta koncetrace vyčerpala a s kombinací s tou bolestí, omdlel.
William pochopil, že Nicolas přerušil spojení, jen doufal, že se mu nic nestalo. Pohlédl na svou matku, která vypadala hodně ustaraně a řekl jí: "To byl Nicolas, mluvili jsme spolu. Vím kde je!" vykřikl a běžel hned dolů za otcem do sklepení.
"Otče! Otče!" bylo slyšet do sklepení Willův hlas. Voldemort se překvapeně podíval na Severuse a chtěl vyběhnout z místnosti, když v tom se rozrazily dveře. "Už vím, kde je Nicolas!" oznámil jim s úsměvem.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mikeli mikeli | 19. listopadu 2007 v 21:40 | Reagovat

perfektní kapitola. Fakt se ti povedla. Už se těším na další a doufám, že bude co nejdříve

2 Erian Erian | 19. listopadu 2007 v 21:41 | Reagovat

snad Voldy ví, kde ta pevnost je

3 Wigy Wigy | 20. listopadu 2007 v 8:08 | Reagovat

Jééé, to je nádherný... Teť by byla sranda, kdyby nikdo nevěděl, kde scalea leží...=oD Já vím, jsem hrozná...=oD

4 Pajuška Pajuška | 20. listopadu 2007 v 9:06 | Reagovat

*Tleksám!Skvělé! Vynikající! Perfektní!

Ach jo! Zase konec. Ten kdo něco tak strašnyho vymyslel by měl být bez milosti umučen k smrti.  Ach jo! Mě se tady ty dvě slova nějak zalíbila. Já nechci aby ho našli a zachránili. UMUČIT! ZABÍT! Je to ještě pořád přece jen Potter, ikdyž má příjmení Raddle. Jak psala Wigy dobry by bylo, kdyby nevědeli, kde to je.  Bych se zas až tak moc nedivila. Jestli nejsou takový blbci, jak vypadají mohli by svoje sídlo skrýta Mistr by byl s rozumem ,,pryč,,. S takovou brzy skončí na pokoji č. 33 v Bohnicích kousek od toho mého. Bych přišla na návštěvu s kyticí růži a vyjádřila mu upřímnou soustrast, že je ho mi líto a jeho syna naprosto nelituju, že si to ten h*jzl zasloužil. Jak dlouho myslíte, že potom bude ještě žít? Já si dávám max. 5 vteřin, ale zase na druhou stranu, když by z něj byl ten blázen možná by mi dal za pravdu, ale radši si nebudu dávat zbytečnou naději.

Nejspíš končím. Ne ještě ne. ( Nejspíš se ptáte ,,Ježiší co zas chce?") Ne fakt poslední otázka. Kdy bude pokráčko???

5 Eržika Eržika | 20. listopadu 2007 v 9:46 | Reagovat

Skvělý!!! Bezvadná kapitolka =o) Už se těším na záchranu =o)

6 Sherina Sherina | 20. listopadu 2007 v 11:10 | Reagovat

moc moc pěkná kapitolka

7 werusenka werusenka | 20. listopadu 2007 v 12:52 | Reagovat

super moc se ti povedla

8 katy katy | 20. listopadu 2007 v 13:16 | Reagovat

Skvělý.Doufám, že ho brzy najdou.Moc se těším na další.

9 voda voda | 20. listopadu 2007 v 17:41 | Reagovat

fakt bezva,už se těšim na další

10 Pansy Pansy | Web | 20. listopadu 2007 v 17:52 | Reagovat

jéé další moc hezoučká a těším se na další jinak rikiso díky že jsi mi dala tvůj odkaz ;)

11 Verča Verča | E-mail | Web | 20. listopadu 2007 v 18:03 | Reagovat

Skvělé!! opravdu se to moc povedlo!!

12 rikisa rikisa | 20. listopadu 2007 v 18:13 | Reagovat

díky moc všem za komenty :))!!!!. Další kapitolka bude snad brzy, jezdím domů kolem 7 večer, takže musim dělat i něco do školy. Ale zítra by tu měla další bejt:)) tak se těšte:) Jinak Pansy není zač, máš hezkej blog, a taky jsem se začetla do tvý povídky.

13 Blytonka Blytonka | Web | 20. listopadu 2007 v 19:01 | Reagovat

Skvělá kapitoka, povedla se ti !!! =D =D %D !!!

14 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 20. listopadu 2007 v 19:18 | Reagovat

Wow!!! Skvělé!!! Naprosto úžasné... ;o) Moc se těším na další kapitolku, nemohlo by tam být ještě o něco malinko víc toho mučeníčka..? No jo jsem děsná, já vím... Teda, jakto, že se spojili, to není fér a Mistra z toho takhle vyhodit. No nic... Doufám, že si pro Harryho brzo dojdou, ale předtím ho ještě pomučí!!! A co ten Averak, nebo jak se to píše, toho přece už můžou zabít... Tak šup, šup.... Zabij Averaka, zmuš Harryho a pak nech Mistra, aby jej zachránil XD No ale samozřejmě to ještě před tím nějak rozepiš... Těším se na další kapitolu!!!

15 Inies Inies | E-mail | 20. listopadu 2007 v 20:31 | Reagovat

No teda. Fakt jsi lepší a lepší. Hezký spád, prolínání časových pásem.. a děkuji za slzy :) Spojení s bratrem - suprový. I chlapi se chovají jako chlapi. Moc se mi tato kapitolka líbila a moc se těším na další.

Hlavně nic neuspěchat a hezky se v tom povrtej..ať se máme na co těšit.. Trošku mučeníčka, trošku slz, trošku vyznání (vyber si jakého).. no zkrátka vše, co máme rádi. Hlavně díky Tobě. Tak .. šup šup. Ať je tu další kapitolka! :)

16 Abigail Abigail | 29. února 2008 v 16:27 | Reagovat

Tak to je super. Moc pěkná povídka a velmi dobře se čte. Tak jen dál prosím přidávej další kapitoly. Díky :D

17 Elizabeth Elizabeth | 13. března 2008 v 19:59 | Reagovat

Skvělé,bude další kapitola??

18 Moony Moony | Web | 9. března 2009 v 20:09 | Reagovat

supéér

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama