3. kapitola Sen

27. října 2007 v 13:36 | rikisa |  Harry Potter a Pravá rodina
Ráno u snídaně jim McGonagallová rozdávala rozvrhy. "Ale ne, pondělí máme tedy opravdu hrozné" naříkal Ron. "Hlavně máme hned teď dvouhodinovku lektvarů!" Zhrozil se Harry a prohlížel si podrobněji svůj rozvrh.

Rozvrh hodin - Nebelvír - Harry Potter
PoLektvaryDějiny čar a kouzelObědJasnovidectví
ÚtPřeměňováníKouzelné formuleObědBylinkářstvíAstronomie
StřObrana proti černé magiiObědPéče o kouzelné tvory
ČtBylinkářstvíKouzelné formuleObědDějiny čar a kouzelAstronomie
Obrana proti ČMLektvaryPřeměňováníObědJasnovidectví
(za tu tabulku se omlouvám, fakt není perfektní - doufám, že se vyznáte, co je dvouhodinovka a co jen hodinaJ)
No, jinak to nebylo tak hrozné. Celkem se těšil na Obranu proti černé magii, byl v tomto předmětu nejlepší, ale byl zvědavý také na nového profesora. Ovšem obranu měli až ve středu, ale zato dvouhodinovku. Podíval se k učitelskému stolu a střetl se pohledem s Hagridem, ten mu hned zamával na pozdrav. Harry mu to oplatil přátelksým úsměvem a také mu zamával. Vyrazili tedy na lektvary.
"Tak co Pottere, ještě žiješ?" Ozvalo se za ním. "Jdi někam, Malfoyi, nebo přesněji - jdi si za svým potrhlým tatínkem smrtijedem" odsekl mu Harry. "Ty zmetku!" křikl Draco a vytáhl svojí hůlku. Harry nečekal a také jí vytáhl. Pak se stalo, co nikdo nečekal. Malfoy hůlku sklonil a řekl Harrymu: "To nemá cenu, nebudu se unavovat, brzy na tebe dojde Pottere." "Co to tu provádíte Pottere?!" vyštěkl na něj Snape, který právě vyšel z učebny a otvíral studentům dveře. Harry měl totiž svou hůlku pořád v pohotovostní poloze. "Ale nic…" jen sykl Harry odpověď. Věděl, že nemá cenu se s ním dohadovat, nikdy Harryho neměl moc v lásce. A tak se všichni nahrnuli do sklepení. Když se všichni usadili, Snape začal hodinu. "Takže si vás vyzkouším, jestli jste zas po prázdninách všechno nezapomněli." "Každý si ke mně přijde a vytáhne si kartu s lektvarem a ten bude dělat." Všichni tedy postupně chodili ke Snapeovi a brali si karty s lektvarem. "Pottere, teď vy!" zvolal profesor. Harry přistoupil k profesorově stolu a vytáhl si kartu. "Hm, Kostirost, jsem zvědavý, jak se s ním vypořádáte." To já taky, říkal si v duchu Harry. "Takže" promluvil znovu profesor, "doufám, že většina to zvládne perfektně, i když někteří z vás - spočinul očima na Nevillovi - s tím budete mít jistě problém jako vždy."
Všichni se tedy raději dali do práce. Harry nakrájel pár housenek (budu si vymýšlet, opravdu nevím, co do Kostirostu patříJ), nakapal do lektvaru pár kapek z kýchavice a lžíci magnesia, dělal tak dál podle toho, co si pamatoval. Tento lektvar dělali jen jednou a nikomu (kromě Hermiony) se nepovedl správně. Snape procházel mezi studenty a kontroloval jeich postup práce. Byl zrovna u zmijozelských, když se na něj Harry zadíval, jejich pohledy se setkaly a v tu chvíli se Harrymu začaly objevovat útržky vzpomínek, které mu nepatřily. Viděl nějakou ženu, byla mladá, opravdu krásná a byla těhotná, stála v nějakém tmavém domě a mluvila se Snapem. Poprosila ho spolu se svým mužem o kmotrovství svého syna. Snape rád souhlasil. "Děkuji Severusi" pronesla ta žena spolu s - to není možné - s Voldemortem, Harry ho okamžitě poznal, i když v té době byl opravdu pohledným mužem a ne zrůdou s červenýma očima. Snape poznal, že se mu někdo vkradl do mysli a okamžitě tok vzpomínek přerušil. Harry z toho byl totálně zmatený, už četl o nitrozpytu, ovšem nikdy ho neovládal. Navíc ani nechtěl vidět to, co právě spatřil. Snape okamžitě zaměřil svou pozornost na něj. "Pottere, zůstanete tu po hodině" oznámil mu, jen tak, že to slyšel jen Harry. A, sakra, za to, co jsem viděl, teď určitě zaplatím. Každý odevzal svůj lektvar a všichni odcházeli ze třídy. Harry nazančil Ronovi a Hermioně, aby už šli. Ti se na něj jen tázavě podívali, ale nakonec odešli. "Chtěl jste se mnou mluvit, profesore?" začal Harry. "Ano, to chtěl" odpověděl Snape naštvaně. Harry čekal, že na něj profesor začne křičet, ale místo toho se začal Snape se zájmem vyptávat. "Vy ovládáte umění nitrozpytu?" "Nevěděl jsem, že to umím" bránil se Harry. "To je velice zvláštní" řekl na to Snape. "Hm, pane profesore, smím už jít?" "Mám další hodinu, nechci přijít pozdě." Zkusil to Harry. "No, ovšem, teď můžete jít, buďte si ale jistý, že si o tom ještě popovídáme."
Zbytek celého dne už nebyl Harry ve své kůži, pořád přemýšlel o tom, co se v něm vše probudilo za schopnosti. Rozhodl se o tom napsat Siriusovi. Večer tedy zašel do sovince a napsal dopis svému kmotrovi.
Milý Siriusi,
Ve škole je to celkem v pohodě. Máme nového učitele Obrany proti černé magii. Dnes o lektvarech se mi stalo něco podivného. Viděl jsem jednu vzpomínku Snapea. Já umím nitrozpyt? Nechceš mi už vysvětlit tu věc, kterou si mi slíbil? Jinak se nic zajímavého nedělo. Doufám, že se máš dobře. Brzy se ozvi.
Tvůj netrpělivý Harry
Dopsal dopis a zavolal k sobě Hedviku. Ta vděčně zahoukala, milovala létání s dopisy. Když se Harry dodíval na vzdalující se sovu, uvědomil si, že už je pozdě a že je celkem ospalý. Vydal se proto zpět do Nebelvírské věže.
Ve středu měli první hodinu Obrany proti černé magii. Hned po snídani tedy zamířili do učebny. Profesor Raddle už na svou třídu čekal. "Vítejte" "Jmenuji se William Raddle, jak už jistě víte." "Až přečtu vaše jméno, tak se postavíte." "Hermiona Grangerová,….(atd. atd., nemůžu vypisovat celou tříduJ), Harry Potter" - na něm spočinul profesor očima nejdéle. V tom pocítil Harry zvláštní pocit v hlavě, jakoby se mu někdo snažil dostat do vzpomínek. To Raddle, pomyslel si a zadíval se na profesora pečlivěji. William se opravdu pokusil Harrymu vlézt do hlavy, zapátrat v jeho hlavě a najít nějakou jeho slabinu, když to však zkusil, narazil na bariéru, kterou nemohl překonat. Vida, vida, někdo ho zřejmě naučil nitrobranu. Nikdo však Harryho nic neučil, Harry ani nevěděl, jak to dokázal, ale nechtěl aby Raddle četl jeho vzpomínky, a tak se mu v hlavě objevila jakási neviditelná zeď.
Byl z hodiny velice vyčerpaný, nevěděl čím to bude, asi tím, jak se snažil ubránit své vzpomínky. Přešla ho i chuť k jídlu, tak vynechal oběd a zamířil místo toho do ložnice, si trochu odpočinout. Lehl si na postel a okamžitě usnul. Ocitl se v nějakém domě, který okamžitě poznal, to byl ten, co viděl ve Snapeově vzpomínce. Viděl Voldemorta, který seděl u postele nejpíš svojí ženy a starostlivě se na ní díval. Do pokoje vešel Severus Snape: "Pane, mohu s vámi mluvit?" zeptal se. Pán zla vyšel z ložnice a zadíval se na Snapea. "Děje se něco, Severusi?" "Je mi líto, že jste ztratil syna pane" začal Snape. Náhle se obraz začal měnit a Tom Raddle se změnil tak, jak ho Harry znal. Měl svůj zlý pohled a dlouhý černý plášť. Mluvil právě s mladým Williamem Raddlem (cože? podivil se Harry). "Williame, zjistil jsem, že můj nejmladší syn žije" začal Voldemort. "Jak si to zjistil, otče?" zeptal se jeho syn, nikdy neslyšel svého otce mluvit o svém mladším bratrovi. Bylo mu to opravdu líto, že ho nepoznal, ale teď, když otec zjistil, že žije, chtěl ho co nejdříve vidět. "Přivolal jsem si knihu Salazara Zmijozela, chtěl jsem si prohlédnout náš rodokmen, byl jsem velmi překvapen, když jsem uviděl, že větev ode mě a od tvé matky pokračuje nejen k tobě, ale i k Nicolasovi." "Tak se měl jmenovat tvůj bratr." "Teď by mu bylo 13. let." "A vím, že žije, protože jinak by větev byla černá, když někdo z rodiny zemře, změní se barva jeho větve" dodal ještě Voldemort. "A ví to matka?" zeptal se William. "Řeknu jí to večer, ale nevím jak bude reagovat" odpověděl. "Určitě ho bude chtít mít u sebe." "Ale to já chci taky, Williame, chci ho co nejdříve najít" odvětil na to jeho otec. "To snad není pravda," ozvalo se ode dveří. A do pokoje vešla Kirsten, jeho žena. "Takže, ty jsi to slyšela" konstatoval její muž. "Ano, jak je to možné, že žije, zmizel mi, když jsem byla v osmém měsíci, když jsem se jeden den vzbudila, už jsem nebyla těhotná" řekla se slzami v očích. "Nevím, ale já to zjistím" řekl pán zla. Harry se s trhnutím probudil. Pane jo, tak Voldemort má syna, který učí v Bradavicích a navíc ještě jednoho, o kterém si myslel, že je po smrti.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ančulinka Ančulinka | Web | 27. října 2007 v 13:36 | Reagovat

u mě je bleskajda

2 rikisa rikisa | 28. října 2007 v 18:17 | Reagovat

bleskajda? V dobrym nebo ve zlým?

3 Inies Inies | E-mail | 29. října 2007 v 19:35 | Reagovat

Romčo, má poklona. Je to skvělý a ty nápady jsou fakt super, zajímalo by mě jak budeš pokračovat..

4 rikisa rikisa | 29. října 2007 v 19:38 | Reagovat

Inies: díky moc moc!!! Sem byla celkem smutná, že si to zatím nikdo moc nepřečetl, pravda, je to tu nový a jen jedna povídka...ale nějak nestíhám. Budu ale ráda dál psát, i když o to bude mít zájem byť jen jeden čtenář. Nová kapitolka už je skoro hotová, nejspíš bude zítra.

5 rikisa rikisa | 29. října 2007 v 20:10 | Reagovat

pro ančulinku: už sem tě navštívila, pěkné:))

6 CJosh CJosh | 10. prosince 2007 v 16:36 | Reagovat

Ahoj,je to skvělý

7 komisař komisař | 12. ledna 2008 v 18:10 | Reagovat

typuju ze ztraceny syn je harry

8 adellka.k adellka.k | 16. června 2008 v 22:16 | Reagovat

No já nevim co na to říct... hltám, hltám, hltám a jen tak dál. Super!!!

9 Alienor Alienor | 31. července 2008 v 20:28 | Reagovat

připadá mi tu jistá podobnost s povídkou fadiel radle, ale to je jedno, jinak je to super

10 Moony Moony | Web | 8. března 2009 v 19:24 | Reagovat

super... jdu hned na další kapču:-)

11 Tery Tery | Web | 10. srpna 2009 v 21:08 | Reagovat

Super! Myslím, že Voldemortovi synem bude Harry. Sice nevím, jak by to udělali, ale je to dost pravděpodobný. :D Jinak píšu taky HP tady - http://tery-harrypotter.blog.cz nebo stačí kliknout na "web"

12 petíís petíís | Web | 25. srpna 2009 v 9:42 | Reagovat

Skvěláá kapča x)

13 Charis Charis | Web | 2. října 2009 v 1:20 | Reagovat

páni, to je úžasný... už asi nikdy nepřestanu číst :)

14 keishatko keishatko | E-mail | Web | 12. července 2011 v 12:42 | Reagovat

zaujímavé...asi si viem domyslieť kto je jeho syn :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama