7. kapitola Začátek velkých změn

31. října 2007 v 19:31 | rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Ahojky, tak tu máte další kapitolu. Nezapomeňte komentovat, nebo nevim nevim....jestli budu v této povídce pokračovat.....

Když William odešel pro svého otce, Severus poslal ještě vzkaz Siriusovi, slíbil mu, že mu dá vědět, kdyby se Harrymu něco stalo. Sirius se u něj obratem ukázal a šel se ihned podívat na svého synovce. "Pomůžeme mu, ty ale teď musíš odejít." "Za chvíli se tu objeví Harryho otec, mohl bys mít problémy," řekl mu Severus. "Stejně se to později dozví, musíme mu vrátit paměť, a taky Willovi a Kirsten," odporoval Sirius. "Ano, dozví se to, ale ne teď, nyní musíme zachránit Harryho. Tak už běž, neboj se, pošlu ti zprávu, jak se mu daří, můžeš ho pak později navštívit," ujistil ho Severus. Sirius se tedy neochotně zvedl od Harryho postele, rozloučil se se Severusem a zmizel v krbu.
Za pár sekund po odchodu Siriuse, se do sklepení přemístil Voldemort s Williamem. "Kde je?" otázal se ihned Pán zla. "Tudy, můj pane," řekl Snape
a odvedl Voldemorta do vedlejšího pokoje. Voldemort byl zvyklý na krev, pohled na zmučená těla a ještě na všechny možné zlé ukrutnosti. Když ovšem spatřil svého vlastního syna, kterého, jak si trpce uvědomil, se snažil jeho celý život zabít, pocítil neuvěřitelnou lítost a vztek. Lítost nad svým synem a vztek k tomu, kdo mu to udělal. "Pane, víte co je tohle za kletbu, že ano?" ptal se Severus. "Ovšemže Severusi." odpověděl se smutkem Voldemort. "Takže víte, co musíme udělat," řekl Severus a klekl si k Harrymu. Voldemort učinil totéž.
Byla to kletba černé magie Inglasius, která se začne projevovat až po pár hodinách po jejím zásahu, oběťi se začnou objevovat hluboké řezné rány, které se pomalu prohlubují a skončí až zasažený člověk zemře. William také tu kletbu znal, ovšem nikdy neviděl její účinky. Stoupl si k posteli svého bratra a pozoroval otce a Severuse, jak hůlkami ukazují na Harryho rány a šeptají nějakým jazykem, který neznal, protikletbu. Chvíli se zdálo, že si nic nestane, ale po pár minutách, se rány začaly zacelovat. William se svým otcem seděli v křeslech naproti Harryho posteli a dívali se, jak ho Severus ještě donutil vypít nějaké lekvary. Nikdo nepromluvil, čekali mlčky necelou hodinu, když v tom se Harry prudce posadil a začal kašlat. Severus k němu opět přispěchal a donutil ho si znovu lehnout a dal mu další lektvar. Voldemort vstal a zamířil ke svému synovi. "Nicolasi," zašeptal mu nad hlavou. "Jsem rád, že už jsi se probral." Když si Harry všiml, že se nad ním sklání Voldemort, začal panikařit. Hrozně se vyděsil, nevěděl kde je a začal divoce mávat rukama, jako by chtěl Voldemorta odehnat. "Harry, uklidni se, on ti neublíží," řekl mu William. Harry se však stále vyděšeně díval na svého otce a chytil se Severuse za hábit, nehodlal ho pustit, nechtěl dopustit, aby se k němu Voldemort přiblížil. Voldemort takovou reakci čekal, přece jenom byl pro něj 13. let vrahem jeho nepravých rodičů a málem se stal i jeho vrahem. Přesto pocítil obrovské zklamání, že se ho jeho vlastní syn bojí. A co čekal, že mu skočí kolem krku? No, tak trochu...připouštěl si. Harry se stále křečovitě držel svého kmotra, když se mu opět zatmělo před očima a znovu omdlel. "Musíme ho nechat pořádně vyspat," oznámil jim Severus a nalil Harrymu do úst lektvar pro bezesný a dlouhý spánek. Voldemort si přisedl ke svému synovi a chytil ho za ruku. William položil ruku svému otci na rameno a řekl: "Hlavně si nic nevyčítej, Harry potřebuje čas. Určitě tě časem příjme za svého otce." "Doufám, že ano," odpověděl jeho otec. William chytil svého bratra za druhou ruku a přisedl si z druhé strany postele. Oba Harryho pozorovali, zatímco Severus opodál připravoval další lektvary. Najednou se s Harrym začalo něco dít. Začal sebou neklidně házet. "Severusi!" zakřičel Voldemort. "Co se děje?"přiběhl Severus a skontroloval Harryho. "Nevím, hůř mu snad už nebude," zhodnotil potom. Harry se v tu chvíli přestal třást, ovšem jeho podoba se začala měnit. Nejdříve to začalo jeho obličejem a vlasy. Vlasy zůstaly téměř stejné, barva se vůbec nezměnila, vlasy zůstaly černé a jejich délka také (pro představu - jako měl Daniel ve 3. filmu HP). Rysy v obličeji se změnily k nepoznání. Postava byla o trochu vypracovanější a Harry určitě povyrostl o pár centrimentrů. Byl velmi pohledný. Vypadá přesně jako já v jeho věku, pomyslel si Voldemort. Když však Harry otevřel oči, vydechl úžasem. Měl krásně čokoládové oči - jeho oči. William na svého bratra zíral s pusou dokořán stejně jako Severus. Tak tohle už je dokonale můj bratr, je neskutečně podobný otci...a ty oči, pomyslel si Will, on sám se otci moc nepodobal, měl tmavě hnědé vlasy a zelené oči - oboje zdědil po matce.
Když se Harry probudil a otevřel oči, zjistil, že na něj všichni ohromeně zírají. Proč na mě tak civí? Pomyslel si. "Proč si mě všichni tak prohlížíte?" vyslovil svou otázku nahlas. William ho chytl za ruku a dovedl ho do koupelny a postavil k velkému zrcadlu. "Proto" řekl. Harry se kouknul do zrcadla, ale nic neviděl. Pak si uvědomil, že si musí sundat brýle, protože vidí rozmazaně. Když tak učinil, spatřil v zrcadle úplně jiného člověka. "Co se to se mnou stalo? To ta kletba?" zeptal se Harry. "Ne, Harry, to je tvá pravá podoba," ozval se ode dveří Severus. Vzápětí se za ním objevil i Voldemort a užasle na svého syna zíral. "Neříkej mu Harry, Severusi." "Jmenuje se Nicolas Thomas Raddle. Harry Potter nikdy neexistoval." "A navíc, teď to dokazuje i jeho pravý vzhled." Pak se obrátil na svého mladšího syna a řekl: "Půjdeš se mnou do našeho domu, Bradavice pro tebe nejsou bezpečné. Navíc se musíš pořádně zotavit, až potom rozhodnu, kam tě pošlu studovat." Harry-totiž Nicolas na něj vyděšeně koukal. Opustit Bradavice, své přátele, svůj dosavadní život? To tedy ne. "Nikam nejdu," rozhodl nakonec. "Neposlušnost se u mě netoleruje. Když říkám, že půjdeš, tak půjdeš. A neodporuj mi," vykřikl Voldemort. Nicolas se prosebně otočil na svého bratra: "Nemůžu," začal. "Věř mi, Nicolasi, bude to pro tebe lepší. Já půjdu taky," zastavil ho William. Nicolas nechtěl připustit, aby si ho jeho otec odvedl, a tak se obrátil na jediného člověka, který k tomu zatím nic neřekl a u kterého by mohl mít naději. "Severusi, nedovol, aby mě odvedli" - ukázal na svého otce a bratra. "Já ti přece nic neudělám, Nicolasi," řekl jemně Voldemort a vykročil k němu. Když to Nicolas zpozoroval, skoval se ihned za Severuse a byl odhodlán se ho držet zuby nehty. "Pane, možná by měl zůstat ve škole, než se uzdraví," zkusil to Severus. Nicolas mu za to byl nesmírně vděčný, ovšem jeho otce nepřesvědčil. "Tak dost! Jsem tvůj otec a ty teď se mnou půjdeš domů!" šel na to po zlém Voldemort. "Ustup, Severusi," nařídil mu Pán zla. Severus tak učinil, jenže Nicolas se posouval s ním. Jeho otec však po něm natáhl ruku a chtěl ho chytit, ovšem Nicolas se ještě více přitiskl na svého kmotra. Severus tušil, že si tohle Voldemort líbit nenechá a jeho obavy se hned potvrdily. Voldemort obešel Severuse, který se neopovážil pohnout, namířil na svého mladšího syna hůlkou a řekl: "Je to pro tvé dobro, Nicolasi. Mdloby na tebe!"
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sophy Sophy | 31. října 2007 v 21:25 | Reagovat

