10. kapitola Uvědomění

6. listopadu 2007 v 20:09 | rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Tak je tu konečně nová kapitolka, další už je rozepsaná, bude co nevidět. Trochu nestíhám, ale uvidíme......Nezapomeňte komenty!!

Když Voldemort přerušil magickou ochranu Nemagického lesa, viděl, jak jeho
syna stahuje do vody skřet ( to je ten můj mužíček) Goldrik - strážce
lesa. Úplně na něj zapomněl. Goldrik má za úkol chránit celý les a jeho
domovem je jezero. Když někdo naruší klid "života" v lese, měl by ho ihned
vykázat ven, ovšem žije zde už 2 000 let, a tak si strašně rád dotyčného
narušitele vždy stáhne k sobě do jezera a velmi si na něm pochutná,
protože v jezeře je žalostně málo potravy.
"Nicolasi!" stačil jen zařvat Voldemort ,když jeho syn mizel pod vodou.
Ihned skočil do jezera za ním. Použil pro sebe bublinkové kouzlo, aby mohl
dýchat a hledal Nicolase. V jezeře byla děsná tma, nepomohlo ani světlo
z hůlky. Voldemort byl už velmi hluboko, když uviděl "toho hajzlíka:))"
Goldrika s Nicolasem. "Ihned pusť mého syna!" naznačil mu Pán zla.
"Tůdle!" ukázal na něj Goldrik neslušné gesto (asi víte:)). Takhle se mnou
nikdo mluvit nebude! Naštval se Voldemort. "Avada kedavra!" použil
bezlítostně neverbální kouzlo. Skřeta kletba zasáhla , pustil Nicolase a
padal na tmavé dno jezera s očima dokořán. Voldemort pevně chytil svého
syna do náruče a přímo z jezera se s ním přemístil do Raddleova sídla.
Mezitím Kirsten, William i Severus netrpělivě čekali až Voldemort přivede
Nicolase. Neustále přešlapovali po pokoji, když se najednou uprostřed
místnosti objevil Voldemort spolu s nehybným Nicolasem v náručí a s nimi
pořádná sprška vody. Když se všichni tři, od hlavy k patě mokří trochu
otřepali, spatřili, že na zemi klečí Voldemort stále držící Nicolase,
který ležel vedle něj. "Nedýchá!" vykřikl se strachem Voldemort. Severus
se vzpamatoval jako první, hned k nim přiběhl a klekl si k Nicolasovi na
zem. Začal nad ním odříkávat léčebnou formuli, trvalo to asi 5 minut,
Severus se už začínal bát, že se Nicolas už nevzpamatuje. Kirsten neustále
plakala a William ji držel v náručí a utěšoval. Když už všichni začali
ztrácet naději, Nicolas začal vykašlávat vodu. Otevřel oči a zašeptal:
"Tati!" Jeho otec byl totálně dojatý, takhle mu řekl poprvé, co zjistil,
že je jeho otcem. "Jsem tady," řekl Voldemort a stiskl Nicolasovu ruku
ještě pevněji. Vzal syna do náruče, osušil ho a odnesl od jeho ložnice.
"Odpočiň si. Pošlu za tebou Severuse," řekl mu. "Ne. Zůstaň tady," žádal
Nicolas. Chtěl mít otce u sebe, cítil se s ním bezpečně. Uvědomil si, že
on za nic nemůže, nevěděl o něm, jako on nevěděl o něm. Přestal se ho bát
a přestal na něj mít vztek. Uvědomil si, že ho má vlastně moc rád. To
všechno mu prolétlo hlavou za tu těžkou chvilku, co nemohl popadnout dech.
Voldemort byl velice mile překvapen, jenom přikývnul a vyčaroval si k
synově posteli křeslo. V tu chvíli se dveře ložnice rozlítly dokořán a
dovnitř vešel Severus se Siriusem. A vzápětí i Kirsten a William. "Harry!
Teda promiň - Nicolasi," radostně vykřikl Sirius a vrhl se k němu. " Ty se
pořád musíš dostávat do malérů, co?" povídal Sirius. "To víš, to je moje,"
usmál se Nicolas. "Co ty tu chceš?" Vypálil na něj Voldemort. Sirius se
otočil na svého švagra: "Tome, rád tě vidím." "Cože?" Nechápal nikdo v
místnosti, kromě Nicolase a Severuse. "Je načase, aby jste dostali svou
paměť zpět," řekl Sirius a namířil na Voldemorta hůlku a vzápětí na svou
sestru a svého kmotřence. "Siriusi!" vykřikl radostně William a objal
svého kmotra. On nevěděl ,že to byl právě Sirius, kvůli němuž neviděl
několik let svého mladšího brášku. Ovšem Tom a Kirsten si vzpomínali na
poslední návštěvu Siriuse a pochopili. Kirsten se se slzami v očích
obrátila na svého bratra a zeptala se jen: "Proč?" Sirius nestačil nic
odpovědět, protože zpozoroval Toma, jak se k němu naštvaně blíží s hůlkou
napřaženou před sebou. "Ty!! Ty jsi mi vzal syna! Za to zaplatíš!" vykřikl
Voldemort a vyslovil kletbu z černé magie. "Ne!" ozval se Nicolas a hbitě
skočil mezi svého otce a strýce. William stačil rychle zareagovat a
vyčaroval před svého bratra štít. Kletba už však byla velmi blízko
Nicolase, takže se štítem jenom zmírnila, ale neodrazila se a vpila se
nejmladšímu dědici zla do hrudi. Ode všech se ozvaly výkřiky, všichni se
sběhli k Nicolasovi, který ležel omráčený na zemi. Když se Sirius ujistil,
že Nicolas bude v pořádku, raději se přemístil pryč, protože se znovu
střetl se zlověstným pohledem švagra.
Nicolas ležel v posteli, nic ho nebolelo, kletba ho jen omráčila díky
silnému štítu jeho bratra. Řekl si však, že svého stavu využije pro dobro
svého strýce. Otevřel oči a spatřil nad sebou všechny členy rodiny a
Severuse, který ho prohlížel. "Bolí tě něco Nicolasi?" Ptal se, když ho
prohmatával, jestli nemá nějaké zlomeniny. "Děsně mě třeští hlava," řekl a
šibalsky mrkl na Severuse, ostatní si toho naštěstí nevšimli. Severus
netušil, co má v úmyslu, tak se jen zatvářil soucitně a začla hledat na
nočním stolku potřebný lektvar. Nicolas se obrátil na svého otce: "Tati,
odpusť prosím Siriusovi, nemohl bych žít s tím, že se nenávidíte. I ty
mami, prosím, je to tvůj bratr a Williamův kmotr," prosil Nicolas a
přivřel oči - jako že hrozně trpí. "Tak dobře, odpustím mu, ale jen kvůli
tobě," řekl jeho otec. Nicolas se otočil ještě na matku a bratra, kteří
jen souhlasně přikývli. "Výborně, děkuju vám," odpověděl na to Nicolas a
vesele se zazubil. Dosáhnul toho, co měl v plánu."Už je mi nějak lépe,"
řekl a začal vstávat z postele. Tak tohle chtěl, pomyslel si Severus a
začal se smát. "Ty!" křikl William a skočil na svého bratra a začal ho
lechtat. "Takhle nás podrazit" smál se Will. To už došlo i jeho rodičům,
kteří nebyli naštvaní, ale začali se smát také. Ten si ale umí zařídit, to
co chce. Uprostřed toho všeho smíchu si Nicolas uvědomil, jaké má štěstí, že je konečně se svou rodinou, všichni ho měli rádi a on je.
Severus se s nimi rozloučil a slíbil, že přijde na večeři. Ostatní zůstali v Nicolasově pokoji a povídali si, vždyť si toho mají ještě tolik co říct. Když už byl čas večeře, šli do jídelny. Nicolas si všiml, že mají všichni výbornou náladu a hlavně jeho otec. Ten se zrovna o něčem zaujatě bavil se Severusem. Využil toho a nenápadně se zeptal:"A smím se tedy vrátit do Bradavic?" vyslovil svou otázku, kterou nejvíce směřoval na svého otce. V tu chvíli se na něj stočily všechny pohledy v místnosti. Nicolas však nejvíce pozoroval svého otce a snažil se vyčíst z jeho tváře nějaký náznak povolení nebo zákazu návratu do Bradavické školy. "To nepřipadá v úvahu! Nemůžu tě tam ochránit, půjdeš do mé školy, jak jsme se domluvili," řekl Voldemort. "Ale ne, nenuť mě tam jít, prosím! Vždyť je tam William a Severus, oni na mě občas mrknou. Že jo?" prosil a podíval se na Willa a kmotra. "Bohužel Nicolasi, mě Brumbál vyhodil, když zjistil, čí jsem syn a bál se, že bych mohl ovládat studenty a učit je černou magii. Třeba tam nebude chtít ani tebe," řekl William. "To si nemyslím," začal Severus. "Když se Nicolas jaksi vytratil po tom svém zranění ze školy, byla po něm samozřejmě sháňka, musel jsem Brumbálovi všechno říct (s Voldemortovým souhlasem). Že není žádný Harry Potter ví tedy jenom ředitel a tvoji kamarádi z Nebelvíru. Brumbál souhlasil, že se můžeš vrátit. Tvrdil, že nikdo nemůže za své rodiče a že by to bylo vůči tobě nefér. Trvá ovšem na tom, abys byl znovu zařazený do koleje," řekl a obrátil se na Nicolasova otce. "Dám na něj pozor, můj pane," slíbil Severus. "Neměli bychom našeho syna nutit do té nové školy, v Bradavicích je zdá se štastný. Ty by si mu chtěl bránit ve štěstí, Tome?" přidala se Kirsten. "A já se za ním můžu kdykoliv přemístit a on za námi může přeci přijít, kdy bude chtít," navrhl William. Voldemort přehlédl všechny u stolu nevrlým pohledem, spikli se proti mně. "Tak dobře," souhlasil nakonec Voldemort. "Ale jestli se něco stane, osobně si pro tebe dojdu." Nicolas nečekal a vrhl se na svého otce a objal ho. "Děkuju, neboj budu se vyhýbat všemu, co jen bude zavánět nebezpečím," dodal Nicolas. "Ty zrovna," zachechtal se William.
Hned ráno po snídani se Nicolas rozloučil s rodinou a vydal se se Severusem opět do Bradavic. Ocitli se přímo v ředitelně, kde na ně už Brumbál čekal. "Takže Nicolasi, teď budeš znovu zařazen. Posaď se," řekl mu ředitel a ukázal na malou dřevěnou stoličku, kde vedle už čekal Moudrý klobouk. Nicolas se posadil a čekal verdikt. Brumbál mu posadil klobouk na hlavu a sledoval, do které koleje bude Nicolas Thomas Raddle zařazen.
Tebe už jsem zařazoval, že? Ovšem tehdy jsem tě chtěl zařadit do Zmijozelu, jenže ty jsi nechtěl. A teď vidím, že bych udělal dobře. Jak se ukázalo jsi nejmladším dědicem Salazara Zmijozela, takže Zmijozel je pro tebe jako stvořený. Ovšem já si stojím za tím, co jsem řekl. Tvá kolej je nyní: Nebelvír! vykřikl už nahlas Moudrý klobouk.
Nicolas i Brumbál se usmívali. Severus ne, protože doufal, že se Nicolas právem zařadí do jeho koleje. Byl ovšem rád, že je Nicolas spokojený. Mladý Raddle se rozloučil a zamířil ihned do Nebelvírské věže. Když vešel, všichni na něj začali zírat. "Ty jsi tu nový?" zeptala se Ginny. "Ano, jmenuji se Nicolas Raddle, byl jsem zařazen do Nebelvíru. Mohla bys mi říct, kde je Ron a Hermiona?" zeptal se Nicolas. "Ty je znáš?" ptala se nevěřícně Ginny. "Zavedu tě za nimi, jsou v knihovně." "To budeš hodná," poděkoval Nicolas a společně vyrazili portrétem Buclaté dámy ven. "Harry!" radostně zavískla Hermiona a vrhla se mu kolem krku. "Vždyť je to Nicolas, Hermiono," opravil ji Ron a pořádně přivítal svého nejlepšího kamaráda. Ginny se na ně jen nechápavě dívala. "Vy ho znáte? Říkal, že je tu nový. Proč si mu řekla Harry, Hermiono?" "Protože já jsem Harry, teda býval jsem," začal Nicolas a vyprávěl Ginny celý příběh a pak i zbytek, co všechno zažil po zranění z Famfrpálu. Ginny byla ohromená, Harry se jí líbil už od prvního ročníku a byla vyděšená, když se před týdny ztratil. Teď už však všechno pochopila a Harry - vlastně Nicolas se jí líbil ještě víc.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katherin katherin | 6. listopadu 2007 v 23:24 | Reagovat

Mno, co rict... dle meho nazoru si docela dobre rozjetou povidku poslednima kapitolama tak trosku "zazdila". Harry se nechova jako Harry, Snape se nechova jako Snape a co je hlavni, Voldemort se nechova jako Voldemort... VUBEC. Voldemort je kruty, a rozhodne by nerespektoval neposlusnost, ani u sveho syna. Ty si z neho udelala mekkouse, ktery by se snad dokonce rozplakal... HRUZA.

2 rikisa rikisa | 7. listopadu 2007 v 11:13 | Reagovat

povídka bude rozhodně pokračovat, takže uvidíme, jak se ti bude líbit dál. Harry se nechová jako Harry, protože už není Harry. Snape je hodnější a Voldemort se projeví, to se neboj.

3 Inies Inies | E-mail | 7. listopadu 2007 v 12:55 | Reagovat

Teda... Nečekala bych, že Voldemort dovolí Harrymu se vrátit do Bradavic, ale jsem ráda, že to tak nakonec dopadlo. Budu o Harrym se vyjadřovat jako o Harrym a ne o Nicolasovi.. sic je to také hezké jméno. Souhlasím s Katherin, ale to ty ostatně víš a tím má tahle povídka, tvůj příběh, v sobě něco jedinečného..

Jestli mohu doporučit.. pokus se vylíčit v nějaké kapitolce život Voldemorta (Rowlingová se o to také pokusila a tudíž jsme znali Voldemorta jako sviňáka již od začátku.) Najdi změnu.. třeba, že jeho žena ho trochu změnila.. a tak, že se zamiloval a láska dělá zázraky.. Pusť fantasii a uvidíš, co ti z toho vzejde.

Jen navrhuji.. nic víc. Ale možná by to pro Katherin bylo trochu objasňující..

Ale držím ti palečky :) Jsi fakt moc moc dobrá.

4 rikisa rikisa | 7. listopadu 2007 v 13:11 | Reagovat

no, chci ukázal Voldyho v jiném světle, že to taky nemusí být vždy jen pěknej sviňák. A ke svému vlastnímu synovi zase nemůže bej až moc zlej. Je to prostě čistě jen má povídka, takže nenavazuji na Rowlingovou! Inies díky za návrh, zvážím to.

5 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 7. listopadu 2007 v 14:25 | Reagovat

Pěkné... Sice je pravda, že tahle kapitola je trochu, no tak teda trochu víc, infantilní a taková přeslazená, ale... Třeba se to v další kapitole změní... XD

Téda, pět minut bez kyslíku, možná i víc, to by mě zajímalo, jestli to poškodí mozek i kouzelníkovi, nebo ti jsou imunní? No jo, moc to zkoumám... ;)

Jdu si přečíst další kapitolku... =)

6 baya.smile baya.smile | 16. listopadu 2007 v 22:19 | Reagovat

katherin: Tahle povídka je fiktivní, není to o Harrym ale o Nicolasovi, takže se nediv, že se chovají jinak.

Mě se moc líbí, že jsou mezi Voldemortem, Nikolasem a ostatníma takový hezký vztahy! Je to čím dál hezčí a zajímavější! :o)

7 baya.smile baya.smile | 16. listopadu 2007 v 22:21 | Reagovat

Jo a taky jsem ráda, že se Nicolas vrátí do Bradavic a dokonce do Nebelvíru! Nečekala jsem to, myslela jsem, že ho šoupneš do Snapeovi koleje... ještě že ne! ;o)

8 adellka.k adellka.k | 17. června 2008 v 12:03 | Reagovat

Já si taky myslím, že tady nemusí bejt kdo ví jaká podobnost mezi originálem a tím co píšeš ty... Je to wordl of fantasy a nemusí se to shodovat s Rowlingovou =)

9 Moony Moony | Web | 8. března 2009 v 20:02 | Reagovat

tý jo... super...

10 Tery Tery | Web | 10. srpna 2009 v 21:44 | Reagovat

To je slaďák!!!! :( I když...povedenej slaďák :D Jinak částečně souhlasím s katherin. Voldemort by podle mě neposlušnost netoleroval ani u svého vlastního syna. Samozřejmě by ho nezbail, ale...

11 Kenny Kenny | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 8:48 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama