18. listopadu 2007 v 13:01 | rikisa
|
Tak jak jsem slíbila, nová kapitolka je tu. :))) Těším se na vaše reakce. Užijte si jí.
Pán zla se přemístil do svého sídla. Zranění Smrtijedi byli doma u svých rodin a zbytek čekal na svého Mistra v jeho pracovně. Jakmile se přemístil začal na všechny řvát a metal kolem stovky kleteb. "Zmizte ihned! Zavolám vás až něco vymyslím. Pomstíme se!" rozkázal Pán zla. "Severusi, ty na mě počkej v knihovně!" dodal ještě k Mistrovy lektvarů. "Jistě, můj pane," řekl Snape a odešel. Smrtijedi urychleně uposlechli a chvátali ven se přemístit, než schytají nějakou kletbu. Voldemort byl vzteky bez sebe, kdyby tu měl nějakého mudlu, s radostí by ho pomučil a zabil. Jak si vůbec mohly dovolit unést jeho syna! Co když se mu něco stane? Musím ho odsud dostat! Ale kde mají jeho únosci sídlo, to bohužel nevěděl. Ze zamyšlení ho vytrhla hlasitá rána, kterou způsobilo prásknutí dveřmi. To dovnitř vběhl William s Kirsten. "Kde je náš syn?" zeptala se ihned Voldemortova žena. "Unesli ho, nemohl jsem nic dělat," řekl sklesle Pán zla. "A kdo? Jak ho najdeme? Kde je?" začal na svého otce chrlit otázky William. "Já nevím Williame! Kdybych to věděl, tak tu jen tak nestojím," zastavil ho Voldemort. "Unesli ho Arevakové, musím se zeptat Severuse, co jsou zač, ten to bude vědět z toho blbýho řádu," řekl vztekle Pán zla a odešel s ostatními za Snapeem.
Snape přecházel nervózně po knihovně, nejspíš ho jeho pán zabije za to, že neodvedl Nicolase včas do bezpečí. Ale vždyť jsem nemohl nic dělat, překvapil mě. Ale to Pána zla určitě zajímat nebude, pomyslel si. Dveře knihovny se prudce otevřely a vstoupil Voldemort s Kirsten a Williamem. "Můj pane, omlouvám se, měl jsem ho lépe ohlídat," začal se omlouvat Snape. "To vyřešíme později," odsekl nevrle Pán zla. "Teď musím zachránit svého syna z rukou těch zrádců. Co všechno víš o těch Arevacích?" zeptal se Voldemort. "Dozvěděl jsem se o nich nedávno, když se nám o nich zmínil Brumbál. Arevakové se přidali k Řádu, jsou na straně dobra. Ale jednají sami za sebe, když se jim nelíbí chování Brumbála, jdou si za svým. Mají trochu odlišné metody..." odmlčel se Snape. "Pokračuj! Jaké metody? Co tím myslíš? Tak mluv!" rozkázal mu Mistr. "Brumbál by nikdy neublížil svému nepříteli bezdůvodně nebo třeba by nepoužil vašeho syna k vydírání. Arevakové mají na násilí jiný názor. Mají za to, že musí všechno zlo vymítit. A je jim jedno, kolik povraždí lidí, jenom když ze světa zmizí zlo. Nevím, zda si to uvědomují, ale oni páchají zlo také. Jenže pro to mají své odůvodnění, a to, že zbavují svět veškeré černé magie," vysvětlil Severus. Kirsten s Williamem se tvářili naprosto šokovaně. Voldemort byl vystrašený také, ale nedával to na sobě znát. "Takže co myslíš, že zamýšlejí dělat s mým synem?" ptal se dál Pán zla. "Myslím, že ho budou chtít nejdříve využít pro svůj prospěch a pak skončí jako většina jejich obětí," vyslovil své domněnky Severus. "Musíš ho odsud dostat," vzlykala Kirsten a vrhla se svému manželovi do náruče. "Neboj se, udělám co budu moci. Nenechám je zabít Nicolase," uklidňoval svou ženu Pán zla. Hned nato se obrátil znovu k Severusovi. "Víš, kde mají sídlo?" "To bohužel, nevím," sklopil hlavu Snape. "Ale můžeme to zjistit. Když se nám podaří chytit někoho z jejich spolku, může nás tam dovést," navrhl Severus. "Výborně Severusi, svolám Smtijedy, budou hledat všude po světě. Já, ty a William vyrazíme ihned po schůzi," rozhodl Pán zla.
"Sakra, kde to jsem?" zašeptal do ticha Nicolas. Zrovna se probudil, nejspíš ho někdo omráčil. Když se mu podařilo zaostřit zrak, začal se rozlížet po tmavé místnosti. Byla tu jedna postel, ke které byl na zemi přivázaný, velká skřín plná nejrůznějších lektvarů a jinak tu nebylo vůbec nic. Až na malé okno, kterým procházel úzký paprsek slunečního světla. Vzpomněl si na předchozí události v Bradavicích, usoudil, že je pořád vězněm těch podivných lidí v bílých pláštích. Myslí si snad, že mě zastaví, když mě přivážou pouty k posteli? Pomyslel Nicolas na svou moc Zmijozela a hned jí vyzkoušel. Jenže, ať dělal co dělal, vůbec nic se nestalo. Zkoušel se i zneviditelnit, spojit se s rodinou, rozvázat se, nic nešlo. Je to jako včera, museli mi nějak zablokovat mou moc. Házel sebou a snažil se neustále vymanit z pout, když se otevřely dveře pokoje, kde byl vězněn. "Ale, ale, kdopak zjistil, že nemá svou moc, co?" posměšně řekl muž, který vstoupil. Nicolas ho poznal, byl to ten muž, který vyhrožoval jeho otci. "Co jste se mnou udělali? Kdo jste?" ptal se Nicolas. "Jsem to ale nezdvořák, milý Nicolasi," řekl Clark a posadil se naproti němu do křesla, které si vyčaroval. "Jmenuji se Clark Boox, už jsme se viděli. Jsem vůdcem Arevaků, ale dost už o mě. Vítej v sídle mocných Arevaků, máš tu čest být v jejím hlavním centru, jmenuje se to tu pevnost Scalea. Jsem moc rád, že tě tu máme, Nicolasi," zašklebil se posměšně Clark. "Jak už sis všiml, tvá moc tady neplatí, což je pro nás velmi potěšující. Může za to ten zázračný malý předmět, co máš v ruce. Ta stříbrná spirála tvou sílu blokuje," vysvětlil mu. "Teď si odpočiň, za chvíli pro tebe přijdu a hezky si spolu popovídáme." "Už se těším," odpověděl mu ironicky Nicolas.
Když se Pán zla, Severus a William vydali pátrat po Arevacích, měli obrovské štěstí. Na jednoho Arevaka narazili asi po třech hodinách, kdy je on sám napadl. William pohotově vykryl útok a jeho otec Arevaka svázal. "Myslel sis snad, že proti nám máš nějakou šanci?" zasmál se Pán zla a přemístil se se všemi do svého sídla.
Nicolas to nechtěl vzdát, uvnitř mě má moc pořád je, musím ji nějak znovu probudit. Intenzivně myslel na to, aby prošel pouty, zavřel oči soustředěním. Najednou se ozvala hlasitá rána a celá tabulka skla v okně se rozsypala na zem. Nicolas otevřel oči. Hm, není to zrovna to co jsem chtěl, ale aspoň se mi něco povedlo. Ta rána ovšem přilákala pozornost jeho věznitelů. Dovnitř vtrhl Clark spolu s dvěma muži. Boox sjel pohledem celou místnost, zastavil se očima u rozbitého okna a pak spočinul jeho zrak na Nicolasovi. "Jak si to udělal?" zeptal se výhružně Arevak. "To já ne, najednou se to rozbilo samo," zalhal Nicolas. "Nelži!" zakřičel na něj Boox, odvázal ho a tvrdě ho postavil na zem. "Teď si promluvíme," rozkázal mu a odvedl ho do nějaké velké místnosti. Posadil ho na tvrdou židli a začal se ptát. "Myslíš, že si tě otec najde a pomstí tě, co?" Nicolas neodpovídal, věděl že ho otec najde, ale neměl v úmyslu jim na cokoliv odpovídat. "Tak něco jiného. Kde je vaše rodinné sídlo?" Nicolas stále nic neříkal. "Tak ty s námi nebudeš mluvit?!" zeptal se výhružně Clark. "Ne!" odsekl Nicolas. "Ty spratku!" zařval na něj vůdce a vlepil mu pořádnou facku. "Teď už nám něco řekneš?" vyjel na něj znovu Boox. "Nic se ode mě nedozvíte!" odporoval Nicolas a vyplivl na podlahu krev, z toho jak ho Clark zase praštil. "Tohle na tebe asi neplatí. Zkusíme něco jiného. Vstaň! Řekl jsem vstaň!" zařval na něj, když se Nicolas nezvedal. Nechal hůlkou zmizet židli pod ním a mladší syn Pána zla se ocitnul na kamenné podlaze. "Crucio!" namířil na něj hůlku Clark. Z Nicolase nevyšel ani hlásek bolesti, nechtěl jim udělat takovou radost, že by prosil o to, aby přestali. Clark se na něj trochu udiveně podíval, ve 13. letech nekřičí při této kletbě, kdy většina dospělých prosí o milost? Ptal se sám pro sebe. Ale nechal toho a použil na něj další a další kletby. Použil jednu obzlášť bolestivou kletbu z černé magie (to je teda paradox - když stojí v "hnutí" za její vyhubení) a Nicolas se rozkřičel bolestí, už to nemohl vydržet. Bolelo ho celé tělo, cítil, že každou chvíli omdlí, z úst a zad mu tekla spousta krve. "Teď už nemáš tolik kuráže, co?" posměšně ho oslovil Clark. "Odveďte ho!" nařídil dvěma Arevakům, kteří tam po celou dobu byli s nimi.
"Takže, co nám povíš?" vhodil Voldemort Arevaka do chladného sklepení sídla. "Co chcete? Já nic nevím!" bránil se muž. "Kde sídlí ta vaše krvelačná sekta?! Mluv!!" rozkázal mu Pán zla. "Nevím," řekl muž s úšklebkem. "Tak ty nevíš? Crucio!" namířil na něj hůlkou. Arevak se ihned rozeřval bolestí, tohle ještě nikdy nezažil, Voldemort opravdu umí mučit lidi. "Rozmyslel ses?" posměšně se na něj zadíval Pán zla. "Nevím co!" odmítl znovu Arevak a vzápětí zase křičel v křečích na podlaze. Společně s jeho křikem se ozval i druhý. "Pane!" zakřičel Severus na Voldemorta. "Co se děje?" ptal se Pán zla, protože druhý křik neslyšel a otočil se na Severuse. Ten jen ukázal na Williama, který klečel na zemi. To on před chvílí vykřikl bolestí. "Williame, co se stalo?" ptal se udiveně jeho otec. William vzhlédl ke svému otci se slzami v očích. "Nicolas," vydechl jen.
Ty jo tak to je napínák!!! Gratuluju, mistrině spisovatelko! :o) líbí se mi, že to krásně navazuje, máš to promyšlený!
To jsou teda sviňáci, ti Averaci. zaujalo mě, jak je William s Nicolasem propojený, fakt dobrý! :o)
Měla jsem to zhltlý hned, jedním dechem. :o) Jak se asi bude děj vyvíjet dál...? Povede se Nicolasovi uniknout nebo kdo ho zachrání...? Uvidíme. Zatím si budu muset počkat, doufám, že to bude rychle! :o)