hezká kapitolka, akorát mě udivilo, že byl Nicolas tak rychle vyléčen :). Určtě nepřestávej psát, byla by to totiž škoda. Asi by sis měla udělat reklamu na svoji povídku, řekla bych, že o ní ještě moc lidí neví, ale to je jen na tobě.

2 rikisa rikisa | 31. října 2007 v 22:01 | Reagovat

díky moc, jsem ráda, že se ti líbí.  O tom vyléčení  tam ještě něco bude, to ale neprozradím.... O povídce opravdu ví jen málo lidí(asi jen ty, co tu nechávaj komenty). Reklamu bych ráda, ale nevím kde. Občas jsem někde nechala reklamu na můj blog, jinak stále čekám.

3 Inies Inies | E-mail | 1. listopadu 2007 v 9:08 | Reagovat

Teda Romčo, jsi fakt dobrá. Fantasie na rozdávání, ale nech si ji pro sebe a svůj příběh. Jsi velmi nadějná autorka :) Je to čím dál zapeklitější a zamotanější, ale ty se stále vyznáš. Nevím, jak ti mám vyseknout poklonu.. Jsi fakticky skvělá. Ten kdo je až moc svázán příběhem Rowlingové, tak zažívá velká překvapení.. Ale to je jen dobře :) Jen tak dál :)

4 KM KM | 1. listopadu 2007 v 11:06 | Reagovat

Moc pěkná povídka

5 mikeli mikeli | 1. listopadu 2007 v 14:51 | Reagovat

nádherná kapitola už se těším na další

6 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 1. listopadu 2007 v 15:54 | Reagovat

Dneska jsem začala číst Tvojí povídku, narazila jsem na ní tak trochu náhodou, teda přes odkaz... XD

Tohle téma mám hodně ráda, když je Mistr nebo Severus Harryho otcem. Takže jsem zvědavá jak se povídka bude vyvíjet dál.

Jen bych měla prosbu, chyby mi zas tolik nevadí, ale ta přímá řeč. Ach jo... Přímou řeč bys měla mít každou na svém řádku a pak, nevím, jestli je to ještě v této kapitole, ale v prvních kapitolách jsem si toho všimla hodně. Když někdo mluví a mluví, tak mezi dvěma větama, které řekne se nedělají uvozovky.

Prostě, jak bych to lépe vysvětlila.

"Bla bla bla."

"Bla bla bla. Bla bla bla."

Jasné? Ono je to pak takový víc přehlednější. Aspoň teda pro mě, když to ostatním nevadí. Vím, že Tě nemůžu nutit, abys psala přímou řeč správně, ale prosím, aspoň se pokus.

Jinak, povídka se mi líbí, sice několik prvních kapitol byla dost nezáživná a hodně podobná jiným povídkám, které na netu jsou, ale teď se začíná pěkně rozjíždět a já jsem zvědavá na další kapitolu, takže doufám, že nepřestaneš psát. =)

7 rikisa rikisa | 1. listopadu 2007 v 18:21 | Reagovat

Čauky všichni. Díky moc za všechny pochvaly. Když se to tak líbí, tak určitě psát nepřestanu:). A s tou přímou řečí - jsem si vědoma, že v tom mám chyby, já jsem v tom vždycky tak nějak zažraná, že ani nekontroluju kde co mám a kde co nemám. Ale myslím, že s tou přímovkou je to blbě jen v těch prvních kapitolkách. Ale já se snad napravím:)

8 Sophy Sophy | 1. listopadu 2007 v 19:44 | Reagovat

vidíš trocha reklamy a komentáře přibývaj, kdypak se můžem těšit na další kapitolku?

9 rikisa rikisa | 1. listopadu 2007 v 19:55 | Reagovat

sem moc moc ráda. Další kapitolka bude nejdříve v pátek, musím se učit. Ale nebojte, nezapomenu.

10 Sherina Sherina | 2. listopadu 2007 v 9:20 | Reagovat

já jsem na tuto povídku také narazila až ted (vlastně už včera, ale horečka mi nedovolila napsat komentář) :) ikdyž je děj trochu podobný několika povídkám, nevadí to, je vidět, že máš svůj styl....povídky tohoto typu mám velmi ráda a moc se těším na další kapitolky

11 rikisa rikisa | 2. listopadu 2007 v 12:55 | Reagovat

díky moc! Vím, že povídek na toto téma je hodně, ale já se určitě nenechám žádnou ovlivnit:)

12 katherin katherin | 2. listopadu 2007 v 17:35 | Reagovat

je patek, je patek, je patek...

13 rikisa rikisa | 2. listopadu 2007 v 20:32 | Reagovat

pro katherin: vím vím, už je tam další kapitolka : ))

14 nnnnnnnotttttttttttttt nnnnnnnotttttttttttttt | E-mail | 6. prosince 2007 v 15:40 | Reagovat

to je ale pitomost fakt ubohý

15 CJosh CJosh | 10. prosince 2007 v 17:11 | Reagovat

Fakt skvělé,jen pokračuj dál,je to zatím nejleopší povídka co sem četl

16 adellka.k adellka.k | 17. června 2008 v 11:30 | Reagovat

Teda Romí... fantazii máš fakt na rozdávání... Zajímalo by mě jak to bude dál, takže jdu rychle hltat další kapitoly =).

17 Moony Moony | Web | 8. března 2009 v 19:48 | Reagovat

tý jo... upe moc...:-) jdu hned na další

18 snapeova snapeova | Web | 11. července 2009 v 14:21 | Reagovat

téééda. musím číst dál :-D

19 Charis Charis | Web | 2. října 2009 v 14:51 | Reagovat

ááááááá to je tak napínavý!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama